Krásné prostory prodchnuté dávnou historií, dokonalá akustika a přes 300 posluchačů rozechvělých očekáváním. To všechno a ještě něco navíc. Ano, jsme v Betlémské kapli. Dnes však nebude kázat Mistr Jan Hus, tak jako kdysi, ale právě začíná vánoční koncert slovenského tenora Mariána Vojtka.
Marián Vojtko - jméno tohoto výjimečného tenora skloňují skalní muzikáloví fanoušci ve všech pádech s nábožnou úctou. Tak jako jedna z jeho postav - Gaius Julius Caesar - přišel, viděl a zvítězil. Zvítězil na muzikálovém poli, kde si podmanil scénu dvou našich předních pražských divadel (Hybernia a Broadway) a hlavně její obecenstvo. Uhrančivý a talentovaný pěvec nás provází světem muzikálů již několik let. Ne každý se může pochlubit, že těsně po zakončení svého hudebního vzdělání obdržel hned hlavní roli ve velkolepém díle Karla Svobody – Monte Cristo, a to po boku tehdejšího muzikálového velikána Daniela Hůlky. Nutno podotknouti, že již tehdy sekundoval svému slavnějšímu českému kolegovi se ctí. A je snad osudem, že se oba pánové utkávají na jevišti o přízeň diváků dodnes.
Již první koncert tohoto rodáka z Banské Bystrice vzbudil v minulém roce velký zájem a očekávání, a nejinak je tomu v tento předvánoční čas i letos. Místo se však poněkud změnilo. Z velkého hlediště divadla Hybernia se akce tentokráte přesunula do komornějšího, zato však nádherného prostředí Betlémské kaple. I tady si zřejmě osud s operním bardem zahrál svou nevyzpytatelnou hru, neboť právě v Betlémské kapli kdysi kázal Mistr Jan Hus, kterého Marián před několika lety bravurně ztvárnil v oratoriu Mistr Jan Hus od skladatele Richarda Pachmana. Zmiňuji-li muzikálové role tohoto zpěváka, nemohu zapomenout na dílo Jekyll & Hyde, kde tento „tenorový gladiátor“, jak mu přezdívá jeho fanklub, skutečně vyrazil mnohým dech.
Koncert, který se konal 11.12.2009 byl velmi bohatou skládankou různých žánrů. Přiznávám se, že jsem Mariána trochu podezřívala, že koncert bude téměř nezměněná kopie koncertu minulého, ale byla jsem velmi mile překvapena, že repertoár téměř beze zbytku obměnil a obdaroval nás zcela novými skladbami ve svém podání. Začal velmi efektním skokem do operního žánru - konkrétně Largem z opery Xerxes a árií Caro mio ben, pak následovala pasáž vánočních melodií jako je „Panis Angelicus“, „Adeste Fideles“ a „Pije Jesu“.
Po úvodní části koncertu přišel čas přizvat na jeviště hosty. Velmi vzácným hostem večera byl houslový mág Jaroslav Svěcený, který ovládl krásnými tóny houslí celý prostor kaple, a to i bez mikrofonu, aby nám předvedl nádhernou akustiku Betlémské kaple v celé své kráse. Ze strun vzácného nástoje z 18. století se linul Dvořák spolu s Bachem, Massenetem a houslové finále patřilo Schubertově „Ave Maria“.
V rámci muzikálového bloku stylově zazněla i píseň „Neodvolám“ jako pocta Janu Husovi, trochu zvláštně sem byla zařazena i nádherně libozvučná skladba „Den milování“, kterou si příznivci Mariána Vojtka vyloženě vyprosili.
Pak se Marián vrátil opět ke koledám a potěšil nás směsí tradičních českých vánočních písní spolu s dětským souborem Valášek, který následně předvedl i efektní taneční kreace. Vánoční a muzikálový blok se plynule prolínal, takže po „Tiché noci“ v multijazykovém provedení přišel na řadu zase žánr muzikálový. Zazněl mimo jiné i Fantom opery a jeho něžná „Music of the night“, kterou vystřídala „Patricia“ z chystaného muzikálu Baron Prášil, pak rozezněl prostor kaple i „Anděl“ z Pomády a nesměla chybět ani „To je ta chvíle“ z famózního muzikálu Jekyll & Hyde.
Za velmi zajímavý a pěvecky velmi vyvedený považuji přídavek v podobě slovenské lidové písničky „Keby som bol vtáčkom“, kde slovenský tenor ukázal, že i tento žánr mu byl dlouho velmi blízký a vlastní. Dovolím si hádat, že přídavek byl krásným vyznáním a poděkováním pěvcově mamince. A protože vše jednou končí - tak poslední tóny patřily již podruhé v tento předvánoční večer nesmrtelné skladbě „Ave Maria“.
Chci-li být spravedlivá napadá mne výtka, že Marián pozapomněl na své operní kořeny, a bohužel si příliš zvykl používat mikrofon. Slovo BOHUŽEL je v tomto případě více než na místě, protože prostory Betlémské kaple s její zvláštní akustikou, která je vlastní právě kostelním a chrámovým prostorům, by si zasloužila zpěv bez „berliček“ mikrofonu. A že je Marián podobné pěvecké techniky schopen dokázal již v minulosti ve spoustě operních děl na půdě Stavovského divadla či operního dómu v Ostravě. Opravdu škoda.
Přechod zpěváka od operního repertoáru do muzikálového světa je vždy dvojsečná záležitost. Pěvci sice mezi dalšími kolegy bez klasického pěveckého vzdělání skutečně září (díky svým pěveckým technikám) a jsou nepřeslechnutelní i necvičeným uchem laického diváka na prvý poslech. Na straně druhé tím, že mají tito pěvci náskok v síle svého hlasu, strhávají na sebe logicky velký obdiv davu.
Nastane tu pak obrovské riziko toho, že podlehnou iluzi dokola opakované nekončící chvály, která není vždy úplně relevantní, je v daném případě destruktivní, brzdí v cestě vpřed a může i fenomenální talent strhnout až na dno. Ne nadarmo se říká, že sláva je sladká i trpká zároveň. Jestli to bude případ i tohoto pěvce ukáže dále jen čas. Kvůli nám posluchačům doufám v to lepší.
Byla by škoda zahodit tak výjimečný dar. Existuje spousta velmi dobrých operních tenorů, nicméně ve většině případů člověk odchází z opery a během několika dnů si na interpreta ani nevzpomene, jelikož vysoké tenorové tóny nám tak nějak splývají – stávají se (až na výjimky) téměř totožnými. Jen málokterý pěvec disponuje barvou hlasu, která se nepřeslechnutelně liší, a právě tohoto daru se Mariánovi dostalo v hojné míře.
Nebála bych se říci, že jeho velmi sytý a výrazný tenor, se zvláštní barvou a hloubkou, ho řadí k takovým pěveckým velikánům jako je třeba José Cura. Dokonce by ho i leckterý posluchač v určitých pasážích zařadil do kategorie netenorové. Tato zvláštnost dává slovenskému rodákovi právě onu auru zvláštnosti a výjimečnosti. Proto i koncert stál rozhodně za slyšení a stal se kulturní událostí.
Kdybych musela shrnout celý dojem z koncertu a byla limitována jedním slovem, pak by i přes mé drobné výtky zaznělo jediné – KRÁSA. Krása umocněná dvěma elementy - zpěvem a prostředím. A snad i proto se mi dere z paměti text jednoho nádherného téměř operního duetu, který nemohu v souvislosti s koncertem nevzpomenout:
„Když vládne krása, i moc je schoulená,
krása je splývání všech nadzemských sfér.
Ta krása má podob víc, nežli jen zdá se,
zázraky skryté jsou v ní,
ona líbá mě líbá mě líbá, když spím i bdím.… Kráse dík ...“
Po koncertě následovala tradiční afterpaty, která byla deklarována též jako setkání fanklubu Mariána Vojtka, a na kterou byl Musicalnet též pozván. Pozvání přijal náš kolega fotograf Michal a jeho zachycení situace na dané party můžete vidět v následující fotogalerii.
Komentáře k článku
Opravdu jsem potesen...;-)
Diiiiiiiiiiiiiiiiik.....
Tak třeba zase u dalšího koncertu ...