Mé kolegyně už o muzikálu Hamlet napsaly dvě obsáhlé recenze. Ačkoli Musicalnet zhlédl obě premiéry, stále ještě neviděl všechny alternace. 26. dubna vystupovala v roli královny Marta Jandová, která se ani na jedné z premiér neobjevila. Stejně tak se na premiéře neobjevil Juraj Bernáth. Proto se Musicalnet rozhodl, že vystaví ještě jeden krátký článek, v kterém se s vámi podělí o fotografie alternací, které jsme na našem serveru zatím neprezentovali.
Čtenář promine, že zde nebudu hodnotit ostatní zpěváky a zpěvačky, protože hodnocení na našich stránkách už je. Účinkující ten den předvedli bez výjimky pěkné výkony, z nichž bych vyzdvihla výkon Ondřeje Rumla jako Hamleta a Janka Ledeckého jako Claudia. Dále se mi velmi líbila píseň „Sestro“, která v podání Brigity Cmuntové a Patrika Vyskočila vyzněla skvěle, až mě mrazilo, když jsem věděla, jak nešťastně oba skončí.
Marta Jandová ztvárnila královnu Gertrudu jako vroucně a přitom jemně milující ženu, která v lásce nedokáže poručit svému srdci. Statečně nese pozvolný ústup Claudiovy náklonnosti i jeho strohost a nadřazenost k ní. Až do doby, kdy díky Hamletovi prozře a pochopí, co bylo rukou Claudia učiněno. Pěvecky si byla jistá v kramflecích, herecky mě o něco více zaujala Jana Feriová, která hrála v prvním uvedení Hamleta v divadle Kalich. Jiné porovnání alternací bohužel k dispozici nemám. Martě v podstatě po herecké stránce nejde nic vytknout, ale celkově na mě své emoce víc dokázala vztáhnout a „uplatnit“ Jana Feriová.
Juraj Bernáth si zahrál roli principála a hrobníka, ještě se na jevišti mihl například jako číšník, který do diváků v první řadě téměř vylije poháry s vínem. Hlavní prostor jako principál dostal při představení komediantů, kde pantomimicky ztvárnil krále Hamleta, který je následně zabit svým bratrem. Hrobník je zase divácky vděčná role mírně odlehčující děj, kde Juraj dokázal využít komediální nadání a pobavit diváky, k čemuž mu pomáhaly i dialogy s Hamletem ve stylu: „Ty tvoje řeči mě jednou přivedou do hrobu.“ „Přesně!“ Nechyběla ani nečekaná příhoda: hrobníkovi z násady spadla lopata, což stačil za smíchu diváků mezi textem své písně patřičně okomentovat: „Nikdo tu není věčně… ani tahle lopata!“
Co se týče rozdílů v původní a této americké verzi, kterou u nás režíroval její autor Robert Johanson, je jich celkem dost, byl poupraven i scénosled a u některých písní je také jiné aranžmá hudby, či přidaná choreografie. Některé změny mě zaujaly více, některé méně, dílo je ale stále povedené a určitě by si zasloužilo víc repríz. Není mi jasné, proč má muzikál skončit své uvádění už teď v dubnu a vrátit se do divadla Broadway nejdříve v září.
Do škatulky příznivých změn v představení podle mě patří větší propracovanost díla a některé zpestřující detaily. Moc se mi líbil „dotažený“ charakter Claudia, protože ani král není veskrze záporná postava. Můžeme se jen domnívat, zda Claudius vraždil hlavně pro korunu, nebo pro lásku, ačkoli já bych zde sázela na korunu, neboť postupem času láska krále ke královně vymizí. Díky strachu o vlastní existenci (k tomu patří i to, že klidně nechá bez trestu Laertese - který na něj pozvedne zbraň - jenom proto, aby měl spolehlivého spojence proti kralevici Hamletovi) Claudius na Gertrudu plně zanevře, a to se mi neslučuje s možností, že by tedy byl schopný kvůli lásce udělat nebo překonat věci, 
které by normálně neudělal a nepřekonal - třeba spáchat vraždu.
Čistě pro zajímavost se zmíním o ještě jedné interpretaci Claudia, která mě zaujala. V divadle v Celetné byla dříve uváděna hra Claudius a Gertruda, kde je Gertruda s Claudiem králi nevěrná už za jeho života. Jakmile se toto král Hamlet dozví, oznámí Claudiovi, že oba nechá popravit. Claudius ho prosí o milost pro jeho lásku, přičemž si s ním prý samotným Hamlet může dělat, co chce. Král ale neplánuje být milosrdný, a tak ho Claudius zavraždí, aby ochránil Gertrudu před smrtí. Zde můžeme vidět, že pohledy a pojetí krále Claudia mohou být velmi různé a nemusí se vždy držet předlohy. Bohužel jsem nečetla originální Shakespearovo drama, tudíž nemohu přidat své poznatky z něj, které by možná můj pohled na krále úplně pozměnily.
Zpět k muzikálu. Jako další příjemnou změnu bych ocenila přidání, nebo doplnění některých scén (např. svatba, skvělé Hamletovo parodování Polonia ke konci písně „Je to blázen“), nebo přidání textů či jejich vložení do jiných úst (např. při rozpravě s hrobníkem, nebo když král chytře využije situace při pohřbu Ofélie a oznámí souboj).
Dalšími novinkami v představení jsou mimo jiné „průhledná zrcadla“, vícekrát se zjevující duch, nebo třeba jiná choreografie při závěrečném souboji Laerta a Hamleta.
Naopak projekce zabití krále Hamleta mi přišla zbytečná. Nejenom, že znázornění vraždy nejde realisticky natočit tak, že herci bude do ucha skutečně lita tekutina, ale také proto, že divák si jistě umí představit, jak vražda takovýmto způsobem vypadá a nepotřebuje ji přímo vidět. Navíc projekce podle mě ruší tajemnou atmosféru, a akt zabití je poté znázorněn herci při zinscenovaném divadelním představení, proč ho tedy ukazovat dvakrát.
Nejméně povedenou změnou v představení je pro mě dvojice postav, která v představení rapuje, a se kterou přichází do představení „moderní doba“, i když jejich úvodní choreografie je docela náročná. Nepochopila jsem ani choreografii boje na konci díla, kdy se oba nešikovně, až komicky, zabijí navzájem. V představení tyto postavy nejspíš mají fungovat jako vtipná složka, která se, myslím, ale ne každému líbila. „Rappeři“ celistvost díla malinko narušují, kostýmy mi v tomto ohledu připadají naopak nerušivé. Nicméně světový divák je v díle vyžaduje, jelikož je tam napsal Shakespeare.
Drobné nedostatky jinak pěkného představení vynahradí nové nápady a muzikál Hamlet si tedy udržel svůj dobrý standart. Doporučuji ho zhlédnout každému a Hamletovi přeji, aby na svůj tragický příběh lásky, vášně, pomsty a hledání smyslu života stále lákal nové i věrné diváky.
Ti z Vás, kteří již nestihnou tento muzikál zhlédnout, si mohou zakoupit alespoň CD, které bylo k premiéře světové verze vytvořeno.
Komentáře k článku