20. srpen 2013 byl zvláštní den. Byl to den před úplňkem, den vzpomínek na 21. srpen před pětačtyřiceti lety…, ale pro nás hlavně den před narozeninami hudebníka, zpěváka, skladatele a herce Ondřeje Rumla. A právě tento mladík přijal se svými dvěma kamarády pozvání Olgy Černohorské a Ivany Kárníkové na akci Léto plné hvězd. Zmíněný benefiční projekt je již několikátým rokem organizován v Praze jako akce, jejíž částečný výtěžek je věnován dětem se zdravotním postižením. Doprovodným programem prodejní výstavy jsou také koncerty a setkání se zajímavými lidmi kulturně – hudebního nebe.
Onen úterní podvečer to byl Ondřej Ruml, Tomáš Trapl a František Segrado. Ondřej už patří k neodmyslitelným osobnostem akce a můžete ho vidět na fotografiích šesti ročníků. Za zvukařským a osvětlovacím pultem seděl Benjamin Kovařík. Ten si od Ondry vysloužil během koncertu upřímnou pochvalu, jako velmi schopný zvukař, jakých prý bývá v této branži poskromnu. A abych nezapomněla, Olga nás jménem Bena jako spolumajitele cukrárny La Fantasia, pozvala na poháry do pasáže Fénix na Václavském náměstí. Na podzim tam kromě jiného budou opět vždy v neděli probíhat oblíbená Mlsání s hvězdami.
Ondřej během svého vystoupení (které měl pečlivě sepsané bod po bodu), ukázal svůj současný způsob zpěvu s doprovodem na vokálový multiefekt a zahájil koncert známou písní „Don´t worry“. Pro laika mohu dovysvětlit, že si vlastně Ondra během písničky nahráváním on live vlastního hlasu tvořil druhý a další a další hlas a zvuky, kterými písničku dotvářel. Na své jsme si přišli všichni (skoro by se dalo napsat „přišly“, protože páni v publiku se dali spočítat na prstech jedné ruky) a hlavně my z první řady. Ondra nás do svého tvoření zapojil opakováním několika tónů. U té příležitosti jsme si ujasnili, že já, sedící přímo naproti němu, si píši poznámky pouze pro potřeby tohoto článku a že nemusí mít strach z nějaké kontroly a může to rozjet na „plné pecky“.
Než Ondra představil svého kolegu a kamaráda Františka Segrada, zahrál ještě písničku plnou lásky „Hádej“ z pohádky O dvanácti měsíčcích, kterou složil Ondřej Brzobohatý. Tato hvězda muzikantského nebe poctila Léto plné hvězd 6. srpna a článek o ní je již na našem serveru Musicalnet k přečtení. S Frantou Segradem se zná Ondřej kromě jiného i z lyrikálu Kukykam, ze kterého jsme si ještě v Ondrově provedení s kytarou poslechli písně „Tante cose da veder“ a „Havrani na sněhu“. S Františkem se setkali i v projektu Michala Horáčka Český kalendář a František nám z něj zazpíval písně „Posvítím si do tmy“, „Nepřeberná pokušení“ a satirickou píseň „Praha“.
Následovala Ondřejova píseň „Zpívat ve dne, zpívat po nocích“ a „Vzestup a pád“. Druhou ze jmenovaných věnoval Ondřej, jakožto projev rebelství, prezidentovi Zemanovi. Ve veselé, příjemné atmosféře mnoha dalších písniček, plynul srpnový podvečer velmi rychle. Ondřej do poslední třetinky vytáhl z rukávu, přesněji z první řady, další želízko – Tomáše Trapla. Doporučuji vám vyhledat si jeho webové stránky (stejně jako obou dvou výše jmenovaných). Z nich pochopíte, s jak široce talentovaným člověkem přinejmenším na poli pěveckém, hereckém a pedagogickém, máte tu čest.
Ondřej na Tomášovu kapelu Dolmen chodil ještě jako „mlaďoch“, netušící samozřejmě společnou budoucnost. Ta nastala například v Divadle Kalich v muzikálu Tajemství. Tomáš zahrál na kytaru a zazpíval s podkresem Ondrovu oblíbenou „Údolí včel“, z muzikálu Quasimodo (kde hraje Tomáš hlavní roli) si dali společnou „Jsi tou, co svět rozdělí“ a z Landova Tajemství „Volám“. Chlapci se pěkně rozparádili, takřka nebyli k zadržení, ale hodiny na Mostecké věži neúprosně odbíjely čas. S poslední romantickou písničkou nastal čas loučení.
Ondřej nás pozval na 7. září do Divadla v Dlouhé na premiéru muzikálu o Evě Olmerové Ještě jsem nezemřela a na narozeninový dort, který dostal od organizátorky večera Olgy. Tomáš Trapl si se skromností sobě vlastní přihřál polívčičku pozvánkou na svůj narozeninový „Koncert 50“ do Divadla Hybernia na 30. ledna 2014. A co já? Já mám narozeniny až v prosinci, takže vás alespoň zvu na stránky Musicalnetu mezi nás – fanoušky prken, co znamenají svět. Protože například tahle „trojka“ byla zatraceně dobrá.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku