Rok se s rokem sešel a opět je tu květen. Na jeho počátku je lásky čas, následovaný oslavou významného Dne vítězství, ale v jeho závěru se slavil také významný den. V sobotu 30. května 2026 se totiž slavily 27. narozeniny Rádia Blaník na Konopišti. Brány narozeninového koncertu se otevřely v 10 hodin, a celý areál se začal rychle zaplňovat. Úderem 12 hodiny na pódium vstoupil ředitel rádia Blaník Daniel Rumpík, aby přivítal posluchače u radiopřijímačů i ty, kteří celý areál zaplnili a následně prozradil přítomným posluchačům, v čem je významný rok 1996.
„V tomto roce vznikla na Slovensku kapela, která je dobře známá i u nás na Blaníku již 27 let. My jsme hrozně šťastní, že když je kdykoliv pozveme sem k nám na Konopiště, tak nám nikdy tihle borci nedají košem, a že právě oni odstartují letošní program oslav 27. narozenin Rádia Blaník. Takže dámy a pánové vítejte na Konopišti! Prvním naším zpívajícím gratulantem bude skupina No name! Ta se skládá ze čtyř bratrů - Igora, Romana, Dušana a Ivana Timkových a další část skupiny tvoří jejich kamarádi Zoli Sallai a Jakub Pali.
Zazněly jejich hity jako „Elity“ nebo československá píseň „Na, na, naaa", kterou zpívají se skupinou Chinaski. Pak to rozjeli s písní „Nie alebo ano“, která je energická sama o sobě, s ní mu pomohlo také publikum. Po těchto písních a ohromujícím potlesku si vzal slovo Igor Timko: „To je krásné, tak s tými 27. narozkami, čo slaví Blaník tento rok, slavíme třicet roků aj my!“ Nemohla chybět ani píseň „Život“, jejímž autorem textu i hudby je Ivan Timko. Tu s nimi zpívalo celé Konopiště. Poté písní „Prvá“ roztančili celý amfiteátr. Tahle rodina z Košic je prostě nabitá energií a má takové své pravidlo, a to zní: „Kdo nezpívá, nežije! Rádio Blaník o svých narozeninách žije vždy, a doufám, že bude ještě hodně let!“
Druhým gratulantem byl rocker, ale i muzikálový zpěvák Petr Kolář, který je už na pódiu Blaníku podesáté, a vždy je tu moc rád. Nejdříve návštěvníkům vzkázal své „Volání o pomoc“, a poté zazněla píseň „Vyznání“ a „Jednou nebe zavolá“, kterou s ním zpívalo celé Konopiště. Pak nás s další písní zavedl mezi „Proudy". Píseň, kterou završil své vystoupení, ženám řekl „Ještě že tě, lásko, mám“.
Nedalo mi to, a tak jsem se ho po vystoupení zeptala:
Jaké je to pro rockera Petra Koláře vystupovat na popovém festivalu?
Ne, o tom to není. Tohle není žádnej popovej festival. To je festival Rádia Blaník a Rádio Blaník hraje od Zacha po Vlacha, jak se říká. Takže hraje popovou i rockovou muziku, a já dělám písničky jak rockový, tak i poprockový, takže myslím, že jsem tady správně, a není to nic divnýho, takže je mi tady fajn.
A co byste popřál Rádiu Blaník?
Rádio Blaník má dvacáté sedmé narozeniny, takže jako každý narozeniny hodně přirozeného zdraví. To znamená, ať se to jako vevnitř netře, ať jsou tam dobrý lidi, kteří se shodnou na stejný věci a samozřejmě hodně posluchačů a hodně dobrý muziky.
Pak na pódium přišla stálice Blaníku Jakub Smolík, který se uvedl písní „Až se ti jednou bude zdát“. Zazněla zde i léty prověřená hitovka - bez které se snad žádný koncert nemůže obejít - „Jen blázen žárlí“, po níž uvedl k sobě na pódium zpěvačku jménem Michaela Klaus, a spolu si zazpívali duet, který před skoro 20 lety s Viktorkou Genzerovou „Říkej mi táto“.
Ani tohoto zpěváka jsem se nemohla nezeptat na několik věcí
Jakube, kdybyste měl dnešní den přirovnat k jedné vaší písni, která by to byla?
To je dobrá otázka, kterou jsem ještě nikdy nedostal. Asi „Blázen žárlí“. Protože je tady spousty hezkých ženských. No a moje žena občas žárlí.
Tento rok oslavujete čtyřicet let na scéně, gratuluji. Co byste vzkázal tomu dvacetiletému Jakubovi, který tenkrát začínal?
No aby vydržel. Aby vydržel, protože ne každý má možnost mít zaměstnání, který je jeho koníčkem.
A co byste vzkázal mladým zpěvákům dnes?
Nic, protože každý si tu cestu musí vydobýt a hlavně, aby hudbě věřil. A taky slušnost - ta se vyplácí, si myslím já.
Co byste popřál Rádiu Blaník?
Ať je tady do sto pěti.
Po Jakubovi rozzářila prkna Blaníku věčná optimistka Olga Lounová se svou písní „Patříme k sobě“ vzápětí nás vzala „K výškám“ - a v této písni šla zpívat mezi diváky. Než začala zpívat další píseň s názvem „Láska v housce“, pozvala si na pódium malé zpěváky z publika, aby jí s písní pomohli. Tuto píseň zpívá s písničkářem Xindlem X, ale na Konopišti jí s ní pomohl kamarád a člen její kapely, který si říká Jan.Danda. Pak nám řekla „Jsem optimista“ - a dodala - Blanický optimista, aby si následně vzala kytaru, a zazpívala nám úžasnou píseň „Memento mori". Jak pravdivé jsou ty dva verše refrénu:
Memento mori - Carpe diem!
Pamatuj na smrt - Dokud žijem!
Ani věčná optimistka, dvojnásobná maminka a skvělá zpěvačka Olga Lounová neunikla mému mikrofonu, a tak jsme se dozvěděli zajímavé věci.
Olgo, jak nahlížíš s odstupem času na Sraz optimistů z prosince 2005.
Vlastně mám takové dva různorodé pocity. Nezapomenutelný zážitek, i když pro mě byly ty přípravy v těhotenství hrozně náročná věc. Ale potom ta odměna od těch fanoušků a diváků, a to, že to vlastně chtějí zažít znovu, byla úžasná. Prostě to, že chtějí přijít znova, je vlastně ta největší odměna. A zároveň ta holčička, která byla v tom bříšku, je teď už s námi na světě. A myslím si, že já si to budu vždycky pamatovat, protože těch koncertů za život máš hodně, ale koncert, abys v devátém měsíci prostě zpívala na koncertě - ten je jen jediný. Zpívaly jsme vlastně dvě, a ta třetí v zákulisí. Takže je to prostě taková jedinečná událost. A já děkuji všem, kteří mě podpořili, že přišli, že jsme to mohli uspořádat a těším se, že to znova rozjedeme v 02 Universum 5. listopadu 2026.
Která písnička je tvoje nejoblíbenější?
Já prostě miluju „Optimistu“. Je to písnička o mně, jsem věčnej optimista, takže určitě ta. A pak hodně moc mi rezonuje „Protože to nevzdám“, protože vidím, že jsem hodně lidí dokázala podpořit a vytáhnout je z chmur. Také doufám, že další písničky, které teď mám v šuplíku připravený, budou takhle motivovat a nabíjet a do příběhu každého posluchače se prostě vetknou pozitivním způsobem.
Co bys popřála Rádiu Blaník?
Já bych si strašně přála, aby Rádio Blaník pořád bylo jedno z nejposlouchanějších rádií, aby Češi českou hudbu podporovali, aby se psala v češtině, aby tady nebyla jenom angličtina, aby ti mladí začali poslouchat česky. A přeju jim takhle skvělý moderátory, skvělej tým, kterej maj, a dobrý posluchače.
K Rádiu Blaník neodmyslitelně patří Blanická kapela, která vznikla jako dárek k 25. výročí tohoto koncertu. Kapela se skládá ze dvou členů zpěvačky Elišky Rezkové, která mimo jiné také působila v Hudebním divadle Karlín v muzikálu Slunce, seno, jahody a v Divadle Broadway. Zpěvák Matěj Krečmer je kapelník, a také basák, ale je také zakladatel této kapely. Zazpívali písně jako „Je naprosto nezbytné“ nebo „Můj čas“ od Hany Zagorové. Následovala hymna Rádia Blaník s názvem „Slunce dál svítí“. Skupina interpretovala také píseň Michala Tučného „Báječná ženská“ a vzpomněla si i na zpěváka Pavla Bobka s jeho skladbou „Veď mě dál, cesto má“.
Následně na pódium přišla královna české pop music, nezaměnitelná Helena Vondráčková, která příští rok oslaví své kulaté jubileum. Božskou Helenu doprovázela kapela Charlie Band pod vedením jejího kapelníka Charlieho Blažka. Helena zazpívala své nejznámější hity – s písní „Vzhůru k výškám“ nás vzala do nebe, a následně nám svou „Sambou“ rozvlnila naše boky. K rozvlnění přispěla i taneční škola La Tropical Veroniky Sedláčkové, respektive její tanečníci Romulo Andrade a Alžbeta Mjartanová, která na sobě měla přes sedm kilo bižuterie a dalších ozdob. V obou případech se bylo na co dívat!
Poté interpretovala píseň „Časy se mění“, při níž vzpomínala na zlatou éru skupiny Golden Kids. Následně nás svou skladbou „Neviděls tu stát můj Rolls-Royce?“ – s textem Zdeňka Borovce a hudbou Ladislava Štaidla – přenesla do roku 1979. Text písně vypráví o hledání nového vozu, který však nakonec končí krásným vyznáním. Helenka nám zazpívala, že měla „Sladké mámení“, vzpomněla, jak úžasná je „Dlouhá noc“. Nakonec nás pozvala až k hradu Karlštejn, kde se mezi hradbami ozvalo její ikonické „Lásko má, já stůňu“, které nás již provází od roku 1974.
Takové kočky jsem se musela zeptat:
Heleno, jak vzpomínáte na svou roli Grizabelly z muzikálu Kočky?
No, velmi s láskou, protože to byl jeden z opravdu krásných muzikálů světových, který sem přišel, a mě ta role velmi bavila. Bavilo mě i to, jak sice to trvalo, než jsem se nechala nalíčit na tu kočku. Samozřejmě mě hlavně fascinovala ta píseň. Já jsem tam pěveckých příležitostí moc neměla, ale „Memory“ prostě, tak to je krásná písnička.
A co byste popřála Rádiu Blaník k narozeninám?
No, přeji jim, aby dále fungovali tak, jak fungují. A protože vás poslouchám na hausbotu od rána, tak vím, co to tam vyvádíte. Takže mám ráda tuto stanici a líbí se mi, že hraje hodně i české hudby, nejenom zahraniční.
Na Blaník dorazili také mimozemšťané v čele s Daliborem Jandou. Ten nás společně se svou kapelou Prototyp vzal „Všechno na Mars“, přičemž nás svým vystupováním přesvědčil, že je možné „Žít jako kaskadér“. Kapela nás opět přivedla zpět na zem, kde jsme se společně s nimi cítili, jak nám „Padá hvězda“. Pak na pódium přizval svou dceru Jiřinu Annu Jandovou, která nám představila svou píseň „Narovnaná v zádech“. Pak se svým otcem společně zazpívali píseň „Pátý perný den“. Celé vystoupení uzavřel jeho nejslavnější hit „Hráli jsme kličkovanou“.
Jakmile Dalibor Janda opustil pódium, nastoupila na něj Zlatá Slavice Lucie Bílá spolu se svým dlouholetým pianistou Petrem Maláskem. Začala svůj blok novou písní „Znamení vod“. Následovaly hity „Tygřice“, „Most přes minulost“ nebo „Amor magor“. Pak zlatá Slavice položila otázku: „Co kdybychom si spolu zazpívali?", následovaná upřímným „Miluji tě“. Další píseň uvedla Lucie slovy: „Hlavně tahle písnička je o tom, jak to máme my holky těžký, tak pánové poslouchejte!" A rozezněly se tóny písně „Obyčejná holka“.
Nakonec dala přídavek se slovy: „Moje poslední písnička, můj přídavek, je překrásná písnička, kterou zpíval Kája Gott i Celine Dion, ale Karel jí zpíval líp. Zazpívám ji s láskou k němu a s láskou k vám." Přišla emotivní píseň od Karla Gotta „Kam tenkrát šel můj bratr Jan“. Když dozpívala svou píseň a rozloučila se s publikem, přišel k ní na pódium ještě Daniel Rumpík, aby jí poděkoval, předal kytici a Zlatou desku se slovy: „Přátelé, to je zlatá deska Rádia Blaník za 121 967 odehraných písní od roku 1999 do roku 2026."
S Lucií Bílou udělal rozhovor náš fotograf Michal Škvor
Lucko, chtěl jsem se zeptat, jak se má neobyčejně Obyčejná holka?
Já se mám krásně. Jsem na krásné akci, máme nádherné počasí, mám před koncertem, takže jsem taková v nádherném napětí. To mám ráda. A mám se hezky, protože mám plný diář. Ten už se mi dokonce plní v roce dvacet osm. Takže všechno je tak, jak má být.
Máte radši ta komornější představení v divadle anebo spíš takovéhle koncerty?
Já mám raději komornější. Samozřejmě, že jsem přijala s láskou pozvání na narozeniny Rádia Blaník, ale kdybych si mohla vybrat, tak je to radši koncert u nás v Otvovicích anebo v mém divadle. Ale to tak je. Užila jsem si těch velkých akcí hodně, ale mám ráda, když lidem vidím do očí, a když si můžu víc hrát. Má to větší svobodu. Ale samozřejmě i takhle veliký akce do mého repertoáru patří.
Co byste popřála rádiu Blaník?
Popřála bych hodně krásných českých písniček. Popřála bych třeba dobré počasí na každé takovéhle velké slávě, jako mají dnes.
Po Lucii Bílé nastoupil na pódium král stepu, muzikálový zpěvák, tanečník a nekorunovaný showman Jiří Korn, který přišel také popřát k narozeninám Rádiu Blaník. Jeho vystoupení v amfiteátru bylo pro fanoušky Blaníku milou novinkou, neboť zde tento skvělý zpěvák vystoupil úplně poprvé. Svou show odstartoval jedním z jeho velkých hitů „Žal se odkládá“, ke které předvedl i svou vlastní ikonickou choreografii, kterou zatančil se svou company. Poté zazněla píseň „Té, co snídá“ nebo „Oh, Darling“, ke které běžel za ním na plátně její český překlad.
Potom následovala jeho další hitovka, kterou musí znát úplně každý, a to je píseň „Windsurfing". K této písni přijel na obruči tanečník jménem Martin, který na ní předváděl různé akrobatické figury a kreace. Další píseň Jirka uvedl slovy: „Na tu další píseň bych potřeboval takovou rekvizitu, tak si ji vezmu.“ A tak si nasadil bílé rukavice a začala píseň „Karel nese čaj“. Za ním se objevilo video z pořadu „Možná přijde i kouzelník“, a tak nám stejnou choreografii zatančil Jiří Korn v mladé verzi na plátně, a jeho současná verze křepčila ve stejných kreacích na jevišti.
Další píseň uvedl slovy: „Přátelé, my s company máme takovou hymnu, která nás drží při životě, jmenuje se „I Feel Good“ a my bychom si samozřejmě přáli, abyste se i vy cítili dobře, aby vám všechno fungovalo, všechno vycházelo, aby bylo stále krásně - i když prší, to nevadí. Hlavně, aby nám bylo hezky." Pak zazněla opět krásná píseň, o které nám řekl: „Jedna z písní, která mi tak přirostla k srdci, se jmenuje „Ještě tě mám plnou náruč“ Poté nám vyprávěl svůj zvláštní sen, který by nám nepřál. S písní „Miss Moskva“ mu přišla pomoci skoro celá armáda, skvělou choreografii vytvořila Anet Antošová.
Po skončení této písně publikum za hlasitého potlesku křičelo:„Ještě jednu, ještě jednu!" Nechtělo tak Jiřího Korna pustit z pódia, a on s úsměvem řekl: „Samozřejmě, že rád zazpívám ještě jednu, ale na tu si budu muset sednout, to je taková vážná záležitost, všichni ji jistě znáte, ale já bych mohl upadnout - už nejsem nejmladší." Pak zazpíval poslední nádhernou píseň - zamyšlení nad životem a jeho kličkami - kde nám řekl, že „Jednou je hůř, jednou je líp“. Jiří Korn nám všem na Konopišti ukázal, jak by to mělo vypadat!
Posledním gratulantem večera byl Michal David se skupinou Kvatro: „Dobrý večer zdravíme Rádio Blaník a Konopiště." Na úvod zazněla tématická píseň „Právě začínáme“, potom nás vzal do „Třetí galaxie“ z roku 1981. Písní „Největší z nálezů a ztrát“ nás přenesl do filmu Láska z Pasáže. „Diskopříběh“ všechny roztančil, a vzápětí se přidaly ještě další hity jako například „Colu, pijeme Colu“ nebo hit „My máme prima rodiče“. Zazpíval i dojemnou píseň „Náš cíl“, která je o tom, jak se poprvé seznámil se svou ženou Marcelou.
Romantickou atmosféru na Konopišti navodila píseň „Každý mi tě, lásko, závidí". Pak jsme spolu s ním sbírali „Céčka“, také nám připomněl starou pravdu, že „Pár přátel stačí mít“, co uměj za to vzít. Na závěr svého vystoupení a vlastně celého dne publikum roztleskal s písní „Nonstop“. Nadšené publikum ho nechtělo pustit, a tak ho nakonec poslechl, a přidal píseň pro chlapy - netradičně z repertoáru Kandráčovců zazpíval svým vlastním stylem „Kde si včera bol“, a tím pro letošní rok ukončil celou narozeninovou oslavu Rádia Blaník i svou show.
A skvělou tečkou byl i poslední, nyní již noční rozhovor s Michalem Davidem, kde jsme se dozvěděli mnoho zajímavého.
Michale, když píšete hit dnes, je jiný postup, než když jste psal Decibely lásky nebo Nonstop.
Ten postup je pořád správný nebo stejný, jako já si spíš myslím, že jako je jiný publikum a musíte tomu dát jako dneska trošičku moderní sound. Musíte tomu dát malinko jiný kabát, ale jinak ty lidi chtějí pořád hity, chtějí pořád písničky a chtějí samozřejmě určitě melodické věci, ale musí to prostě mít ten soudobý zvuk.
A máte nějaký hit v šuplíku?
No, to nevím, jestli mám hit v šuplíku, ale jste Musicalnet.cz, tak určitě mám v šuplíku muzikál, který teď budeme dělat, a to bude muzikál o Coco Chanel, ale bude se jmenovat Coco, módní ikona. Bude vlastně o jejím životě a o tom, jak celý život prožila. A bude to plné krásných šansonů a různých úžasných melodií. Tak to je jedna věc.
Pak nás čeká letos DAMICHI pětadvacet let, protože máme výročí s italským triem DAMICHI. No, a příští rok nás čeká čtyřicet let Diskopříběhu, takže je toho před námi hodně a myslím si, že se máte jako publikum na co těšit.
Na závěr, co byste popřál Musicalnetu?
Tak hlavně ať se rodí hezké muzikály, ať na ně lidi chodí, protože je to, myslím si, krásná disciplína. Je to náročná disciplína pro nás, pro autory, a pro ty, kteří muzikály vytvářejí. A nás vždycky těší, když máme ty plné sály a když lidi mají zájem. Takže já budu jenom rád, když podpoříte muzikály a jejich tvůrce, a podpoříte tím pádem i svoje posluchače.
Děkuji za rozhovor a moc se těšíme.
Světla na jevišti začala postupně pozhasínat, lidé se pomalu začali zvedat a odcházet do vlahé květnové noci, a s dobrým pocitem z 27. narozeninového koncertu Rádia Blaník zamířili zpět ke svým domovům.
Ale právě nyní nastala jedna důležitá událost: už se začal připravovat 28. ročník narozeninového koncertu.
Letošní narozeninový koncert Rádia Blaník se opět vydařil, a my upřímně věříme, že příští rok bude stejně úžasný.
