Musicalnet.cz

V Hudebním divadle Karlín v Praze se 12. listopadu 2024 v 19 hodin odehrála premiéra muzikálu Beetlejuice, který byl napsán podle oscarového stejnojmenného filmu Tima Burtona. Premiéra měla skutečný punc světovosti, neboť v řadách diváků usedl i režisér pražské adaptace Gabriel Barre, nebo scénograf Dave Benson. Už při příchodu do divadla musela ještě na chodníku každého upoutat strašidelná atmosféra s tajemnou hudbou, celý vchod divadla byl nasvícen zelenými a modrými světly a „lákal“ tak příchozí do tajemného světa na druhém břehu. U toho jsme samozřejmě nemohli chybět, a tak se s vámi nyní musíme podělit o všechny dojmy z premiéry. Nejdříve si připomeňme děj, protože muzikál se v drobných detailech od filmové předlohy liší.

Mladá dívka Lydie se těžko vypořádává se smrtí své maminky, zatímco její otec Charles je zamilován do éterické kněžky Delie. Společně se nastěhují do nového domu, ve kterém dříve žili Barbara a Adam, kteří nešťastně zahynuli tak, že se propadli stropem do sklepa (ve filmu zemřeli při autohavárii). Noví nájemníci se jim nelíbí a zpočátku dělají vše proto, aby se jich zbavili. Ale ani se strašením v prostěradlech nemají úspěch. Jediný, kdo je vidí a vnímá, je Lydie. Do děje však vstupuje démon Beetlejuice, u kterého není vůbec jisté, jestli je víc zábavný nebo strašidelný. Jeho úkolem je vyčistit dům od lidí. Sám touží po tom, aby byl pro lidi viditelný, a chce se vrátit do života. Lydie ho vidí, stejně jako Barbaru a Adama, a tak na ni Beetlejuice spoléhá. Společně se pomocí Příručky pro čerstvě zesnulé dostávají i do podsvětí, kde se Lydie snaží najít svou matku. Pro toho, kdo ještě neviděl film, nebudu závěr prozrazovat, aby se měl na co těšit.

Jako Beetlejuice si na jevišti doslova zařádil démonický Jan Sklenář, jehož image podtrhával nejen pruhovaný kostým a líčení. Bravurně balancoval mezi sarkasmem a děsivostí, diváky rozhodně bavil a dokázal si je strhnout na svou stranu. Výborně fungovala i chemie mezi ním a Lydií, kterou skvěle ztvárnila čerstvě plnoletá (narozeniny oslavila na první veřejném představení muzikálu 7.11.) Ines Ben Ahmed. Na svůj mladičký věk podala přesvědčivý pěvecký i herecký výkon v mnoha polohách, od přípravy na sebevraždu až po schopnost odpustit a dovolit si do svého života vpustit opět lásku. Diváci si z jejího výkonu odnesli jistě nezapomenutelný zážitek.

Vidět Evu Burešovou s Markem Lamborou po delší době spolu na jednom jevišti bylo přinejmenším milé, jako dvojice se k sobě velmi hodí, což se ukázalo již v televizním seriálu Slunečná. Zde však ztvárňují role duchů Barbary a Adama, jimž se zpočátku nelíbí přítomnost nových nájemníků, kteří se nastěhovali do jejich domu - a hodlají ho zgruntu přestavět - ale postupně si vytvářejí vztah k Lydii, která má schopnost je nejen vidět, ale chápat jejich situaci. Eva Burešová předvedla svou hereckou i pěveckou všestrannost, jako Barbara projevovala plno citu a emocí, což dodávalo její postavě hloubku a křehkost. Marek Lambora pojal svého Adama jako mírně neohrabaného partnera, a opět zde mohl projevit svůj komediální talent. Jejich pěvecké výkony byly samozřejmě na jedničku.

Roli otce Lydie Charlese ztvárnil Petr Vaněk. Jeho postava má několik poloh, které se Vaňkovi podařilo výborně vystihnout, ať už se jednalo cílevědomého byznysmena, nebo zamilovaného muže, až po nakonec chápajícího otce dospívající dcery, truchlící po své zesnulé matce. Ocenit je nutno i jednu dramatickou scénu, kterou Petr Vaněk ztvárnil velmi výstižně a přesvědčivě. Škoda, že v představení má méně pěveckého prostoru, ale i ten dokázal velmi dobře využít.

Dasha, která ztvárňuje Charlesovu partnerku Delii - ezoterickou poradkyni a koučku, najatou Charlesem pro Lydii, aby se mohla lépe vyrovnat se ztrátou své maminky, se představila v poněkud nečekané komické poloze, která jí velmi sedí, o pěveckých kvalitách a výkonu ani nemluvě. V něm je Dasha vždy excelentní. V rolích Miss Argentiny a Maxine se představila Kristýna Jedličková, která upoutala nejen svým kostýmem, ale především svým pěveckým projevem, a jistě by jí slušel v nějakém dalším představení i větší prostor, kde by mohla projevit svůj nesporný talent.

Richard Genzer podal nejen svůj standardní výkon, na jaký jsme u něj zvyklý, ale díky čtyřroli Othy, Juna, Kněze a Maxie, které v muzikálu ztvárňuje, mě dokázal velmi mile překvapit. Samozřejmě jeho postavy velmi umocnily i působivé převleky, ale rozhodně se do svých postav vtělil dokonale a s nadhledem. Už jeho nástup na jeviště v každé jeho nové postavě diváci odměňovali bouřlivým potleskem a smíchem. Největší potlesk sklidil v okamžiku, kdy jeho vzhled i extravagantní chování připomínyla Eltona Johna. V roli Skautky se představila Viktorie Tandlerová, a svým výkonem dokázala, že není malých rolí. Podala obdivuhodný pěvecký výkon a doufejme, že svůj přirozený talent bude mít možnost ještě předvést v dalších představeních.

Ivana Hannichová coby choreografka odvedla perfektní a precizní práci, taneční company byla krásně sehraná. Skvělé je například číslo, kdy se Beetlejuice naklonuje a rozmnoží v celou company, a ovládne tak nejen celé jeviště, ale i sál, neboť jednotlivé klony se pohybují i mezi diváky. Taneční soubor skvěle dokresloval atmosféru a nabíjel představení rytmem a energii. Uznání zaslouží výkony všech jednotlivců, neboť do tance dávali opravdu vše. Obdivuhodné byly také výkony sólistů, kteří byli s company výborně sehraní, a navíc během tance museli zpívat. Zde odvedla skvělou práci i sbormistryně Sára Bukovská.

Velmi se mi líbila scéna Dave Bensona, jejíž přední část se svítícími domečky a silnicemi, po kterých dokonce jezdila malá autíčka, překrývala celé orchestřiště. Všechny detaily byly promyšlené a zapadaly do sebe a pro diváky byly skutečnou podívanou včetně kostýmů, která vytvořila Michaela Horáčková Hořejší. Jednotlivé přestavby kulis se odehrávaly ve tmě a tiše, takže si jich divák ani nestihl všimnout. Zato zvuk nešlo přeslechnout - i v rámci jedné písně bylo chvíl rozumět skvěle, aby vzápětí přešel do nesrozumitelného šumu. Asi zvuk očaroval nějaký duch či démon, a můžeme jen doufat, že se to podaří zvukařům vyladit tak, aby vše bylo dokonalé.

Publikum během představení reagovalo velmi spontánně po každém čísle a na konci dlouho tleskalo ve stoje. Na děkovačce samozřejmě kromě herců dostali květiny i členové celého tvůrčího týmu. Na muzikálu je vidět, že mu všichni věnovali veškerou péči. Kdo má rád bláznivá nebo strašidelná americká témata, a je fanouškem filmu s názvem Beetlejuice, přijde si určitě na své a při návštěvě muzikálu bude jistě spokojen - stejně jako my.

Galerie z premiéry 12.11.2024

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW

Přidat komentář

Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions