Musicalnet.cz

Kdo by neznal italské Benátky! Nádherné dóžecí paláce, které vyrůstají z vody, odvážně klenuté mosty a mostky, gondoliéři, plavící se na svých gondolách, pějící písně, které zpívali již jejich dědové, rybí trhy, všudypřítomné makaróny. Nyní nemusíte jezdit až do Itálie, abyste prožili jednu neuvěřitelně zajímavou Noc v Benátkách, a to slabou hodinku jízdy od Prahy, v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem. 23. května se zde konala premiéra stejnojmenné operety. Díky ní jsme mohli prožít jednu noc plnou karnevalových radovánek, ale i záměn a z nich vznikajících komických zápletek.

Možná se ptáte, proč právě tato opereta a proč vůbec opereta, když dnešní divák je zaplaven spoustou muzikálů a slovo opereta je pro mnoho lidí pojmem z minulosti. Tedy tady jsou důvody – opereta byla nastudována k 200. výročí narození autora Johanna Strausse mladšího a byl zvolen právě tento titul, protože patří ke stěžejním operetním dílům. Totiž právě toto dílo nabízí jednak spletitý, a tím i zajímavý děj,  postavený na záměnách a lásce, a také bohatou výpravu, která dokonale ladí k jedné karnevalové noci v Benátkách a k milostným příběhům.

Tak tedy postupně ke všemu podstatnému. Už samo prostředí divadla je naprosto úchvatné a ve mně ihned evokovalo naprosto dokonalé zázemí pro klasickou operetu. Já jsem totiž na operetách vyrostla, protože mě jako malou holku máma brala často právě i na operety, a pak po mnoha desítkách let jsem díky manželovi, rodilému Vídeňákovi, měla možnost kromě muzikálů, oper vidět i operety ve Vídni. Tedy do hlediště jsem usedala s příjemným očekáváním. A k mé velké radosti se očekávání nejen naplnilo, ale výsledný dojem toto očekávání ještě předčil.

A potom to začalo. Po krásné a naprosto úmyslně neinscenované předehře, se opona rozhrnula a mé nadšení stoupalo. Protože jeviště bylo zaplněno účinkujícími v krásných dobových kostýmech, které lahodily oku. Pak se začalo zpívat a hrát a spletitý děj založený na záměně žen v průběhu jedné karnevalové noci v Benátkách se začal rozvíjet. Opravdu velmi mile mě překvapilo a potěšilo, že opereta byla nastudována klasicky, a tomu vše odpovídalo. Kromě již zmíněných kostýmů skvělá scéna, choreografie a pěvecké a taneční výkony všech účinkujících.

Opereta je žánr, který má pobavit, popřát chvíli oddechu a smíchu, a to se tedy v této inscenaci v režie Davida Codyho naprosto dokonale podařilo. Vše spolu prostě ladilo a perfektně do sebe zapadalo, choreografie Vladimíra Gončarova, scéna a kostýmy Josefa Jelínka, hudební výkon pod taktovkou dirigenta Martina Peschíka, který se nedávno stal šéfem opery a především pěvecké výkony jak hlavních představitelů, tak i celého sboru. Tedy všechny podstatné atributy pro dokonalé provedení klasického operetního díla byly naplněny.

Poměrně spletitý děj, kdy cílená záměna žen před námluvami vyhlášeného svůdce vévody z Urbina v podání Jaroslava Kovácse, se dále komplikuje další záměnou a jako vždy, vše je nakonec jako vždy jinak, má spád a divák se pomalu začíná ve složitých záměnách orientovat. Hlavní ženské hrdinky Anina v podání Anny Hartové a Ciboletty v podání Markéty Dvořákové byly kouzelné, vtipné a pěvecký výkon se krásně doplňoval s výkonem tanečním. Výkonu hlavních aktérek nezůstali dlužni nic ani další hlavní protagonisté – tedy Caramello v podání Matěje Doležala a Pappacoda v podání Petra Matuszka. Vše završeno neskutečně vtipným vystoupením tří senátorů v podání Tomáše Christiana Brázdy, Radka Krejčího a Martina Matouška.

Klasický děj operety byl osvěžen vtipnými hláškami, které jsou aktuální i v dnešní době – například: „Senát, kdy z 80 lidí polovina jich není schopna ničeho a druhá polovina je schopná všeho.“ Kromě nepopiratelně skvělých výkonů všech aktérů, obrovský dík za úspěšné provedení patří režisér Davidovi Codymu. Díky za to, že operetu nastudoval klasicky a nevnesl do ní v dnešní době tak módní moderní prvky, což ocenili i sami účinkující. Další obrovský dík patří autorovi scény a dokonalých kostýmů Josefovi Jelínkovi. Vše tvořilo harmonický celek bez jediného hluchého místa.

Premiéra byla naprosto po zásluze odměněna obrovským aplausem nadšených diváků a standing ovation. Aktéři byli zahrnuti květinami a dárky a potlesk nebral konce. Pro mě osobně tato opereta byla velkým pohlazením po duši a přinesla mi radost a úsměv na tvář. Takže pokud toužíte chvíli vypnout starosti a ruch moderní doby, navštivte toto představení, a jsem si jistá, že budete odcházet se stejným pocitem jako já. A rozhodně se nenechte odradit tím, že jde o operetu, protože právě toto nastudování vrací operetě její oprávněný kredit.

Po premiéře následoval raut, kde o velmi zdařilé inscenaci krásně promluvil ředitel divadla Tomáš Christian Brázda a poděkoval všem účinkujícím a prozradil, že se můžeme těšit na další spolupráci s Davidem Codym. Při této příležitosti jsem měla možnost vyjádřit své nadšení i panu Jelínkovi za jeho nádherné kostýmy, které přesně vystihovaly dobu bez přeplácanosti a jeho skromné vystupování jen potvrdilo jeho obrovskou profesionalitu. Stejně tak jsem mohla své nadšené pocity vyjádřit režisérovi Davidovi Codymu, který odvedl opravdu výbornou práci.

Na závěr mi prosím dovolte ještě jednu velmi osobní poznámku. Jak jsem již v úvodu psala, měla jsem možnost vidět i mnoho operet ve Vídni a troufám si tvrdit, že s tímto nastudováním Noci v Benátkách by byl úspěch zaručen i tam. Tedy myslím, že i autor operety Johan Strauss mladší byl potěšeně zatleskal. A myslím, že tím nejkrásnějším potvrzením toho, co jsem napsala, je to, že i sami aktéři říkali, že tuto operetu hrají s nadšením a velkou radostí. Tedy zvu tímto všechny, kteří chtějí zažít večer plný krásné hudby, zpěvu, kostýmů a vtipných zápletek, k návštěvě této tak zdařilé inscenace operety v prostorech nádherného Severočeského divadla. Jsem si naprosto jistá, že budete odcházet stejně jako já, s radostí v duši.

Galerie z premiéry