Zřejmě nejočekávanější titul podzimní divadelní sezóny v Praze – Kudykam, se konečně dočkal premiéry. Zdali představení naplnilo mnohá očekávání se dočtete v našem článku.
21. a 22. října se Státní opera otevřela prvním premiérovým divákům „lyrikálu“ Kud
ykam. Michal Horáček svým divadelním projektem posouvá hranice hudebního divadla a uvádí nový žánr – lyrikál. V lyrikálu je totiž textová složka podřízena hudbě. Ačkoli je Kudykam plný nádherných Hapkových melodií, hlavní a nejdůležitější složkou Kudkykamu je právě obsahová stránka textů.
Tvůrčí duo Hapka/Horáček pak přizvalo k režii renomovaného Dodo Gombára, aby Kudykamu vdechl život na jevišti. Autorem nového hudebního nastudování a scénické hudby je pak Ondřej Brzobohatý, který Hapkovým melodiím ušil nový modernější kabát a hudba pak zní dvakrát tak dobře.
Vynikající hudba, geniální libreto, výborní interpreti jsou pak navíc podpořeni velmi zajímavým vizuálem z dílny Michaely Hořejší, která je autorkou jak scény, tak kostýmů. Před očima diváka se pak rozprostře penzion Svět v jeho celé šíři, od suterénu po přízemí nebo obrovská socha Kantovy hlavy. Nejbarevnější a nejvýraznější kostýmy, které oplývají barevností a vtipem, pak nosí Mňaudámičky a Šumichrásti. Trochu přehnané mi naopak přišly kostý
my růžových králíků.
O choreografii se postaral Pavel Strouhal a je na co se dívat. V paměti mi nejvíc utkvěla choreografie k písním „Rozeznávám“ nebo „Individiualita“. Další zajímavou písní je pak píseň „Hladiny“, kde je autorkou choreografie Linda Fernandez Saez.
Příběh Martina a penzionu, ve kterém žije, může být příběhem každého z nás, příběhem o překonání vlastního strachu, předsudků, pochyb o tom, zda není lepší žít v nudné jistotě. 
Příběhem o lásce, o nenávisti, jednoduše o životě.
Ačkoli se většinou hovoří o vážných tématech, najde se i prostor pro vtip bez toho, aby se tím nějak narušila kontinuita představení, nebo nějak shazovala vážnost děje. K divácky vděčným budou jistě patřit výstupy Šumichrástů a Kudykamovy „Ptákoviny“, nebo scéna opravářů v Martinově pokoji. 
Ačkoli pro mě osobně by autoři mohli leckteré vtípky vynechat (např. „gumáky“ našich dvou prezidentů nebo již zmiňované růžové králíky).
Kudykam má asi jednu hlavní hvězdou, a tou není ani tak hlavní hrdina Martin, ale představitel Kudykama, na premiéře naprosto vynikající Vojta Dyk. V další ze svých rolí potvrzuje, že je jedním, ne-li jediným, naprosto vynikajícím představitelem nové generace dnešních dvacátníků. Jako Kudykam pak zvládá jak hereckou, neméně výborně pak pěveckou složku.
Vojta Dyk pak svým charismatem zastiňuje všechny na jevišti, včetně hlavního představitele Martina, v podání Marka Holého. Ten je hlavně vynikajícím hercem, který dodal svému Martinovi nejprve tápání a pochyby, následně pak sílu v to, o něco bojovat. Jeho zpěv mě pak mohl jen mile překvapit.
Ženy nemají v představení takový prostor jako muži, a tak se Martina dostane ke své první písní po více než hodině. 21. října se jako Martina představila většinovému publiku neznámá Petra Hřebíčková, která je však držitelkou herecké ceny Thálie za rok 2008. Ačkoli nemá moc prostoru, její výkon rozhodně neurazí, 
rozehrává pak spíš jemné nuance Martiny jako všemi opomíjené dívky, kterou nikdo nevidí, a je pak šťastná, když si ji konečně všimne Martin.
Další ženskou rolí je pak Jasnovidka, kterou Martin žádá o radu. Tu ztvárnila Věra Nerušilová, kterou diváci mohou znát z Horáčkova „ženského“ alba Ohrožený druh. Vzhledem k tomu, že v Kudykamu jasně dominují mužské role, je těžko co hodnotit, ačkoli pěvecky jí nelze nic vytknout.
Menší rolí, de facto na jednu píseň a přechod jeviště s igelitkou, je pak Cizí žena, na premiéře v podání Lucie Bílé. 
Ačkoli mi přislo, že režijně je tato scéna podána spíše do komediální polohy, Lucie Bílá podala jeden ze svých vrcholných výkonů.
Obecně lze říci, že všichni, kteří v Kudykamovi hrají, mají rozhodně něco do sebe a velmi těžko se hledá někdo, kdo by byl výrazně slabší. Všichni do jednoho jsou vynikající, ať už je to velmi přesvědčivý Gustav Řezníček v písni „Smích z vedlejšího pokoje“, 
František Segrado v dojímavé „Rozeznávám“ nebo závěrečný host jako Kudykam v „Tante cose da veder“. Premiérovým hostem byl Karel Gott, dalšími hosty v roli Kudykama pak kromě něj průběžně budou například Aneta Langerová, Bára Basiková a další umělci.
Kudykamovi by ale výrazně prospělo pokrácení. Ačkoli bylo představení již během generálek, pro mě osobně trochu nelogicky, zkráceno o přídavek a pilotní singl „Přišlo mi to vhod“. V druhé polovině má divák leckdy problém udržet pozornost až do konce. Premiéra byla delší ještě o společnou interpretaci písně „Tante cosa da veder“ od všech tří Kudykamů – Vojty Dyka, Karla Dobrého a Csongora Kassaie společně s hostem toho večera Karlem Gottem.
Kudykam se jistě zapíše do historie českého hudebního divadla a je jen otázkou, jak se bude líbit českému diváku, který přece jen není moc zvyklý v divadle, navíc v hudebním divadle, moc přemýšlet. 
Snad diváky neodradí také poněkud neúměrně vysoké ceny vstupenek. Jinak nelze Kudykam nedoporučit.
Zajímavé by bylo vědět, jak na Kudykam nahlížejí jiní. A jelikož jsem byla plna dojmů, požádala jsem kolegu Michala Škvora, zda by se nezhostil role tazatele. A tak se náš "zuřivý reportér" Michal Škvor vydal mezi autory a hosty Kudykamu a pořídil několik rozhovorů.
Michaela Hořejší : Kudykam je velkou výzvou
Co pro Vás znamená KUDYKAM?
KUDYKAM pro mě znamená velikou práci a hlavně zkušenost. Velikou výzvu, abych ze sebe vydala to, co jsem se snažila nashromáždit za deset let své praxe v divadlech na pozici scénografa. Je to pro mě završení dvouletých příprav a musím říct, že nervozita povolila a musím říct, že se to skutečně povedlo. A že jsem dnes na jevišti viděla to, co jsem si před dvěma lety představovala, že tam uvidim.
Co jste prožívala, když jste sledovala tuto premiéru?
Tak držela jsem palce technice. Držela jsem palce hercům. A jenom jsem si strašně přála, aby diváci dostali to, co víme my. Aby k nim dolehly všechny detaily a jemnosti, které skýtá ten výjimečný divadelní text, a aby se nelekli při té složitosti veršů a aby na sebe byli nároční stejně jako jsme na sebe byli nároční my.
Vy jste navrhovala scénu, kostýmy i premiérové šaty pro sebe?
Premiérové šaty za mě obstaral italský návrhář Valentini.
Poslední otázka - KUDYKAM dál?
Já mám zatím plnou hlavu tohohle KUDYKAMa a myslím si, že jen tak rychle mi z hlavy nevymizí, a velmi ráda bych pokračovala ve vzdělání, takže jsem se přihlásila do Berlína na akademii scénografie.
Tak to držíme palce!
Michal Horáček : Kudykam je pro mě velkou životní zkušeností
KUDYKAM je tu, co pro vás znamená?
KUDYKAM pro mě znamená velkou životní zkušenost. Já jsem takový sólista, pracuji většinou sám, maximálně s Petrem Hapkou. Zde byla ohromná spousta lidí s kompetencemi, které jsem před tím neuměl ani pojmenovat. Vůbec jsem nevěděl, co obnáší práce scénografky, co to je choreografie. A hlavně co je to celá produkce. Myslím, že jsem našel báječné, mimořádné lidi. Asi se to říká po každé premiéře, ale já vím, že moji lidé jsou nejlepší. Máme ty nejlepší talenty, kteří v Česku i na Slovensku jsou.
Vy jste řekl, že jste musel mnohé své kompetence předat dál. Rozdělit je, aby vzniklo toto nádherné dílo. Jak se jako autor původního textu díváte na to, co z něho vzniklo?
Tak já jsem mohl vetovat všechno. Já jsem producent. A taky jsem občas něco vetoval. Ale mnohé, a daleko víc toho bylo, mě překvapilo. Nikdy bych nepomyslel, že se dá "Individualita" udělat tak, jak to režisér Gombár vymyslel, Pavel Strouhal udělal choreografii a jak to oblékla Míša Hořejší. To je něco, co mrazí v člověku. 
Ve mně to skutečně zamrazilo, když jsem viděl tu stádnost a vše to, co pro mě znamená ten kolektiv, to nejhnusnější slovo, kterého se bojím strašně, a tam jsem viděl tu šílenou sílu toho kolektivu, a oni to přede mnou vystavěli a před každým z nich smekám. Děkuji každému.
Poslední otázka KUDYKAM dál?
Nevím. Rád bych, aby všichni lidé, kteří přisli a kteří nejen mně, ale i ostatním řeknou, že se to líbí. Tak aby přisli i ty ostatní lidi. Myslím si, že může přinést hodně inspirace, a byl bych rád, kdyby ho lidé navštívili. Ale to je pouze moje přání.
Pavel Strouhal: Kudykam je zajímavé dílo
Pavle, co pro tebe znamená KUDYKAM?
Zajímavé dílo.
Co ti to dalo?
Spolupráci se zajímavými lidmi.
KUDYKAM dál?
Velmi různě, nebudu to specifikovat
Radek Balaš: Kudykam je fantastická práce s češtinou
Jak na tebe působil KUDYKAM jako na diváka?
Já jsem byl moc mile a příjemně překvapen. Na druhou stranu ne zas tak moc, protože já jsem to od těch pánů víceméně čekal. Ta dvojice mě provázela již od dětských let a vlastně pro mě byl Horáček jakousi logickou návazností na pana Koptu tím, jak báječně dělali pro paní Hegerovou, což je pro mě bohyně šansonu.
Takže jsem očekával, že to bude navázání na podobnou poetiku, ale rozhodně rozvinuté dalšími směry. A ta krásná hra s motivy Komenského - "Labyrint světa a ráj srdce", je tam typické češství a já dávám klobouk hluboko dolů. 
Je to fantastická práce s češtinou u pana Horáčka, to je něco mimořádného a pochopitelně několik mimořádných hereckých výkonů.
Zajímaly by mě i ostatní alternace, samozřejmě. Ten celkový dojem z toho je strašně přijemný a já jsem moc rád, že tak kvalitní představení obohatilo tu pražskou mapu hudebně dramatických představení, která sice je poměrně široká, ale nebývá vždycky tak kvalitní. Takže budu držet palce.
A jak vnímáš KUDYKAM jako režisér?Tak režisér Gombár je částečně vlastně mým souputníkem. Shodou okolností, v trošku jiné časy, a tím pádem i s trošku jiným uchopením, jsme režírovali muzikál Vlasy. Já v roce 1996 v Pyramidě, on nejprve v Bratislavě, a poté u Standy Moši v Brně.
Já ho ale sleduji i z dálky v Městkém divadle ve Zlíně. Já jsem zase do jisté míry takový Hradištský režisér. Takže tam existuje i něco jako přijemná režisérská rivalita, a já musím říct, že Dodovy věci mám velice rád, jsou nesmírně obrazivé. Přitom jsou moderní a v dobrém slova smyslu dokáží být i komerční. Neustřelí nikdy do té míry, že by se to pro diváka stávalo až nestravitelné.
I když to dnešní představení balancovalo někde na té hranici. Ale já myslím, že ve Státní opeře a s tímto tématem to nejenom, že můžeme, ale hlavně musíme si to dovolit, takže pro mě to bylo příjemné překvapení.
A ještě navíc Míša Hořejší, která dnes dělala jak scénu, tak kostýmy, a to se málo ví. Tak se mnou dělala jedno z mých nejúspěšnějších představení mé režijní kariéry. A to muzikál Donaha!, který byl ověnčen několika cenami, a Tomáš Šulaj za něj dostal cenu Thálie. Takže to pro mě bylo i krásné znovusetkání s Míšou, s kterou hodláme zase něco uskutečnit.
Vojtěch Dyk: Kudykama jsem zatím neobjevil
Co pro vás znamená KUDYKAM?
Já jsem ho v sobě asi zatím tak nějak neobjevil. Snad se mi to někdy podaří. Ale já jsem zatím naštěstí neměl důvod ho přivolávat k sobě.
Jste spíše KUDYKAM, který lidi navádí na cesty a rozcestí nebo spíše Martin, který hledá vlastní cestu?
Asi zatím ten Martin. Až budu takový profík jako Karel Gott, tak budu asi ten KUDYKAM.
Otázka na konec - KUDYKAM dál?
Tak určitě ven ze Státní opery, a potom domů spát.
Petr Hapka: Kudykam byla strašně hezká práce
Co pro Vás znamená KUDYKAM?
Strašně hezkou práci.
Tak to byly odpovědi několika umělců, kteří byli na premiéře lyrikálu Kudykam a byli zapojeni do příprav tohoto díla. Ale jak už psala moje kolegyně Veronika výše, nejlepší je přijít, zhlédnout toto neobyčejné dílo a udělat si vlastní názor.
Komentáře k článku