Musicalnet.cz

Nemožné ihned, zázraky do tří dnů! Váš společenský průvodce po všech životních situacích, expert ve věcech finančních, instruktor hry na mandolínu, učitel tance, zařídí i stěhování na krátké vzdálenosti a odstraní také křečové žíly. Nic z toho není problém!
Pakliže…
… pakliže znáte jednu konkrétní osobu. Pokud totiž znáte Dolly Leviovou z Yonkers! Pak máte vyhráno!

Legendární muzikál je o vdově Dolly Leviové, která se živí jako dohazovačka sňatků na newyorském předměstí a která si nejlepšího zákazníka nechává pro sebe a kouzlem své osobnosti dokáže téměř cokoliv, třeba podmanit si srdce mrzoutského starého mládence, a změnit ho tak v milého a galantního muže. Jak to dokázala a jak vše dopadne se můžete přijít podívat do Severočeského divadla v Ústí nad Labem, které mimochodem stojí také za návštěvu.

Zabrousíme-li trochu do historie muzikálu, tak premiéra Hello, Dolly! se konala v lednu 1964 v St. James Theatre na Broadwayi v režii Gowera Championa. V hlavní roli Dolly se tehdy představila Carol Channingová. Ústřední hit celého muzikálu, píseň „Hello, Dolly!“ ve společném podání s Louisem Armstrongem obletěla celý svět. Hello, Dolly! je americký muzikál napsaný podle komedie Thortona Wildera pod názvem The Merchant of Yonkers, kterou autor v roce 1955 přepracoval pod názvem The Matchmaker (Dohazovačka).

V roce 1969 byl podle něj natočen stejnojmenný film s Barbrou Streisandovou a Walterem Matthauem v hlavních rolích. V českém znění ho poprvé uvedlo 22. září 1966 Hudebním divadlo Karlín s Nelly Gaierovou v titulní roli. Dále pak v roce 1982 je HDK uvádí znovu, kde hlavní roli dostala Laďka Kozderková a v roce 1966 až 2003 Jitka Molavcová, která získala za roli Dolly Cenu Thálie. Dále muzikál uvádělo mnoho českých divadel například Městské divadlo Most, Národní divadlo Brno, Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni nebo Východočeské divadlo Pardubice.

A teď bych se vrátila zpět do Severočeského divadla v Ústí nad Labem, kde muzikál Hello, Dolly! měl premiéru 13. prosince 2024 a kam se na představení 25. dubna 2025 vydal i Musicalnet. Muzikál pojednává o vdově v nejlepších letech Dolly Leviové, která se živí jako dohazovačka sňatků, ale umí zařídit v podstatě cokoliv. Při seznámení Ermengardy s chudým malířem poznává půlmilionáře Horáce Vandergeldera, introvertního muže středního věku, který se živí jako obchodník. Chce mu domluvit schůzku s majitelkou kloboučnictví v New Yorku Irenou Molloyovou za účelem sňatku.

Shodou okolností se tam chtějí vydat i dva Horácovi zaměstnanci Kornelius Hackel a Barnabáš Tucker, aby si tam trochu užili. Dolly jim doporučí návštěvu téhož kloboučnictví, kam nečekaně přijde i Horác a Kornelius s Barnabášem se tak musí schovat. Jeden vklouzne pod stůl a  druhý nachází úkryt ve skříni. Horác sice tuší, že něco tady není v pořádku, ale Dolly vše zachrání. Jako omluvu pozvou mladíci obě slečny na večeři. V New Yorku se zatím koná slavný průvod, jehož účastníkem je i Horác.

Na večeři v Harmonia Garden se Horác seznamuje s jednou podivínskou dámou Ernestinou Moneyovou zvanou Prachatá. Zde rychle odhalí, že tato dáma je tuze hanebná a hamounská. Na večeři se objeví i Dolly se svou titulní písní, které se začíná Horác líbit čím dál tím víc. Při soutěži v tanci se však strhne velká rvačka, z které je obviněn právě Horác. Dolly nakonec dokáže svým šarmem tohoto mrzouta okouzlit a změnit ho na veselého a galantního muže. Jestli si také Dolly vezme za ženu, na to se musíte přijít podívat sami.

Výběr herečky do role dohazovačky Dolly je vždy klíčový, a nutno podotknout, že volba Severočeského divadla byla šťastná. Kateřina Brožová je výborná herečka, zpěvačka, i tanečnice, a jako Dolly doslova exceluje – kdykoli vstoupí na jeviště, celá scéna ožije a atmosféra se okamžitě promění. Aniž promluví, okamžitě se stává středobodem dění na scéně. Diváky zaujme příjemným zpěvem a výborným hereckým výkonem – spíše svou roli prožije, než jen odehraje. Při zpěvu titulní písně v červených šatech vypadala opravdu úchvatně. Jak jsem se dozvěděla, její zkušenosti významně přispěly k vysoké úrovni inscenace. Takhle krásnou a milou dohazovačku by jistě rád potkal každý z nás.

Postavu Horáce Vandergeldera, kterou ztvárnil pro mě méně známý herec Tomáš Christian Brázda, který ve své roli zapšklého starého mládence působil přesvědčivě, a chvílemi i velmi komicky. Na jeho roli jsem ocenňovala, že zbytečně nepřehrával, a tím dodal své roli autentičnost. Jolana Haan Smyčková, která se objevila v roli majitelky kloboučnictví Ireny Mooloyové, zahrála a zazpívala svou roli s noblesou, a ještě jí to navíc moc slušelo. Méně známá tvář Evy Hartové, která vynikala v roli nesmělé dívky Minnie Fayové, se mi velice líbila a já jsem byla ráda, že jsem ji měla příležitost poznat v této roli. 

Ester Králová výborně ztvárnila hamižnou Ernestinu Moneyovou (v českém překladu Ernestina Prachatá nebo Zazobaná), kdy role jí naprosto sedla. Působila v ní namyšleně a směšně. Nemohu nezmínit i další mužské role. Trochu upozadněná byla role Horácova holiče, který svým roztržitým chováním působil roztomile, a kterou si zahrál Radek Konař. Mou pozornost zaujala také postava, kterou ztvárnil Jaroslav Kovács – role Kornelia Hackela měla slušný potenciál, kterého jsme mohli vidět i v muzikálu Noc na Karlštejně, který měl v Ústeckém divadle  premiéru 19. března 2013.

Představitelem Barnabáše Tuckera byl Viktor Aaron, kterého znám z muzikálu Doktor Faust, který uvádělo Divadlo na Maninách, a kde nějaký čas působil v roli samotného Mefistofela. Viktor si svou roli dokázal parádně užít, a předvedl tak svůj herecký talent. Svůj prostor také dokázali využít na maximum herecké páry, a navíc jim to moc slušelo. Velké uznání si ale zaslouží i baletní soubor a orchestr a další členové souboru, kteří dotvářejí celek. Je to nádherné představení.

Co se týče scény, tak byla dobře vymyšlená a jednoduché kulisy ve spojení s projekcí krásně dotvářely patřičnou atmosféru. Mohli jsme se tak v čase přenést do starého New Yorku s dobovými slušivými kostýmy, za které bych ráda složila poklonu kostýmní výtvarnici Zitě Miklošové. Jedna věc mne ale nemile překvapila: vývěsní štíty na ulici, kde se hrdinové pohybují, nejsou při scéně v interiéru restaurace Harmonia Garden zakryté, což působí velmi rušivě, neboť představují balkony restaurace. Přitom krátce předtím je přes celé jeviště stažené projekční plátno.

Za pozornost také stojí velice nápaditá a zajímavá choreografie, kterou má na svědomí Vladimír Gončarev. Je různorodá, občas se odehrává v několika úrovních, a také skládám pochvalu celému tančnímu souboru. Velkou devizou představení divadla je živý orchestr pod vedením Martina Peschíka, který je umístěn mezi proscéniem a hledištěm. Funkčím se jeví také využití postranních můstků u divadelních lóží nad orchestřištěm, kdy herci přicházejí nebo odcházejí ze scény přímo do hlediště.

Budova pseudobarokního divadla (s prvky secese) je honosná, takže máte pocit, že jste v Národním divadle v Praze, jen trochu menším. Nejzajímavější částí hlediště (kromě ornamentální výzdoby) je stropní freska, kde můžeme najít tři základní symboly, charakterizující právě Ústí nad Labem – najdete je i vy? A ještě perlička na konec: divadlo bylo vystavěno na dříve zasypaném rybníčku, a jako odkaz na tuto skutečnost najdete v jeho výzdobě kromě klasických ornamentů i žáby. Tyto zajímavosti jsme se dozvěděli od jedné milé uvaděčky, které tímto velmi děkujeme za historické konsekvence.

Představení se mi velice líbilo, mělo úžasný náboj a švih, a předčilo mé očekávání. Ze všech vyzařovala obrovská energie, kterou si odvážím domů jako nezapomenutelný zážitek.

Na další představení Hello, Dolly! se můžete těšit už 25. května 2025. Tak neváhejte a zavítejte na Dolly i Hello, Dolly! do Severočeského divadla v Ústí nad Labem, a přitom se můžete porozhlédnout i po budově divadla. Obojí stojí to za to!

Galerie z představení