Musicalnet.cz

Ve středu 1. září 2010 začala nejen škola, ale nastal také čas pro dlouho očekávanou a avizovanou premiéru muzikálu „Robin Hood“, hudebního skladatele Ondřeje Soukupa, textařky a libretistky Gábiny Osvaldové a choreografa a režiséra Jána Ďurovčíka. Hořící louče, otýpky slámy a kostlivec v zavěšené kleci na nádvoří Divadla Kalich nenechaly příchozí návštěvníky na pochybách, že vstupují do dob dávno minulých, s pohádkovou a trochu tajemnou atmosférou.

Do posledního místečka zaplněné hlediště vtáhly do děje hned první tóny muzikálu. Ondřej Soukup totiž použil keltskou harfu, která hudbu tohoto díla velmi pozvedla a dobarvila. Celkově protože působí Soukupova hudba opravdu skvěle. Jen jsem se místy nemohla ubránit podezření, že mi některé pasáže hodně připomínaly úryvky písní z Johanky z Arku. Těžko určit, kde je hranice mezi osobitým rukopisem a kopírováním sebe sama. 

Gábina Osvaldová napsala výborné texty k písním, občas až s překvapivě odvážným výrazivem, občas velmi vtipné. Za skvělými texty ovšem nepatrně pokulhává samotný scénář, zvláště v první půlce představení. A tak metitím, co se mi hlavou honily úvahy o tom, za kterého tažení Richarda Lvího srdce mohl Robin přijít ke svému Asiatovi Li, zatímco doma jeho vesnice lehala popelem, na scéně se objevily jak blesk s nebe dvě podivné postavičky, které se neustále o něco hádaly.

To, že se jedná o Skřety, jsem si přečetla předem v programu. Že to jsou postavy viditelné pouze pro diváky a že svými rádoby vtipnými vstupy mají plnit funkci jakýchsi spojovacích momentů mezi převleky herců a přestavbami dekorací, divákovi dochází až postupně během představení. Ačkoli jejich propracované, nápadité kostýmy a nakonec i závěrečná pointa jejich dramaturgické linie vyznívají celkem pozitivně, v první polovině představení jsem byla ze Skřetů poněkud v rozpacích. Možná to bylo premiérovou trémou nebo jen ne zcela přesvědčivými hereckými výkony Ivana Vodochodského a Zdeňka Podhůrského.Ostatně na druhé premiéře o den později mne v tomto dojmu ubezpečil brilantní Antonín Moravec, v jehož podání byl Hluchý skřet roztomilý a pro mne „doslova k sežrání“.

Pod scénářem je kromě Gábiny Osvaldové podepsaný ještě druhý libretista Miroslav D. Mirčev, a těžko říci, kdo z nich má tyto drobné nedostatky v dramaturgii na svědomí. Jinak má představení rychlý spád, stále se na scéně něco děje, bojové scény střídají písničky i vtipné dialogy. Divák se ani chvíli nenudí. Malou výtku bych měla opět k závěru představení. Člověk by čekal, že děj skončí svatbou Robina a Mariany, ale není tomu tak. Představení běží dál ještě dobrých 15 minut a druhá markantní tečka stejného kalibru jako je svatba prostě nepřichází. Ale jsme v pohádce, tak drobné nelogičnosti autorům odpusťme. Aspoň může divák cestou z divadla domů přemýšlet, co tím chtěl básník říci.

Co mě v představení uchvátilo na první pohled, a jistě jsem nebyla sama, to jsou skvělé dekorace. Scéna Martina Černého je nejen krásná na pohled, dojem sherwoodského lesa je dokonalý, ale je i výborně promyšlená a hlavně funkční. Jednotlivé větve stromů se co chvíli vyklápějí z kmenů a v mžiku vytvářejí rampy pro tanečníky nebo se proměňují v lavičku, kde se může odehrát další scéna. Hojně je také využíváno točny, na které přijíždějí a odjíždějí menhiry a další části dekorací včetně zpěváků a company. Celkový dojem podtrhne důmyslné osvětlení, zvláště zadní prosvícení lesa dodává malému jevišti Divadla Kalich optickou hloubku a tajemnost.

Samostatnou kapitolou jsou kostýmy Romana Šolce, který si s nimi opravdu vyhrál a pustil svou fantazii na plné obrátky. Jenom Mariana se v inscenaci sedmkrát převléká a jednotlivé šaty jsou tak nádherné, že je až škoda, že se některé z nich na scéně jen sotva mihnou. Korunou krásy jsou jednoznačně Mariiny svatební šaty v závěru představení. Naproti tomu Robin si po celé představení vystačí s jediným kostýmem, na kterém se také rozhodně nešetřilo. Velmi výstižně dotváří charakteristiku hlavní postavy, a navíc je jistě i praktický. Robin má totiž v představení pohybu, tance i bojových scén více než dost. Ve výčtu nemohu vynechat kostýmy šerifa a čarodějnice, u té je celkový dojem dotvořen ještě vynikající maskou a líčením. Za zmínku stojí kostýmy Skřetů, u nich výtvarník skutečně popustil uzdu své fantazie naplno. Jejich kostýmy dokonale podtrhují podstatu obou figur, jejich hravost a pohádkovost.

K úspěchu celého představení nemalou měrou přispěl režisér a choreograf Ján Ďurovčík. Všichni účinkující se předvedli ve velmi náročných tanečních číslech i bojových scénách, které s herci nacvičil odborný poradce a zbraňový designér Petr Nůsek. Ján Ďurovčík odvedl špičkovou práci, podařilo se mu roztančit Václava Noida Bártu nebo dokonce i Jiřího Zonygu!

Hlavní role v první premiéře ztvárnili Václav Noid Bárta a Lucia Šoralová. Role jim seděly, bylo znát, že jsou jim šité přímo na míru. Noidova barva hlasu v roli Robina vynikala hlavně ve vypjatých scénách. Naopak v lyrických pasážích předvedl, že ani něha mu není cizí a že citlivě zvládá i tyto polohy. A to jak pěvecky, tak i herecky. Zkrátka Robin drsňák s něžnou duší, jak má být. Co mě u Noida velmi mile překvapilo, byl i jeho taneční výkon. Zvládnout náročnou taneční choreografii a ještě u toho naplno zpívat, byl úkol nelehký, ale Noid vše zvládl s lehkostí a bravurností profesionála. U mě za jedna s hvězdičkou!

Ani Lucia Šoralová jako Mariana rozhodně nezklamala, a to jak svým pěveckým výkonem, tak překvapila i svým výkonem tanečním. Jak se sama vyjádřila v jednom z rozhovorů, které jsem s ní v průběhu zkoušek dělala, náročná choreografie tanečních i bojových scén pro ni byla něčím zcela novým a velkou výzvou, a nutno dodat, že se obojího zhostila se ctí. U Mariany jsem však měla pocit, že na hlavní roli by měla dostat větší prostor. Jedna sólová píseň, i když velmi krásná „Ten javor“, se mi zdála přeci jenom trochu málo.

Kontrastem k hlavním aktérům byla záporná dvojice šerifa z Nottighamu a tajemné čarodějnice. Šerif Kamila Střihavky je první záporná role v jeho kariéře a nutno říci, že si ji patřičně užíval a vychutnával. Zloducha podal brilantně po všech stránkách, s vtipem a nadhledem zkušeného profesionála. Ani jeho partnerka čarodějnice, v podání Leony Machálkové, za ním nezůstávala o nic pozadu a společně vykreslili věrohodnou podobu podlosti a zla. V muzikálu mají dva společné duety, jeden lepší než druhý. Jen u Leony jsem měla místy pocit, že se do role vžívá až příliš a trochu přehrává komickou polohu až na hranici směšnosti. Ale pokud to bylo záměrem režie, proč ne.

Pojďme k vedlejším figurám. Samostatnou kapitolou je pro mne trochu nepochopitelná role Asiata Li, v podání Bedřicha Léviho. Tato figura mi v celkové dramaturgii nějak vybočovala z řady a nejsem přesvědčená o tom, že byla v ději v této podobě až tak nutná. Když pominu tuto dramaturgickou vsuvku, pak ovšem hereckému výkonu Bedřicha Léviho nelze nic vytknout. Jako Asiat byl věrohodný, brilantní byly jak bojové scény, tak i citlivá poloha v písni o stesku po domově.

Komorná lady Mariany v podání Alžběty Stankové je milá, pěkně zazpívaná. Plní v ději spíše komickou roli, ale dostala šanci i pro lyrickou pasáž s Asiatem Li. Mile mě překvapil i její taneční výkon, Betka Stanková s přehledem stačila po všech stránkách hlavním představitelům a celé company.

Za zmínku jistě stojí role biskupa v podání Petra Opavy. Zaujal mě biskupův duet se šerifem v podání Kamila Střihavky, kde Gábina Osvaldová bravurně zvládla dialog obou postav, prokládaný komentáři, co si o tom oba skutečně myslí, odehrávajícími se pouze v myslích obou aktérů. Vynikající a originální nápad, který vyzněl velmi vtipně. Ve výčtu postav nemohu vynechat ani Michala Pleskota,který v roli opileckého mnicha vyvolával úsměvy ve tvářích diváků pokaždé, kdy se objevil.

Ačkoli Jiří Zonyga nepatří ke zpěvákům, které bych vyhledávala, v muzikálu Robin Hood mě mile v roli Malého Johna překvapil hereckým rejstříkem, který bych od něj nikdy nečekala. A co mě překvapilo nejvíce, Zonyga v muzikálu dokonce i tančí a kupodivu stačí i tempu celé company, aniž by za nimi nějak zaostával. Takže klobouk dolů, budu si muset opravit svůj názor. Jeho muzikálového synka Toma – Zajíce ztvárnil mladičký Kristián Pokorný. Je to malý klučina, který žije mezi zbojníky. Režisér krásně využil chlapcovy dětské přirozenosti a já mohu jen smeknout před Kristiánovým hereckým, pěveckým i tanečním výkonem.

Celkově bych tedy hodnotila představení (až na malé drobnosti týkající se scénáře) jako jedno z nejzdařilejších, které se v poslední době na české muzikálové scéně objevily. Krásná a nápaditá scéna, nádherné kostýmy, výborná hudba a vtipné texty, kus plný tance a bojových scén, děj má spád a švih, zkrátka diváci se rozhodně nestihnou nudit. Robina Hooda v Divadle Kalich tedy mohu s klidným svědomím doporučit ke zhlédnutí, ať už v jakékoli alternaci. Každý z aktérů je ve své roli trochu jiný, ale všichni jsou opravdu hodně dobří.

Premiérový večer muzikálu „Robin Hood“ navštívila celá řada známých osobností. Hana Zagorová se Štefanem Margitou rozdávali úsměvy na všechny strany, Barbora Munzarová tiskla při představení ruku Martinovi Trnavskému, Ivana Gottová na schodech starostlivě podpírala manžela Karla. Robina Hooda si nenechali ujít ani Pavel Zedníček, Vítek Pokorný, Vojtěch Dyk, Jan Maxián, Michal Horáček s Michaelou Hořejší nebo zpěvačka Marcela Březinová.

Na after party v Solidní nejistotě se do pozdních hodin gratulovalo, rekapitulovalo, hodnotilo, ale i dobře jedlo a popíjelo. I když popíjení se týkalo jen poloviny aktérů, kteří měli premiéru úspěšně za sebou. Druhé obsazení, složené z vítězů televizního jarního castingu na Primě „Cesta ke slávě“, se na svou premiéru teprve chystalo, a tak si všichni připíjeli s oslavenci jen minerálkou. V každém případě, jak bylo patrné z tvořících se rozesmátých hloučků, oslava se konala v přátelské a pohodové atmosféře.

Obsazení – 1. premiéra, 1. 9. 2010

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW

Přidat komentář

Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions