Karel Svoboda se narodil 19. 12. 1938 v Praze, vystudoval stomatologii, ale záhy se začal věnovat hudbě. V 60. letech skládal a hrál na klavír pro skupinu Mefisto, poté komponoval scénickou hudbu pro Laternu Magiku a divadlo Rokoko, následně i pro film (Tři oříšky pro Popelku, Z pekla štěstí, Milenci a vrazi) a televizní seriály (Návštěvníci, Létající Čestmír, Cirkus Humberto, Dobrodružství kriminalistiky, Rodinná pouta), v oblasti populární hudby psal pro Karla Gotta, Jiřího Korna, Martu Kubišovou, Hanu Zagorovou a další. Jeho písně jsou ověnčeny cenami nejen tuzemskými (diamantová deska za více než deset miliónů prodaných zvukových kopií s jeho hudbou), ale i mnohými zahraničními (pět zlatých desek německé firmy Polydor, ceny z hudebních festivalů v Tokiu, Rio de Janeiru, Cannes).
Tak přesně takhle zněl titulek našeho druhého a posledního společného rozsáhlého povídání s mistrem Karlem Svobodou. S fenoménem zdaleka nejen české populární hudby, legendou a pro někoho možná i bohem. Tedy, hudebním bohem. Bezesporu jeden z našich nejlepších hudebních skladatelů či, jak by řekl Karel Gott, skladatel světového formátu, se rozhodl odejít z tohoto malicherného světa do božských výšin. Proč? Proč tu zanechal po sobě tři děti, manželku Vendulu a další bezpočet blízkých? Máme ale vůbec právo na to klást si takové otázky?
Představovat Karla Svobodu (+ 68) v jeho nekrologu nemá smysl, protože jeho bio samo o sobě vydá na román, daleko podnětnější jsou jeho zajímavé, často velmi inspirující, jindy zas provokující názory. Navíc jsme na stránkách muzikálového serveru... Tady autora Draculy, Monte Crista, Golema, Noci na Karlštejně, ale i "vrchního muzikuse" TV seriálů Návštěvníci, Včelka Mája, Létající Čestmír, Cirkus Humberto, Dobrodružství kriminalistiky či Rodinná pouta, zná určitě každý.
A kdo chce číst o jeho profesním životě, o desítkách milionů prodaných nosičů, o desítkách nejprestižnějších možných ocenění atp. víc, ten ať nahlédne na internetové stránky www.karel-svoboda.cz a vyčte kvanta dalších informací. Zjistíte nejen to, že mistr Svoboda je autorem stovek dalších filmových melodií a desítek hitů nejen pro Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou a nejednoho předního zahraničního interpreta - např. Suzi Qattro či Julii Migenes Johnsonn, členku Metropolitní opery v New Yorku, ale najdete tam i tisíce jiných informací. Pak si také můžete koupit 2CD a DVD Karel Svoboda 65 z reprezentativního průřezového galakoncertu v pražské Lucerně, který pro svého muže připravila Vendula Svobodová, prezidentka Nadačního fondu Kapka naděje...
Svoboda a muzikál
Jestliže si hudební všeuměl Svoboda vedle výše zmíněného logicky v začátcích prošel i svým rockovým obdobím, bylo nad slunce jasné, že ani on se nevyhne muzikálovému boomu 90. let. Zvlášť proto, že měl za sebou filmovou Noc na Karlštejně. A tak přišel rockový Dracula (který prošel kus světa - od Slovenska, přes Rusko, Polsko, Švýcarsko, Německo, Jižní Koreu až po belgické Antverpy) a operní Monte Cristo. Právě ten zase totálně odzbrojil mou maličkost a díky němu se muzikál stal nedílnou součástí mého života. Díky němu jsem mohl poznat Karla Svobodu i jinak, z lidské, osobnostní stránky.
Při našem prvním větším povídání, a že opravdu bylo docela velké, trvalo rovných 100 minut, aby se tenkrát ani nedostalo na "proslulé" ukázky z nové mistrovy tvorby (což se prý podařilo málokomu), jsme pochopitelně nakousli téma dalších muzikálových projektů.
Tehdy byl aktuální Rasputin. Přesněji muzikál o pohnutém konci císařského rodu Romanovců. Pak se ale po něm zem slehla. Čím to? Po letech nám to vysvětlil sám mistr: "Ten se mezitím objevil ve Finsku jako opera, tak jsme se s Michaelem Kunzem (dvorní Svobodův německý spolupracovník - pozn. autora) dohodli, že počkáme, ale rozhodně ta práce nepřijde vniveč, už proto, že máme hotových cca 40 minut. Když mi dá pánbůh zdraví a sílu, tak to určitě ještě dotáhneme.
Každopádně to je jeden rozpracovaný projekt, mezitím přišel jiný, tak to v životě chodí." Jiný? - "Teď právě (listopad 2005 - pozn. autora) pracuji na muzikálu pro Lucii Bílou a Divadlo Ta Fantastika, pracovní název projektu je Marie Antoinetta. Jde o klasický muzikál na libreto Jiřího Hubače s texty Pavla Vrby, kde bude použito kvázirokokové a rockové hudby, aby byla podtržena konfrontace minulosti se současností...
Pokud jde o mezinárodní nabídky, aktuální je jeden projekt, ke kterému mě přizvali Němci, konkrétně libretista a textař Michael Kunze, ale ještě o něm nemůžu mluvit podrobněji. Zatím si šetřím nápady do foroty, aby až to bude žhavé, až bude potřeba přivést ten projekt na svět, tak aby to pak Svoboda nezdržoval (úsměv)..."
No, tak takhle ještě žertoval mistr na adresu chystaného mezinárodního projektu pod režijním vedením Romana Polanskiho, zhudebnění Dostojevského Zločinu a trestu... Nakonec všechno bylo jinak a před Rasputinem i Marií Antoinettou, i před plánovaným dlouhodobějším profesním úprkem do zahraničí, o kterém se také v souvislosti se Svobodou spekulovalo, dostal přednost ryze domácí Golem, který slavnostně otevřel Divadlo Hybernia. Ale to už všichni víme. A ať si říká kdo chce, co chce, Svoboda v Golemovi svou jedinečnost opět nezapřel!
Svoboda, práce a zdraví
Říká se, že všeho moc škodí. Nikdo se nemůžeme roztrhnout, protože pak následují zdravotní problémy. Tohle si ovšem maestro nepřipouštěl. A tak potkaly i jeho. Kolaps, titulky v novinách, první otazníky. Mistr to tehdy naštěstí přestál. Co mu pomohlo? Malý Kuba, nebo snad právě práce samotná, která ho prvotně vyčerpala?
"To lze těžko přesně sdělit. Je fakt, že práce mě dopuje celý život už tím, že je to zároveň můj koníček. Nedovedu si dost dobře představit, že bych dělal něco, co přináší jen obživu a nepřináší zároveň radost. Podle mého názoru je to hlavně typem povolání, které jsem si svobodně vybral. Ale existuje přeci řada profesí ve vědecké nebo umělecké sféře, například dirigenti, spisovatelé, malíři atd., atd., kde věk nehraje roli. A znám i lidi, kteří pracují na venkově na poli a je jim 80 i více let. Mohl bych jmenovat další příklady - třeba fotografa Jana Saudka - tam akčnost ukončí až jednoho dne pánbůh a ne ta či ona světská moc. Prostě pokud mohou, pracují a tvoří! Jistě to nejdůležitější je zdraví a kondice, která je k tomu nutná. Já osobně až přestanu mít sílu pracovat a tvořit, končím. To myslím zcela upřímně."
Prorocká slova? Jak ale někdo mohl odtušit, co tím slovem Končím mistr bude myslet? Vždyť tu byla rodina... - "Pokud jde o dítě, chci zdůraznit, že Kubíka nechápu jako náhradu za naši zesnulou Klárku, tu nám nikdy nic nenahradí a budeme tím až do konce života poznamenaní. Já mohu jen potvrdit, že narození Jakuba mě i mou ženu velmi zklidnilo a že nám to dalo smysl života, nový impuls. Žijeme teď v relativním klidu, na venkově, ve starém domě a jsme zase rodina... Myslím, že zázemí, pro mne jedna z nejdůležitějších věcí na světě, opět funguje a jsme tomu štastni. Spousta mých přátel a lidí okolo mi sice naznačuje, že jsem se poněkud zbláznil - ano, je to v mém věku riskantní, ale já znám naopak případy, kdy ještě daleko starší muži počali dítě, tak proč ne... My Jakubovi chceme dát spokojené dětství, užívat si to s ním, mít na něj vliv, dokud roste, zajistit ho. A to se mi snad podaří stejně jako v případě prvních dvou dětí."
Nezapomenutelná a další otazníky vyvolávající byla i odpověď na otázku kolik hodin denně Svoboda v necelých 67 letech pracoval. - "Když pracuji, tak nepočítám hodiny, ale pak zase vysadím a nějakou dobu jen relaxuji. Ale pod pojmem relaxace už nemám na mysli, že bych třeba propil víkend, nebo se vrhal na tenisové kurty. Prostě se jen tak válím u televize a sleduji s Jakubem v náručí, co se zase událo doma a ve světě za horory. Lenošení v posteli, další můj relax, je-li na druhou stranu vyvážen tvrdou prací, není na škodu. Sport provozuji jediný, a to plavání - při něm si nic nezlomím ani nenatrhnu."
Svoboda a zima
Karel Svoboda miloval ze všech ročních období nejvíc zimu. Proto byl rád, když Vánoce mohl trávit doma, mezi svými blízkými, domácími zvířaty, na sněhu. Důvod? Ryze realistický, ale i poetický... - "Protože jsem člověk s vyšším tlakem, než je zdrávo a je mi pořád horko. Takže v jižních krajích spíš trpím. Jenže rodině to vždycky vyhovovalo... Zima na mě působí takovým zvláštním klidem a nostalgií, zejména na venkově, když je všechno zasněžené a když se všechno dostane do těch tradičních dimenzí - tak jak původně Jevany se svou stovkou obyvatel vypadaly celoročně. Dneska přes léto jsou už předimenzované, ztrácí se postupně to dřívější kouzlo. Ale když v zimě zamrzne rybník a všechno spí, je mi fajn."
Že by se svým posledním krokem čekal na letošní první sníh? A jsme zase u onoho Proč? - "Jsou věci, kterým nemůžeme zabránit. To je tam někde nahoře napsané a ať děláte, co děláte, tak se tomu nevyhnete."
Upřímnou soustrast vyjadřují všichni členové Musicalnetu
Fotografie Michal Škvor, text Roman Janouch
Komentáře k článku