„Sou fár tu jú aj mej, fortunáj mi tu sej..." tak touto notoricky známou písní začínal další s doprovodných programů k výstavě Muzikál - opera pro chudé? s názvem Limonádový Joe - co bylo před filmem?, která se konala v Popmuseu 21. ledna 2026 a kterou vedl ředitel a autor výstavy Aleš Opekar. Přednáška obsahovala mnoho překvapivě zajímavých informací, které se točily převážně okolo filmového zpracování a zajímavostí z divadelního či loutkového zpracování a dalších podobách či různých postřezích. Tak co tedy předcházelo filmu?
Na začátku existovala edice Mord za korunu - slovy Karla Čapka Morzakor, levné čtení s krvavým obsahem, v dnešní době nazývaná jako Rodokaps (Romány do kapsy). V časopise Ahoj, který vydával Melantrich od roku 1933, jsme mohli čítat dobrodružné, primitivní příběhy se zákeřnými zločiny a spravedlivými tresty, kdy časopis publikoval dobrodružné seriály čerpající z legend Divokého západu. Limonádový Joe, jako časopisecký seriál s Brdečkovými ilustracemi se poprvé objevil 28. září 1940 v týdeníku Ahoj v sedmi dílech. První překlad do cizího jazyka přišel ještě před filmem. Byl to polský Joe strzela peirwszy z roku 1957 s kresbami Miroslava Pokory. Následoval německý Limonáden Joe 1965, maďarský Limonádé Joe 1971 a ruský Limodnyj Džo 2001.
Literární blok uzavírá kniha, která kolovala mezi posluchači. Šlo nahlédnout do knihy Limonádový Joe aneb Koňská opera od Jiřího Brdečky, jejímž obsahem byl právě scénář a fotografie z natáčení a další zajímavosti - například když se stavělo na Barrandově dřevěné městečko jako kulisy k filmu, tak o rok později západoněmecká filmová společnost natáčela film Zlatokopové s Arkansasu a použité kulisy nechali shořet. Českoslovenští diváci znali western jako Tenkrát na západě, Poklad na Stříbrném jezeře a další vinnetouovky.
První živou tváří Limonádového Joa byl Zdeněk Řehoř, kterému bylo tehdy 24 let a v souboru Větrník si zahrál po boku E. F. Buriana, Vlastimila Brodského, Václava Lohniského, Stelly Zázvorkové, Zdeňka Dítěte či Miloše Kopeckého. Tehdy požádal Brdečku o dramatizaci příběhu režisér Josef Šmída z Osvobozeného divadla. Hru poprvé uvedli 19. března 1944 s podtitulem Zabijácká suita. Další zpracování vzniklo na poptávku Divadla estrády a satiry (později Divadlo ABC), kde působil jako ředitel Jan Werich. Premiéra v podobě muzikálu se konala 1. března 1955.
Z Divadla Větrník se zachovalo pár audionahrávek, z nichž jednu jsme měli možnost si poslechnout. Byla to scéna s vejci (která se ve filmu neobjevila) a slyšet jsme v ní mohli Zdeňka Dítěte a Václava Lohniského.
Druhou divadelní tváří Limonádového Joa se stal Rudolf Cortéz. Dalšími herci byli Miloš Kopecký, Stella Zázvorková, Josef Hlinomaz, Karel Effa. Na píseň „Whisky, to je moje gusto“, zpívají a tančí sestry Allanovy, což bylo české ženské vokální trio působící ve čtyřicátých letech 20. století. Také jsme zde mohli zahlédnout v herecké roli Věru Chytilovou, která se až poté začala věnovat studiu režie na DAMU. Režii měl tenkrát na starost Oldřich Lipský, choreografii Šárka Smetanová - po premiéře se provdala a stala se Lipskou.
První filmovou postavou Limonádového Joa podle Brdečkova scénáře byl pistolník z loutkového filmu Jiřího Trnky s názvem Arie prérie z roku 1949, kdy proradný desperát s tlupou hrdlořezů usiluje o krásnou ženu a bednu se zlatem, které převáží dostavník kočírovaný věčně opilým vozkou. Postava likviduje padouchy, a jako v hraném filmu se objevují záběry, kdy se Joe podívá do zrcátka a přečeše se. Postavička Joa zpívá Rychlíkovu známou píseň. Film má trvání 20 minut a je beze slova - vše je řečeno hudbou, zpěvem, zvuky a gesty. Ve filmu hrají Slávka Procházková a Oldřich Dědek. Tento loutkový western získal v roce 1955 cenu BAFTA za nejlepší animovaný film.
Teď se konečně dostáváme k nejznámějšímu filmovému zpracování z roku 1964 - Limonádový Joe aneb Koňská opera měl premiéru 16. října 1964 a je osobitou westernovou parodií na motivy knihy Jiřího Brdečky. Hlavní hrdina Joe, pistolník a gentleman popíjející jen Kolakovou limonádu, potírá zlo na Divokém západě, především zločinné pistolníky popíjející whisky. Jméno hlavní postavy se vyslovuje Joe, nikoliv Džou, jak se nabízí. Karel Fiala, který byl operní zpěvák, těžce nesl, že ve filmu nezpívá, protože hlas Karla Gotta měl jiný náboj, ale to je všem divákům dobře známo.
Další filmovou zajímavostí je postava Winnifred, kterou ztvárňovala Olga Schoberová, kdy její zpěv byl nahrazen starším hlasem Jarmily Veselé. Dále Květu Fialovou jako Tornádo Lou zpívá Yvetta Simonová, Miloše Kopeckého a Waldemara Matušku nebylo třeba dabovat. Ve filmu také můžeme objevit začátky československého kaskadérství, jako různé bitky nebo skákání s koně na koně. Další zajímavostí, které si můžeme všimnout, je, že film je více méně černobílý, občas je scéna žlutá, nebo do hněda či modra. Toho se nedosáhlo filtry, ale metodou virážování (tónování), která pomocí chemické reakce při vyvolávání filmového materiálu zabarví světlé části filmu do jiné barvy.
Hudbu k představení složil Jan Rychlík, některé instrumentální části Vlastimil Hála, který je také spoluautorem hudby pro Starce na chmelu či Dámu na kolejích, kde hudbu nahrál Karel Vlach. Pasáže instrumentální a scénické nahrál Filmový symfonický orchestr pod taktovkou Štěpána Koníčka. Postava Joa je takové pojetí hrdiny s narcistickým rázem - pohled do zrcátka, jak mu sluší klobouk, což je součástí parodie. Další zajímavostí bylo, že celý film byl přeložen do anglického jazyka a na přednášce jsme měli možnost díky projekci zhlédnout úvodní titulky právě k té americké verzi.
Úspěšnou inscenaci si žádají k nastudování i další divadla: V roce 1960 Teplice, 1961 Nusle, 1962 Český Těšín, 1963 Ostrava, Brno, Olomouc, 1964 Gottwaldov a Plzeň. V roce 1979 nastudoval Joa Divadelní klub Kladno, který vycházel z filmové předlohy.
Kdo by se chtěl dozvědět ještě něco více, může se podívat se na dobové fotografie, divadelní programy a další zajímavosti, vystavené na několika panelech, které jsou věnovány právě Limonádovému Joemu, a nejen jemu či další zajímavosti z muzikálů, má poslední možnost navštívit výstavu v Popmuseu, která potrvá už jen do 14.února 2026.
