Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Záměr zabít Davida nevyšel. Nicméně, mohl by docela dobře pobavit.

Michal David po zásahu elektrickým proudem získal neuvěřitelnou energiiAno, Je třeba zabít Davida!, až tak brutální výrok zazněl, a to hned několikrát, ve středu 28. dubna 2010 v pražském Divadle Broadway. Nejednalo se - naštěstí - o předzvěst žádného násilného činu, jen se právě zde konala  premiéra původního komediálního muzikálu, sestaveného téměř výhradně ze známých popových písní letos jubilujícího Michala Davida. Jak jenom popsat tohle veskrze "bláznivé" představení?

Doktorka Natalická (Bára Štěpánová) zkouší prototyp robota To, že se jedná o parodii, napovídá již sám podtitul Scary musical. Obětí nadsázky a "děsivé" parodie se zde ale stává skoro všechno, na co si jen divák dokáže vzpomenout. Především sám "geniální", výše již zmiňovaný, skladatel populární hudby, obdivované muzikálové hvězdy, kultovní broadwayské muzikály, vždy nad kvalitou a hloubkou díla bdící divadelní a hudební kritici a fundovaní akademici, ...

Představení je plné narážek na známé české i světové filmové hity, postavy a scény.Roman Vojtek v roli inženýra Leydena ohromoval netradičními tanečními kreacemi Na jevišti je možné potkat E. T. mimozemšťana telefonujícího domů, kousavého vesmírného vetřelce, slepého tenoristu, muže v černém s agenty Matrixu, posledního žijícího samuraje, dalajlámu, papeže, Ježíše i fousatého teroristu. Jako v bláznivém mixéru se mísí filmová hudba z Létajícího Čestmíra, Svatby upírů, Mission: Impossible, Discopříběhu i Zdivočelé země s muzikálovými hity z Angeliky, Kleopatry a Třech mušketýrů, které dostaly šokující texty, nečekané interprety i nové choreografie. V představení zazní nejznámější hity Michala Davida v nových aranžích - "Discopříběh", "Dlouhá noc", "Ruská Máša", "Colu, pijeme Colu", ...

Příběh

Důležitý rozhovor v kotelně, Láďa a Vláďa dostávají úkol od akademikůZákladem téhle hutné míchanice skečů, gagů a groteskních situací je docela zajímavě vystavěný příběh. V roce 100. výročí hitmakerova narození dojde trojici akademiků trpělivost a rozhodnou se udělat ráznou přítrž dalšímu šíření, již tak všudypřítomné, hudby Michala Davida. Řešení vidí v likvidaci této pop-ikony již v době jeho dětství. Napomoci jim k tomu má stroj času. Prototyp z dílny ambiciózního francouzského inženýra má však jisté mouchy a funguje jen jednosměrně. Je tedy potřeba najít dostatečně duševně omezené dobrovolníky, kteří budou ochotni takovou cestu absolvovat. Takoví borci jsou k zastižení hned nedaleko, přímo v kotelně slovutné Akademie, kde vedou duchaplné diskuze a prohánějí místní krysy. Nabídkou titulovaných hodnostářů jsou Láďa s Vláďou dokonce potěšeni a za odměnu snů (kosmodisk a tašku plnou Evy a Vaška)Rej ukízeček z Lucerny 80. let se před cestou pilně proškolují v sebeobraně a baletu.

Záměr zlikvidovat malého Míšu již v klášterní škole však selhává díky přeaktivní abatyši a ke slovu se dostává záložní plán, cesta do 80. let. Ani zásah elektrickým proudem na pódiu Lucerny však popovou hvězdu skupiny Kroky nezničí. Zdá se, že právě naopak. Cestovatelé se tam alespoň seznámí se sličnou královnou místních záchodků a vyzkouší si LSD medicínu. Nastupuje poslední možnost, jak splnit jejich misi. Přesouvají se časem na počátek 21. století přímo doprostřed představení muzikálové Kleopatry. Ani jejich aktivní zapojení do představení ani vcelku úspěšné angažmá ve stripTerorista v podání Martina Poštytýzové show však k výsledku opět nevedou. Cesta zpět pro ně již ale neexistuje, to pochopil i "dnes poněkud neklidný" Vláďa, lehce kývající svěšenou sekerou. Jejich poslední nadějí je tedy "Love maker", převratný, samo sebou že francouzský, vynález na jedno použití.

Jak je vidět, děj není nijak složitý a jednoduchý závěr je i divácky dobře předvídatelný. Účinkující však dostávají dostatečný prostor k improvizaci a troufám si předjímat, že každé představení by mohlo být svým způsobem originální. Středeční premiéru okořenili představitelé ústřední dvojice třeba narážkami na ducha prosté televizní reklamy či jen o málo oduševnělejší předvolební kampaň.

Obsazení rolí

Slavnostní zasedání akademické rady. Je rozhodnuto přejmenovat AMU na Davidovu akademii múzických umění (DAMU). Dr. Natalická (Bára Štěpánová) má naopak plán na jeho likvidaci. Představení Je třeba zabít Davida! je v první řadě bláznivou komedií a groteskou, jejímž cílem je pokusit se rozesmát a pobavit publikum. V tomto ohledu snad byla "Mise naplněna". Příjemným zážitkem mohou být  pro muzikálového diváka kvalitní výkony jednotlivých protagonistů, které představení opravdu "drží".

Hlavní údržbářské duo, Láďu a Vláďu, si o premiéře zahráli mediálně známí Aleš Háma a Jakub Wehrenberg. Fungují spolu skvěle, jsou sehraní, báječně reagují i na ad hoc vtípky, vznikající přímo během představení. Aleš Háma dokázal do premiérového představení dokonce začlenit i nepříjemně ječící požární alarm a naznačit tak obecenstvu, že evakuace ještě počká.

Láďa (Aleš Háma) narušuje výuku v baletní školeNicméně, při vší úctě k premiérové dvojici, postavu Láďi v provedení alternujícího Lumíra Olšovského, který odehrál první generálku, překonat jen tak nejde. Nejen, že je tato nová posila na prknech pražské Broadwaye pěvecky nadstandardně vybavena, ale má i skvělý komediální a herecký talent a hlavně, schopnost vdechnout postavě život. Jasně, Láďa je jenom směšný blbeček, ale Lumír mu dává i něco navíc, trochu naivity, zranitelnosti, bezelstnosti a sem tam i vychytralosti. Parťákem Lumíra Olšovského byl na jedné z generálek Martin Sobotka, který kolegovi Vláďovi dodal zase cosi z vojáka Švejka.

Vláďa (Jakub Wehrenberg) opravdu silně zapůsobil na uklízečku Moniku (Absolonovou)V roli profesora Rejžáka se premiérovému publiku představil dobře hrající Ivan Vyskočil. Dalšího vzdělance, docenta Vývrta, si zahrál Václav Svoboda. Hlavou akademického tria je ale doktorka Natalická, kterou si na premiéře vychutnávala živelná Bára Štěpánová. Není na tom sice se zpěvem tak dobře jako její alternantka Vanda Konečná, ale roli "dohnala" svým hereckým nasazením. Bára Štěpánová tak spolu s představitelem role inženýra Leydena, Romanem Vojtkem, kralovala první polovině představení.

Hugo Harafena (Bohouš Josef) dává do výuky tance vše. Láďa a Vláďa jsou všek i v tomto oboru nevzdělavatelní.Roman Vojtek podal jeden z nejlepších výkonů večera a nezapřel v sobě komplexního muzikálového zpěváka, vládnoucího skvělým hlasem, hereckým talentem i schopností zvládat s lehkostí předepsané taneční kreace. Jeho sladce šarmantní inženýr s dokonalým francouzským "eRrr" byl neodolatelný a vyvolával u publika salvy zaslouženého aplausu. Ve více-roli mistra bojových umění Arthura Narcisneggera, satana, teroristy a Caesara zároveň, se objevil majestátní Martin Pošta. Odvedl tradičně kvalitní výkon a především ve scéně "texaského masakru" byl monstrózně přesvědčivý. Spolu s Bohoušem Josefem tvoří této roli velmi vyrovnanou alternaci.

Dvě Kleopatry (Monika Absolonová a Jakub Wehrenberg) jsou na jednoho Caesara (Martin Pošta) opravdu mocPrávě zmiňovaný Bohouš Josef zastal ale na premiéře jinou z rolí, baletního mistra Huga Harafenu, Ježíše a Archanděla Gabriela. Ne že by mu bělostná andělská křídla nebo baletní kroky neslušely, ale přece jenom mu, dle mého názoru, více sedí ďábelštější poloha Arthurova. Zato Alan Bastien v roli choreografa Huga bavil diváky hned na první generální zkoušce. Důvodem je nejen jeho cit pro míru a komediální situace, příjemný pěvecký projev a fyzická kondice, umožňující mu zvládnout svižné taneční kreace, ale i fakt, že postava Huga zpívá právě variaci na píseň z muzikálu Tři mušketýři, kde Bastien ztvárňoval ještě nedávno postavu d'Artagnana.

Údržbáři Láďa a Vláďa si žili v kotelně svůj poklidný PivkopříběhV druhém dějství premiérového představení vyvolala u diváků bouřlivý ohlas zejména Monika Absolonová v roli uklízečky v Lucerně. Scéna "Teď královnou jsem já", při které drhne mísu, leští dlaždičky a nakonec usedne "na trůn"  dekorována šerpou z toaletního papíru a královskými insigniemi, zvonem a štětkou na záchod, je klíčovou scénou celého "crazy" muzikálu a čistou parodií.

Autorům se podařilo vytvořit i vděčnou dětskou roli, v které si malý Filip Antonio okamžitě získal srdce všech přítomných diváků. Jako v klášteře vychovávaný Mikaelo Dávido moc pěkně zazpíval ztichlému hledišti svůj "Sen kovbojů". Hezký, až dojemný moment, jenž se i do tak ztřeštěného muzikálu hodí.

Autorský tým

Arthur Narcisnegger (Martin Pošta) poslední samuraj s IQ tykveProducentem muzikálu a zároveň i spoluautorem námětu a scénáře je Oldřich Lichtenberg. Autory hudby jsou (překvapivě) Michal David a Zdeněk Barták. Za režií, scénářem a námětem představení stojí Radek Balaš, díky němuž si určitě vzpomeneme na muzikál Adéla ještě nevečeřela nebo Dědeček automobil. Autorem kostýmů je Roman Šolc, který správně nešetřil barvami ani nápady. O choreografie představení se postarala již "dvorní" a osvědčená choreografka divadla Broadway, Kristina Kloubková.

Scénografem představení je Jan Kříž. Využil, novým dekorem opatřené, panely sloužící již v Kleopatře a doplnil je několika pojízdnými křesly. Stroj času, "skříňovitého" charakteru, má své místo v pravém propadle. Bohouš Josef jako Archanděl Gabriel v jedné ze závěrečných scénPrototyp nové rakety startuje díky pojízdné lávce v zadní části jeviště a má revoluční podobu záchodového "dvojdomku". Nejpůsobivější je ale podoba kokpitu stroje, ve kterém cestovatelé sedí bezpečně připoutáni na bílých záchodových mísách a nakloněni vyjíždí přímo z propadla mola v přední části jeviště.

Zajímavostí představení jsou skvěle provedené komiksové animace, kterými tým sice nijak nešetřil, ale které neruší a účelně vyplňují i čas potřebný k přestavbám. Vedle, pro divadlo nezvyklých, úvodních titulků v rytmu růžového pantera jsou to třeba animace s náměty doplňujícími dějové předěly, například klavír honící Michala Davida. O něco vtipnější jsou animace vesmíru při průletu kosmonautů časem, kdy potkávají v blízkosti Mléčné dráhy z trvanlivého krabicového mléka i Gagarina a Michaela Jacksona.

Na dámských toaletách Lucerny se dějí věci...Mezi nejzábavnější prvky filmových projekcí z dílny Jaroslava Voborného patří, podle reakcí premiérového publika soudě, mezinárodní provedení písně "Decibely lásky", kde se vystřídají ty největší hvězdy Divadla Broadway v nejrůznějších národních krojích a různých prostředích. Spolu s Helenou Vondráčkovou, Dashou či "pyrotechnikem" Danem Nekonečným se v nich objeví i režisér Filip Renč v ruské generálské uniformě. Ozdobou filmových dotáček je, samozřejmě, Karel Gott v bavorském kroji s tuplákem piva a kloboukem s legendární štětkou.

Malý Michal (Filip Antonio) dostal své klávesy za asistence Satana (Martin Pošta), Ježíše (Bohouš Josef) i papeže (Roman Vojtek)Naopak, bez projekcí Davidových rodinných černobílých fotografií bych se docela dobře (ba přímo ráda) obešla.  Nezdá se mi, že by bez nich představení utrpělo jakoukoliv dramaturgickou újmu. Musím přiznat, že mi tato pasáž dokonce dost vadí, kazí mi dojem a přijde mi nepatřičná. Jako by už i tak "nehynoucího génia" nebylo až dost. Představení by neuškodilo víc nadhledu a sebeironie. Proč vlastně v muzikálu vystupuje Michal David jen jako inertní tančící "gumák"? Vrcholem grotesky je přece dokázat si v první řadě udělat legraci sám ze sebe.

Dvojzáchodek inženýra Leydena v sobě skrývá stroj časuPředstavení Je třeba zabít Davida! je rozhodně hudebním i žánrovým úletem. Úletem, který tak silná produkce "ustojí" a který si tvůrčí tým může dovolit.

Milovníci melodií Michala Davida si dozajista přijdou na své a určitě si v tomto crazy - muzikálu najdou spoustu vtipů a scének, kterým se s chutí zasmějí. Ti ostatní budou muset projevit hodně odvahy, tolerance, velkorysosti a vychutnávat si hlavně dobré výkony účinkujících.

Pokud se přece rozhodnete, že byste  tento "atentát na muzikál"  měli vidět, vypněte před vstupem do sálu svůj mozek, přestaňte hloubat nad smyslem čehokoliv a zkuste se jen tak nechat pobavit a rozesmát.

 

Pohledem Moniky Kněžkové: Je třeba zabít Davida nehraje na jistotu

Láďovo upřímné vyznání uklízečku Moniku dojalo k slzám Jak Vás již kolegyně Mirka seznámila, v úterý 28. dubna 2010 se v divadle Broadway odehrála premiéra nového muzikálu Je třeba zabít Davida. Samotnými autory byl označen za crazy muzikál, nebo také parodii s prvky Monty Python. Měla jsem též možnost premiéru zhlédnout a šla na ni, vzhledem k zmíněnému CRAZY jako snad každý rozumný člověk, bez požadavku na kdovíjaké filozofické a umělecké výšiny.

Po jejím zhlédnutí jsem, přiznám se, vůbec nevěděla, co si o tomto muzikálu mám myslet a potřebovala jsem relativně dlouhý čas, než se mi myšlenky utřídily. Pokusím se je vyjádřit a využiji, alespoň pro začátek, mediálně prezentovaný (ve skutečnosti možná vůbec neexistuje) boj mezi divadly Broadway a Goja Music Hall.

Teď královnou jsem já, svůj kýbl rozkývám...Srovnám li nesrovnatelné, pak muzikál Děti ráje pracuje s velmi předvídatelným příběhem a ve své kategorii kvalitně podanými líbivými melodiemi hudebního skladatele a interpreta Michala Davida, což by se mohlo považovat za tzv. hru na jistotu, jelikož na jeho melodiích vyrostlo již několik generací. Je tedy téměř jisté, že se najde velké množství lidí, kteří si rádi v divadle při těchto melodiích odpočinou od starostí všedního dne.

Oproti tomu u ohlášeného crazy muzikálu, též s melodiemi Michala Davida a který se též řadí mezi pro diváka nenáročná odpočinková díla, cítím snahu stvořit parodii, k níž se z filmového světa řadí filmy, jako Ráno vstanu a opařím se čajem (jehož téma mi tento muzikál nejvíce připomíná), Míša (Filip Antonio) si v italské klášterní škole sní svůj ''Sen kovbojů''Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Buldoci a třešně a jim podobné. Což považuji za větší tvůrčí risk.

Tvůrci se k tomuto účelu rozhodli využít velké množství parodických odkazů na známé filmy a nejen na ně. Díky těmto odkazům více než Montyho Pythona mi muzikál Je třeba zabít Davida připomíná Scary movie, film plný zparodovaných odkazů na jiné notoricky známé filmy.

V tomto stylu je však velmi tenká hranice mezi vkusem a silným nevkusem. I výuka ve škole bojových umění Arthura Narcisneggera se poněkud zvrhla Proto ta má rozpačitost. Nejsem si jistá, zda se v muzikálu podařilo udržet na hranici vkusu. Myslím, že minimálně ve scénách se slepým pěvcem a při rozřezávání živé dívky na pitevním stole aktéři tzv. přestřelili. Zde bych doporučila jednoduše ubrat a pokusit se najít decentnější podání, které však neubere vtip.

Za velmi povedené, považuji podání písně "Teď královnou jsem já" z muzikálu Kleopatra, jež se  v podání Moniky Absolonové stalo téměř dokonalým. Na Monice bylo vidět, že si tuto zparodovanou polohu, asi pro ni velmi ozpívané písně, s velikou chutí užívá. Skoro texaský masakr naprosto čímkoliv v přímém přenosuLíbil se mi též výkon Báry Štěpánové. U této herečky jsem v případě bláznivé komedie nepochybovala, jelikož její herecký styl si pamatuji z podání Vlasty ve hře Františka Ringo Čecha Dívčí válka.

Taneční choreografie byly postaveny na míru dílu i situacím, které měly ilustrovat. Vtipným mi přišel např. okamžik, kdy sklepní krysy v podání tanečnic, přes maxi brčko s chutí šňupaly prostředek na jejich vyhubení. Líbil se mi také rozjuchaný budhistický mnich na počátku.

Výcvik je dokončen - dorazili Muži v černém z Matrixu, Mise (nesplnitelná) začínáScénografie Jana Kříže svědčí o tom, že pro toto divadlo malé scénografické pojetí, může být ve prospěch věci. Jen okaté ukázání principu triku házení nožů kolem živého cíle mne přimělo k zamyšlení, zda prozrazení bylo záměrem, nebo jen nedopatřením při volbě barevnosti kulis.

U muzikálu Je třeba zabít Davida, jako celku bych přivítala větší lehkost a přirozenost. Ta však má naději, že se dostaví spolu se vzrůstajícím počtem repríz. Muzikál mohu doporučit skalním příznivcům Scary movie. Pro ně je divadelní variantou tohoto filmového stylu a může být zajímavé sledovat, jak se jej daří zvládat tzv. naživo, protože zcela určitě dává prostor improvizaci herců. Každopádně je pro herce  prověrkou citu pro správnou míru herecké akce.

Že by Filípek za asistence Zdeňka Bartáka dostál titulu představení ? Závěrečná děkovačka Aleš Háma a Jakub Wehrenberg předtsavili divákům na závěrečné děkovačce autorský tým muzikálu i sponzory a partnery Filip Antonio byl jednoznačně největší hvězdou premiéry

Komentáře k článku

avatar Léňa
0
 
 
Opravdu úžasný muzikál smála jsem se od začtku až do konce a je opravdu originální. Nic takového na scéně ještě nebylo, a proto jsem tak nadšená.Nejen z výkonů umělců ale také z pojmutí celé muzikálové parodie.... Opravdu velký zážitek!!
* Jméno
* Mail
WWW
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
Přidat komentář
Storno
* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2024 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.