Ve čtvrtek 5. září 2024 v 10 hodin nás pozvalo Hudební divadlo Karlín doprostřed zkoušky muzikálu Beetlejuice, abychom se podívali na připravenou scénu, kostýmy a dvě již nazkoušené ukázky představení. První byla pohřeb s Richardem Genzerem v roli kněze a v druhé si zařádil démon Beetlejuice v podání temperamentního Jana Sklenáře. Zajímavá byla možnost prohlédnout si zblízka i scénu, kde část kulis se svítícími domečky a silnicemi přikrývá celý živý orchestr
Moderní a originální - stejně jako v Burtonově filmovém zpracování - je vizuální pojetí scény v podání amerického scénografa Dave Bensona, který byl na zkoušce také přítomen. Ken Billington - další z amerických tvůrců - stojí za zajímavým light designgem, a zároveň do tajů ovládání nejmodernější technoligie zasvěcuje pražské kolegy. Hudebními divadlu se povedl vskutku husarský kousek. Praha je jednak prvním městem v Evropě, kde se Beetlejuice bude uvádět, a HDK získalo pro jeho realizaci spolupracovníky přímo z Broadwaye, včetně režiséra Gabriela Barré.
Vstupenky na představení Beetlejuice jsou již v prodeji a rychle mizí, je vidět, že o ten kus bude mezi diváky obrovský zájem. Takže neváhejte a zajistěte si vstupenky včas v pokladně divadla na hdk.cz.
Jako ochutnávku jsme pro vás připravili rozhovor s představitelem ducha Beetlejuice Janem Sklenářem, který jej ztvárňuje sám, bez alternace.
Jan Sklenář: „Hrozně mě mrzí, že představení neuvidím jako divák“
Jak se hraje o životě po smrti?
To je věc, která mě odjakživa zajímala. Já jsem vždycky – ne že bych se těšil na smrt – ale strašně mě zajímá, až to přijde, jaké to bude a co bude pak tam. Tohleto je prostě zatím krajina nějaké fantazie, nějakých věcí, co bychom prostě rádi věděli. Já jsem si třeba to téma smrti přeložil tak, že smrtí nazývám jakoukoli rezignaci, jakoukoli lhostejnost. Protože to teď kolem sebe vidím v této složité a turbulentní době velmi často. A pro mě tím pádem tohle představení je plné naděje, plné chtění života, oživnutí, vzkříšení a podobných věcí a je to prostě o tom, že nesmíme rezignovat, nesmíme se na věci prostě vykašlat, a musíme vždycky najít sílu nadechnout se a odrazit se ode dna. To je pro mě to ožívání, odpouštění a nebání se smrti.
Ještě bychom se mohli vrátit na parník. Že máš hezký zadek, to už ví celý národ, ale jaké máš další kvality?
Jako že ptáte se na pin...ra?
To zrovna úplně ne. Ze zadku se stalo úplně drahé zboží, takže jsi díky tomu populární po celé republice…
Proto jsem to samozřejmě udělal! Bylo potřeba strhnout vás, novináře, a to se nám očividně podařilo…
Nám se líbila spíš ta zvedačka s Ines Ben Ahmed (hraje Lýdii) jako v Hříšném tanci…
Jojo, to byl moc prima večer. My máme za sebou opravdu nesmírně, ale nesmírně náročné dvouměsíční každodenní zkoušení od rána do večera. Jsou to obrovské nervy, mentální souboj sám se sebou, protože ta role a všechny ty role jsou velice náročné. A celé to představení je obrovský kolos, který musíme hrozně precizně secvičit. Je to opravdu hodně náročné na nervy. A to, že jsme vás vzali na loď, tak jsme si tím chtěli trošku oslavit tu svoji dosavadní práci a uvolnit se před nesmírně náročným generálkovým týdnem. Tak jsem strašně rád, že jsme tam byli spolu, že jsme zažili nejen moji prdel, ale že to „prdel“ byla.
To rozhodně, všichni se výborně bavili. Ještě jednu otázku: teď to máš zažité jako roli. Vizuálně, aspoň co jsme dnes viděli, to vypadá velmi zajímavě. Kdyby sis mohl vybrat, chtěl by ses na to jít podívat spíš jako divák nebo si to zahrát?
No, tak tím, že už v tom hraju a že jsem jediný, který to vlastně hraje bez alternace, tak to je prostě jedno obrovsky ukojené ego (smích), ale hrozně mě mrzí, že to představení nikdy neuvidím!
Třeba se to pracovně natočí, ne?
To se říká, ale to není ono. Ale začít to jako divák… hrozně mě to mrzí, protože je to asi jeden z nejkrásnějších muzikálů, projektů, které byly napsané. A posouvá to žánr muzikálu mnohem dál, než byl.
Je pravda, že srovnávat se to nedá, protože třeba Kudykam nebyl muzikál, ale lyrikál.
Ano, ano! Ale ten jsem viděl! Tam byly alternace.
Tak děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!
Já děkuji za rozhovor. Můžu ti dát po letech pusu? (Poznámka: Honza byl stále nalíčen jako Beetlejuice).
Můžeš, já už se s tím líčením v metru nějak vyrovnám…
Komentáře k článku