Druhou zářijovou sobotu byli obyvatelé slapských chatek a členové jacht klubu Modrá loděnice svědky ojedinělé události. V brzkých odpoledních hodinách byla totiž odstartována historicky první muzikálová regata. O jejím vítězi se sice rozhodlo již záhy po startu, ale rozhodně bylo na co se dívat.
Divadlo Broadway se spolu se svou sesterskou scénou Divadlem Hybernia 
rozhodlo vstoupit do nové sezóny poněkud netradičním způsobem – závodem kajutových jachet. Nápad uspořádat tuto unikátní akci se nezrodil v hlavě nikoho jiného než zpěváka Daniela Hůlky a jeho inspiraci není třeba hledat nikterak daleko. Koncem července se totiž vrátil od Egejského moře, kde spolu s dalšími 6 členy posádky vybojoval při premiérové účasti týmu ve světovém poháru hned bronzovou medaili.
Oficiální začátek akce byl stanoven na 10:00, kdy se do areálu začali sjíždět první hosté, zejména z řad pozvaných médií, pro něž
bylo největším lákadlem právě ohlášená účast muzikálového Drákuly. Hned ve vjezdu do soukromé slapské loděnice rozdávaly hostesky přicestuvším identifikační pásky a dohlížely na parkování. Kapacita parkoviště Modré loděnice se ale velmi brzy vyčerpala a tak byli opozdilci nuceni zaparkovat mimo areál a dojít těch pár desítek metrů navíc po svých.
Ne všichni z původně avizovaných muzikálových hvězd z divadel Broadway a Hybernia dorazili, i tak to ale bylo doslova hvězdné odpoledne. Vedle Dana Hůlky přijeli na Slapy „jachtat“ i další Drákula Marián Vojtko, d´Artagnanové Tomáš Beroun a Alan Bastien, 
kardinálové Bohouš Josef a Tomáš Trapl nebo dva golemovští Hubertové Martin Skala a Jan Fiala. Něžné pohlaví reprezentovaly Kleopatry Monika Absolonová s Radkou Fišarovou, Adriana Šárka Vaňková, Anna Lichtenbergová, Marta Jandová, Olga Lounová či duo tanečnic Kristina Bastienová a Libuše Vojtková.
Sobotní dopoledne se ve slapské zátoce odvíjelo v poklidném duchu. 
Do 11 hodiny přijížděli poslední novináři, umělci a také zaměstnanci obou divadel. Pro účastníky regaty i přihlížející bylo v restauraci jacht klubu připraveno bohaté pohoštění. Pozdní snídaně či brzký oběd formou rautových stolů čítali teplou i studenou kuchyni, doplněnou sladkým sektorem v čele s bábovkou a štolou.
A protože k vodě odjakživa patří pití, byl i zdejší bar pořádně zásobený. Pro zimomřivé servírovala obsluha restaurace kávu nebo čaje, k dispozici byla plejáda limonád různých barev a chutí a pro řidiče i bezprocentní zlatavý mok. Svou porci nezbytných tekutin pak před závodem vyfasovala i každá ze závodících lodí.
V zátoce panovala už od rána dobrá nálada a 
pohoda a svou troškou do mlýna k ní přispíval i Michal Tůma alias „DJ Miky“. Z jeho aparatury se po širokém okolí rozléhaly hity domácí i zahraniční hudební scény a čas od času rozkolébaly některé přítomné stejně jako Vltava roztančila v kotvišti čekající desetimetrové krasavice.
Kolem poledne předstoupilo před novináře 14 zkušených kapitánů a představilo své muzikálové posádky. O složení jednotlivých týmu rozhodoval již v průběhu dopoledne los a skleněné džbánkové osudí rozdělilo šatnové lístečky opravdu zajímavě. Posádky jachet s poetickými názvy Bella, Holiday,
Tanga Roa, Sunday Morning, Suerte, El Niňo, Sandpiper, Columbia, Hai Au, Don E. Ellliot, Senang, Jane, Caravelle a Pohoda doplnili vedle umělců i někteří zaměstnanci divadel.
Organizátoři vypsali sobotní ukázkový závod na trati „olympijský trojúhelník“ na jednu rozjížďku, která čítala celkově tři kola o délce trati kolem 5-6 km. Nezávodivší účastníci muzikálové regaty tak měli 
bezmála 2 hodiny možnost obdivovat závodnické manévry a souboje na hladině Vltavy. Na regulérnost regaty dohlížel tým profesionálních rozhodčí – pánové Zeman a Krofta.
Pečlivé přípravy závodu se samozřejmě neobešly bez nezbytného „zaškolení“, nechyběly ani přesné pokyny ohledně trasy a startu či potřebného vybavení. 
V čase, který ještě do startu zbýval, sháněli letně odění jedinci erární vyteplené vesty, v klubovém baru se preventivně zaháněla mořská nemoc a kapitáni začali pomalu stahovat své „ovečky“ k lodím.
Skupinkou přítomných fotografů proběhla lehká nervozita poté, co organizátoři oznámili, že počet doprovodných novinářských člunů je limitovaný, stejně jako kapacita míst na nich. Předpokládaný boj o místa se ale nekonal neb zruční kapitáni motorových člunů stihli během třech kol závodu prokličkovat kolem všech závodících lodí hned s několika novinářskými turnusy.
Šikovný systém 3 vlajek a zvukových signálů rozdělil poslední okamžiky před zahájením závodu do různých časových úseků – na fázi přípravy, jedné minuty před startem a samotný start. 
Přesně ve 13:30 se pak ozvalo na dlouhou dobu poslední hlasité zatroubení, klesla i druhá startovací vlaječka a souboj muzikálových „titánů“ mohl začít.
To, že plachtění není žádný med, si hvězdy muzikálů vyzkoušeli na vlastní kůži. Někteří pánové si navlékli bezprstové rukavice, hrdě se chopili otěží a jako opravdoví jachtaři se jali obsluhovat kosatky. 
Počasí i lodě jim byli naštěstí příznivě nakloněni a tak si jachtařští elevové od vinčny (navijáku) odnesli nanejvýš pár mozolů… Ti znalejší či zvědavější se za dohledu ostříleného skippera (neboli kapitána) postavili rovnou ke kormidlu - i když třeba až po závodě. A ti zbylí si užívali projížďku, kochali se okolní krajinou a jejich jedinou starostí bylo dávat pozor na svou skleničku a hlavu při přehazování ráhna. Dámy se do souboje s takeláží plachetnic - tedy vším, co je na lodi výš než paluba - raději vůbec nepouštěly (i když posádka Jane neodolala) a zvládnutí zákonů aerodynamiky přenechaly raději osobám povolanějším.
O kandidátech na stupně vítězů bylo rozhodnuto již krátce po startu. Nejrychleji vyrazila vstříc hraniční bójce modrá sportovní loď Jane, na jejíž palubě se vezl taneční tým Bastienová-Vojtková, a zařídila si tak uctivý náskok. Na dalších dvou medailových příčkách se po všechna tři kola závodu odehrával vcelku vyrovnaný souboj mezi jachtou Holiday, s bedlivě sledovanými členy posádky D. Hůlkou a Š. Vaňkovou, a jachtou s exotickým názvem Tanga Roa, 
kde se plavili angelikovští rivalové T. Beroun a M. Vojtko.
Červenou bójku nakonec jako první objela již zmíněná tmavomodrá jachta Jane s kapitánem Sejkorou a jeho fraucimor v čase něco málo přes 1 hodinu. Jako druhá proťala pomyslnou cílovou čáru se solidním náskokem posádka lodi Holiday a odkázala tak konkurenční tým Tanga Roa až na třetí místo. Před finálovým soubojem 
ještě lehce zamotala rozhodčím hlavu jachta El Niňo s R. Fišarovou na palubě, která sice projela kolem cílové bóje jako první, ale jak se briskně zjistilo, kvůli zaseklé kosatce byla tato jachta za ostatními o celé kolo pozadu.
Všichni zúčastnění si závod bezesporu užívali a nebylo tedy divu, že se některým vůbec nechtělo zajet zpátky 
do kotviště a vesele brázdili slapskou hladinu ještě několik desítek minut po skončení závodu. Vracejícím se posádkám se ve tvářích povětšinou zračilo nadšení a radost z netradičního adrenalinového zážitku.
Favorizovaný tým jachty Holiday se s porážkou smiřoval trochu déle, ale nakonec vše s úsměvem hodili „za hlavu“. Drobný rozpor vyvolala jen nepatrná přednost vítězné lodě. Rozdíl mezi ní a ostatními zúčastněnými plavidly byl totiž nejen v barvě trupu. Jane, jachta typu Café 30, měla údajně být spíše sportovního typu. Z pohledů laiků však žádný rozdíl patrný nebyl a z pohledu 
profesionálů - v sobotním závodě šlo především o zábavu, a tudíž si se systémem handicapování PHRF, běžně užívaným při závodech jachet, nikdo hlavu nelámal.
Na šestou hodinu večerní ohlásili organizátoři závěrečnou veselici. Většina přítomných novinářů ale spíše využila štědré nabídky na neobvyklý zážitek a opustila Modrou loděnici již kolem páté odpolední v limuzínově upraveném bílém Hummeru. Souběh s jinými společenskými akcemi sobotního večera či neodkladné pracovní povinnosti byly příčinou toho, že do slibovaného večírku mnoho ze zúčastněných nevyčkalo. Ještě kolem sedmé večer se dýchánek odvíjel spíše v poklidném odpočinkovém duchu, kdy na terase či uvnitř restaurace rozebíraly za doprovodu hitů DJ Mikyho hloučky zůstavších krásně a zajímavě prožitých pár uplynulých hodin…
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku