Musicalnet.cz

Jistě jste již mnohokrát viděli na nebi duhu. A také asi znáte pověru, že na konci duhy je ukrytý hrnec plný zlaťáků, které září mnoha barvami. Já sama - jako dítě - jsem chtěla jít za duhou a ten hrnec najít, ale ta většinou zmizela rychleji, než jsem ten konec našla. Ale jednou se mi to končně splnilo, a ten hrnec plný zlata jsem našla. 27. září 2025 v Divadle Hybernia… měl premiéru pohádkový muzikál Divotvorný hrnec, ve kterém právě hrnec plný zářivého zlata hraje jednu z hlavních rolí. Je to však muzikál především o hledání pravého štěstí a lásky.

Divotvorný hrnec je americký muzikál s původním názvem Finian's Rainbow (Finianova duha) od autorů Burtona Lanea, Edgara Yipa Harburga a Freda Saidyho. Na newyorskou Broadway byl uveden v roce 1947. Na svou dobu to byl muzikál aktuální, neboť Harburg rád satiricky reflektoval svět kolem sebe. A tak v tak trochu tajemném Rainbow Valley, poblíž Fort Knox, ve státě Missitucky potkáváme senátora Billboarda Rawkinse, jeho tajemníka Buzze Collinse, zaprodaného šerifa, němou Susan Mahone a jejího bratra, kovboje Woodyho Mahoneyho, a hlavně irského přistěhovalce Finiana McLonergana a jeho dceru Sharon, který díky ukradenému hrnci zlata leprikónovi (irskému skřítkovi) Ogovi způsobí nemalé pozdvižení. Nakonec i on prozře: „Možná na konci duhy není žádný hrnec zlata, ale pod ní je krásný nový svět.“

Voskovec a Werich se k muzikálu dostali během své nucené emigrace. Lidskost a humor příběhu je zaujali natolik, že po svém návratu do vlasti předělali dílo k obrazu svému a do českých reálií. Texty písní byly přebásněny s vtipem a slovními hříčkami typickými pro Wericha. Role vodníka Čochtana, kterou si Werich napsal sám pro sebe a která není jen zábavným průvodcem dějem, ale Werich skrze něj promítá svoje vlastní postoje a narážky, měl tak asi největší zásluhu na úspěchu muzikálu u nás. Werichův Čochtan se stal legendou a z písniček úspěšné evergreeny jako například píseň „Jakpak je dnes u nás doma?“, která vyjadřuje touhu po domově, a stala se tak velice populární a byla i v repertoáru mnoha interpretů.

Jedním z hlavních motivů původního muzikálu je odsouzení rasismu na americkém jihu. Postava senátora je proměněna v černocha, a umožní tak pocítit jeho vlastní předsudky na vlastní kůži. Voskovec hru režíroval a získal skvělé herecké obsazení například Ljubu Hermanovou, Rudolfa Cortése či Soňu Červenou. Hudební aranžmá bylo také velice zdařilé, díky Zdeňku Petrovi. Česká adaptace Divotvorného hrnce Voskovce a Wericha měla premiéru 6. března 1948 v tehdejším  Osvobozeném divadle.

Děj muzikálu pojednává o příjezdu českého emigranta Josef Maršálka a jeho dcery Káči do Štědré Doliny (v originále Rainbow Valley), kdesi ve státě Missitucky poblíž Fort Knox, rozpoutá řetězec peripetií, když si Maršálek koupí část pozemku, aby tam mohl ukrýt hrnec ze zlatem, který si dle svých slov vypůjčil od jihočeského vodníka. Doufá tak, že zbohatne a obstará věno pro Káču. Hrnec plní přání nad ním pronesená, ovšem pouze jen tři. S jeho pomocí jsou ve Štědré Dolině napraveny nespravedlnosti mocichtivého senátora Randalla, němá Zuzana znovu získá řeč, vodník Čochtan se stane člověkem a Káča se šťastně vdá za rebelského Woodyho i bez bohatého věna. Otec Maršálek se nakonec vrátí zpět bez dcery, zato s Čochtaem a Zuzanou do třeboňského kraje, kde je jeho domov.

Role otce Josefa Maršálka se přesvědčivě zhostil Petr Rychlý, který jako milující otec je ochoten pro svou dceru udělat cokoliv na světě, aby se měla dobře. Mou pozornost v roli Káči, upoutala Dagmar Křížová, která ve své roli působila velice milým a příjemným dojmem, hlavně svou rázností, odvážností a spravedlností. Své diváky si dokázala získat nejen svým zpěvem, hereckým ale především i tanečním výkonem. Role Woodyho Rychtarika, krajánka s kytarou, dokonalé sedla Robertu Urbanovi, který se představil nejen jako vynikající tanečník, ale také předvedl, že ani zpěv mu není cizí.

V roli jeho němé sestry Zuzany, zazářila Kateřina Poláčková, která svým tancem s baletními prvky dokázala místo řeči vyjadřovat vše pohybem. Asi největší pozornost a přízeň diváků si dokázal získat vodních Čochtan, kterého vynikajícím způsobem zahrál Petr Jeništa. Čochtan mě překvapil svými poměrně dlouhými a vtipnými výstupy či monology. Na scéně se objevoval velice často, nejvíce však okolo své studny, kde se převážně vše odehrávalo. Jeho narážky na současnou i minulou politickou situaci „vodníka filozofa“ dokázaly vyčarovat všem úsměv na tváři.

Za zmínku stojí ještě další role, jako například senátor Randall v podání Ernesta Čekana a jeho pravé ruky Buzze Collinse, kterého si zahrál Jan Urban. Obě role jsou velice dobře ztvárněné, kde rozhodně nechybí komičnost, která dodává představení patřičný ráz. Další důležitou rolí je role, ve které se představil sám režisér a tím byl Oldřich Kříž, který své roli dokázal dodat svou důležitost. Nemohu nezmínit také dětské role, bez kterých by se představení neobešlo, všechny dětičky byly naprosto úžasné, nejen že děcka působila ve svých rolích přirozeně, ale i po pěvecké, herecké ale i taneční stránce jim nelze nic vytknout.

Divotvorný hrnec, jako muzikál je na písničky poměrně chudý - obsahuje jich pouhých devět. Z těch známých můžeme jmenovat například: „U nás doma“, kterou měla ve svém repertoáru Eva Pilarová. „Tam za tou duhou“ jsme mohli slyšet zpívat Laďku Kozderkovou nebo, „Ten, kdo nemá rád“ opět z úst Evy Pilarové a Waldemara Matušky a „Není-li tu ta“, tak tu si zpívali Jiří Suchý ale i Waldemar Matuška, a taktéž píseň „S čertem si hrát“ byla spjata s Evou Pilarovou a Waldemarem Matuškou. Za velice zdařilé dále považuji i hudební nastudování, které měl na starosti Martin Peschík.

Co se týká dobových kostýmů, které byly jednoduché, pestré, slušivé a jistě i pohodlné, hlavně při tanci se dívkám krásně roztáčela sukně, za což patří dík kostýmnímu výtvarníku Romanu Šolcovi. Obzvláště nádherný byl Čochtanův úbor, hrající všemi barvami - takhle opravdu vypadají vodníci!

Velkou poklonu musím složit Petře Parvoničové za úžasné choreografie, kdy některá zakončení tanečních čísel vypadala opravdu fantasticky, téměř jako z americké Broadwaye. Také je nutno pochválit celou taneční company, která celé jeviště naplnila pohybem, radostí a krásnou energií, kterou pocítitli diváci ve všech řadách hlediště.

Na druhou stranu musím zmínit i jeden negativní fakt, terý mne nemile překvapil. "Zčernání" senátora Randalla bylo spíše mírné zhnědnutí, které však v řadách dále od pódia je velmi nečitelné. Přitom na zkoušce byla proměna do černa úžasná a jasně patrná. Koneckonců, ani černoši, pracující na polích Štědré doliny nejsou moc rozeznatelní od bílých osadníků nebo jejich dětí. Přitom právě poselstvím tohoto muzikálu je rasová rovnost černochů a bělochů. Proč a případně komu "příliš" černá tvář vadila, tak to se mi nepodařilo bohužel zjistit. Opravdu by mne to zajímalo.

Představení Divotvorný hrnec v tom provedení, jak ho uvádí Divadlo Hybernia - tedy s mírně aktualizovaným obsahem, snáze pochopitelným současné mladé generaci, s mnoha vtipnými narážkami - se mi velice líbilo, a jelikož mám ráda pohádky, moc jsem se bavila a užila si ho. Pro dospělé (kteří už na kouzelné bytosti nevěří) jsou zde zase krásné vzpomínky na Čochtana v podání nesmrtelně úžasného Jana Wericha, nebo nejznámějšího vodníka Josefa Dvořáka, a známé hity z let minulých, které znají z podání různých mladých interpretů.

Muzikál připomíná svou laskavostí a jemným humorem odvěkou touhu po vítězství dobra a podtrhává pocit, že domov máme jen jeden. Příběh o hledání štěstí, lidskosti a troše kouzel oslovuje nové generace diváků, a proto bych ho doporučila všem, kteří mají rádi příběhy s dobrým koncem.

Galerie z premiéry