V neděli 24. listopadu 2024 se v Hudebním divadle Karlín odehrálo výjimečné představení rockové opery Jesus Christ Superstar, výjimečné číslovkou 300 – tedy 300. repríza za 14 let, během kterých je na repertoáru divadla. Toto představení sklidilo nadšené ohlasy naprosto vyprodaného hlediště a bylo zakončenou malou oslavou nejdříve před publikem, a následně pak i v zákulisí divadla. Toto představení je i po tak dlouhé době na repertoáru stále strhující a plné skvělých výkonů, a tedy se nelze divit, že je divadlo vždy vyprodané a výkon umělců odměněn velkým aplausem diváků, a toto jubileum to jen a jen potvrdilo.
Tuto již muzikálovou klasiku (i když Aleš Brichta a Kamil Střihavka toto dílo vždy označují za rockovou operu - a mají pravdu) asi většina lidí, předpokládám, zná. Můj první zážitek je starý již 30 let, kdy jsem viděla legendární ztvárnění v Divadle Spirála. Zážitky byly velmi silné, a proto jsem i po tak dlouhé době byla zvědavá na představení v HDK, a to jak na výkony představitelů, tak i scénu, kostýmy a choreografii. Prostředí divadla je krásné a mě zajímalo, jak do klasického vzhledu hlediště rocková opera zapadne. Naprosto zaplněné divadlo k tomu přidávalo příjemnou atmosféru.
Velmi mile mě překvapil již nástup hlavní hvězdy Ježíše hledištěm. Toto propojení s diváky, kdy herci občas přicházeli a odcházeli jak středem, tak i podél obou stran hlediště, bylo velmi osvěžující a diváky vítané. Dle mého názoru byla i scéna velice dobře vymyšlená a její prostor dobře využit, stejně tak i choreografie a kostýmy. Celé představení mělo strhující spád a na všech aktérech - jak hlavních postavách, tak i všech ostatních účinkujících - bylo vidět, že je to baví, a sami si to užívají.
Výkon Ježíše v podání Václava Noida Bárty byl perfektní a vřele oceněn mnoha jeho fanynkami ale i ostatními diváky – nemohu nezmínit obdivné povzdechy v závěrečném obraze, kdy jeho vysportované potetované svalnaté tělo bylo pouze v bederní roušce přibito na kříž. Noid i svým fyzickým zjevem do role Ježíše velmi dobře zapadá, a tato poloha mu prostě sedí nejen pěvecky, a jeho podání vždy diváky strhne k potlesku. Jeho Ježíš v kombinaci s Jidášem Romana Tomeše a Máří Magdalény v podání Dashy je potěcha pro oči i uši.
Jidáš v podání Romana Tomeše byl za mě fenomenální, strhující a uvěřitelný a jeho ztvárnění bylo velmi dobré i herecky. Máří Magdaléna v podání krásné a křehké Dashy s neuvěřitelně silným hlasem byla něžná, milující, i velmi silná a bojující. Neskutečný hlas Kaifáše – Lukáše Hynka Krámera – mě dokonale okouzlil. Výkon krále Heroda v podání Jiřího Korna, jak pěvecky, tak taneční choreografií a neskutečně umocněný kostýmem a uměním maskérů, vnesl do představení moment vtipu a nadsázky, která perfektně sedla.
Cítila jsem i velkou radost všech zúčastněných - což po 14 letech uvádění je naprosto jasným potvrzením toho, že tuto legendární rockovou operu všichni stále hrají s plným nasazením. Dá se říci, že spíše než hrají, tak všichni ten příběh znovu a znovu prožívají, a tuto bezprostřední emoci předávají divákům. A právě toto nasazení pokaždé diváky strhne tak, že odcházejí nadšení a plní dojmů. K umocnění pěveckých výkonů také skvěle přispěl živý orchestr s pěveckým sborem, dirigovaný Martinem Kumžákem, celá taneční company, dokonalé kostýmy a scéna v režii Michaila Tchernaeva i dobře postavená choreografie Pavla Strouhala.
Nadšené publikum se při standing ovations z úst ředitele divadla Egona Kulhánka dozvědělo, že právě zhlédli 300. reprízu tohoto muzikálu, což vyvolalo další vlnu diváckého nadšení. Na scénu pak pozval i autora českého libreta Michaela Prostějovského, představil se i celý orchestr a sbor v čele s dirigentem Martinem Kumžákem. Mimořádné bylo i představení vlásenkářky a maskérky Jarmilky Kamínkové, která byla součástí všech 300 repríz v HDK. Ale působila i v prvním nastudování Ježíše ve Spirále, takže se stala nedílnou součástí historie tohoto díla. 13. února 2016 oslavila své 1500. představení Ježíše, na kterém se podílela od jeho prvního uvedení v Čechách. Obdiv patří výkonu Václava Noida Bárty, který v roli Ježíše odehrál 299 repríz z celkového počtu 300 repríz.
Při této velmi milé oslavě jsem měla možnost krátkého rozhovoru s Romanem Tomešem, jehož jsem se nejdřív zeptala, jak vnímá své účinkování v tak legendárním představení. „Tuto hudební legendu jsem začal vnímat již jako kluk, a nikdy jsem si neuměl ani ve snu představit, že bych byl někdy aktérem. Role Jidáše je pro mě tedy splněným snem, který stále trvá.“ uvedl. Má druhá otázka byla, jak vnímá postavu Jidáše v kontextu historického vnímání jeho zrady. „Pro mě osobně Jidáš není tak černobílá postava, jak je často vnímána. Můj názor je, že hlavním motivem jeho zrady nebyla zištnost, ale z jeho pohledu snaha Ježíše zachránit a motivem byla spíš láska k němu než nenávist.“ – i tato jeho odpověď silně rezonuje s mým názorem.
Pak jsem měla ještě možnost krátkého rozhovoru s Dashou, která mě naprosto ohromila svou křehkou krásou a milým projevem. I ona uvedla, že role Máři Magdalény je pro ni splnění určitého snu, ale své účinkování v muzikálech nebere jako svou hlavní prioritu, protože stejnou důležitost má její samostatná pěvecká kariéra a velmi ráda také dává prostor herecké stránce své osobnosti. Její podání Máří Magdalény je velmi silné a chytne za srdce, jemností výrazu a silou její lásky v kontrastu s jejím úžasným silným hlasem a velmi lidským hereckým projevem, který mi k této roli dokonale sedí.
Co dodat na závěr? Ani po 14 letech neztratilo představení Jesus Christ Superstar v HDK naprosto nic na své intenzitě a diváka vždy čeká perfektní výkon všech aktérů. Tedy nemohu než doporučit návštěvu tohoto představení všem, kteří si chtějí odnést silné a dlouhotrvající dojmy a slibuji, že melodie vám všem budou ještě dlouho znít v uších.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku