Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Merlin se zrodil ve Švandově divadle

V nádražní čekárně se setkávají lidé různých povah a zaměření, s nimiž autor rozehrává svůj příběhPředstavení Merlin: Zrození rozhodně nepatří do žánru muzikálů. Recenzi vám však na našich stránkách přinášíme z několika důvodů. Jednak v tomto podivuhodném kousku hrají naši oblíbenci z jiných představení, které muzikály jsou, a na našem serveru pravidelně sledujeme jejich dalších počiny na uměleckém nebi. Za druhé představení Merlin: Zrození je určeno náročnějším divákům, kteří jsou ochotni ponořit se do složitějšího děje a libují si v metaforách a symbolice. Máte-li tedy rádi tajemno, pomezí snu a reality, kde čas ztrácí na významu, jistě si v představení najdete „to své“.

Kamil Helbich v roli krále Artuše třímá bájný meč ExcaliburAutor představení německý dramatik Tankred Dorst se velmi volně nechal inspirovat artušovskými legendami. Na jejich pozadí hledá samou podstatu člověka a klade si otázku, je-li ještě v dnešní době a přetechnizovaném světě možné rozpoznat rozdíl mezi dobrem a zlem, jak a čím platíme za hříchy spáchané na našich dětech či ideálech.

Jedna z posledních zkoušek před premiérou začíná, režisér Dodo Gombár uděluje hercům poslední pokynyDěj začíná na nádražním nástupišti, které můžeme vidět opravdu kdekoliv. Autor nám tak namíchal koktejl různých povah a charakterů, které by se v těchto kombinacích v běžném životě mohli jinde jen těžko potkat. Každý účinkující má několik rolí. Všichni jsou po celou dobu oblečeni do civilních šatů, do svých postav se převtělují zevnitř, pouze hereckým projevem. Vše stojí na symbolice a představivosti diváka.

Ještě porada se zvukařem a zkouška může začítStejným způsobem se v představení pracuje i se všemi rekvizitami a kulisami. Výhybka poslouží coby kámen, ve kterém je uvězněn bájný meč Excalibur, jednoduchým přemísťováním nádražních laviček se symbolicky mění i prostředí, ve kterém se odehrávají jednotlivé obrazy. Scéně dominuje velké kolejiště, které jedním koncem míří proti divákům a na druhé straně končí trochu nelogicky ve zdi. I to má však svůj význam, neboť zeď se v určité chvíli otevře a kolejnice pojednou ústí do nekonečné černé díry…

Dodo Gombár, scénář,  soustředění a můžeme jetemČím víc nad představením přemýšlím, tím víc v něm nacházím skrytých souvislostí a dalších a dalších rovin. Ztvárnit role takovýmto způsobem je pro herce jistě velmi náročné a vyžaduje to jejich plnou koncentraci a nasazení. Tím, jak herci přetvářejí děj „zevnitř“, jsou plní vnitřních emocí, na povrchu se toho zdánlivě až tolik neděje… Všechno stojí na vnitřním pnutí všech jednajících osob. A to se režiséru Dodo Gombárovi podařilo vskutku mistrovsky.

V jednu chvíli se při zkoušce rozbilo zrcadlo, tak herci využívají nucené pauzy k relaxaciVšichni účinkující to pochopili a prostě "to tam je". V představení je například hodně scén, kdy všichni herci dlouhé minuty nehnutě sedí a „jen“ se dívají na dvě jednající osoby. Možná by se mohlo zdát, že to musí být jednotvárné, ale tady to naopak neuvěřitelně hraje! Divák je napjatý a udrží pozornost právě proto, že tu pozornost drží všichni herci na jevišti. Je to takový malý koncert emocí, neuvěřitelně to vnitřně jiskří. V představení není hluché místo, vše je dokonale promyšleno a všechno do sebe zapadá. Csongorovo zrození Merlina je vskutku obdivuhodnéA tak, ačkoli představení trvá i s přestávkou skoro čtyři hodiny, vnímavý divák nemá šanci se ani chvilku nudit.

Kouzelníka Merlina ztvárnil bezkonkurenčním způsobem Csongor Kassai. Ve vytahaném tílku a plandajících teplácích dokáže zahrát novorozeně takovým způsobem, že se divákům až zatají dech, aby se za nedlouho ve stejném kostýmu stal věhlasným a moudrým kouzelníkem na dvoře krále Artuše. Ne všechno, co mu ďábel našeptává, chce Merlin slyšet...Svým hereckým mistrovstvím dokáže svůj vnitřní boj s ďáblem přenést i na diváky, a vyvolat tak zásadní otázky o smyslu lidského bytí. Velkou pochvalu si Csongor zaslouží i za stále se zlepšující češtinu.

Ďábla, tajemného otce Merlina ztvárnil vynikajícím způsobem Robert Jašków. Ďábel vstupuje do děje přímo z hlediště, z řad diváků, má na sobě civilní kabát, člověka až zamrazí, že vypadá jako kdokoliv z nás. Merlinovi je nejen otcem, ale věčným pokušitelem a provokující opozicí. Ani na okamžik nenechá Merlina či diváky v klidu.

Kamil Halbich je skutečně věrohodným králem ArtušemRovněž Kamil Halbich v roli krále Artuše si zaslouží velkou pochvalu. Jeho proměna z obyčejného cestujícího do role vládce je vskutku obdivuhodná. Artuš dlouho nemůže uvěřit, že právě on má být tím vyvoleným, a cítí především velkou odpovědnost s tou úlohou spojenou. (Nemohu si odpoustit poznámku: kdyby tak na tom byli naši politici, to by svět vypadal úplně jinak…) Artušova proměna ve vladaře je velmi nápaditě znázorněna pouhým obrácením jeho saka s lesklou podšívkou naruby. Petra Hřebíčková v roli královny Ginevry předvedla velmi slušný výkonOpět se musím sklonit před uměním režiséra s tak minimálními prostředky ztvárnit velké a zásadní věci.

Královnu Ginevru ztvárňuje Petra Hřebíčková, jejíž herecké kvality si Dodo Gombár prověřil již v Horáčkově a Hapkově Kudykamovi, na scéně Státní opery. Ginevra je mnohotvárná a rozporuplná osobnost, která se potácí mezi ctností ženy vladaře a tím, co jí velí její srdce – láskou k rytíři Lancelotovi. Její láska zůstává nenaplněna a Lancelota dohání až k šílenství. Příběh této dvojice však autor zpracoval velmi volně, zajímavým způsobem značně odlišným od původní předlohy.

Kristýna Frejová ztvárnila rytíře Lancelota velmi překvapivým způsobemRytíře Lancelota hraje vynikající Kristýna Frejová (mimochodem dcera Věry Galatíkové a Ladislava Freje). Na začátku příběhu člověku vůbec nedojde, že Lancelota hraje žena, protože Lancelot se zpočátku příliš neprojevuje… teprve postupně se divákovi odkrývá… Lancelot v podání Kristýny Frejové je tak zvláštní, jiný, vybočující, provokující, ale při tom plný citu, nenaplněné lásky až za hranici šílenství… Obdivuhodný nápad obsadit tuto roli ženou a skvělý herecký výkon Kristýny Frejové.

Zuzana Onufráková ztvárnila Mordreda obdivuhodným způsobemDalší mužskou rolí obsazenou ženou je postava Sira Mordreda v podání Zuzany Onufrákové. I zde je patrný jistý režisérův záměr a důvod pro tento krok. Postavě Mordreda to dodává mnohotvárnost, rafinovanost a další roviny, které by figura nikdy nemohla být, kdyby ji hrál muž. Navenek je to usmolený úředníček s ošoupanou aktovkou, kterým cloumají emoce a nenaplněné touhy po hledání smyslu života, po dobru a vyšších ideálech. Parzivala přesvědčivě ztvárnil Patrik DěrgelZpočátku touží po kráse a lásce, stále volá anděla, který ovšem nepřichází, přesněji kterého momentálně není schopen vidět ani slyšet, ačkoli tuší, že musí být nadosah. Ztrácí víru a stává se z něj podlá kreatura schopná všeho. Od Zuzany Onufrákové obdivuhodný a věrohodný herecký výkon.

Další velmi zdařile propracovanou a zahranou postavou představení je Parzival v podání Patrika Děrgela. Zdravotně postižený synek, nezdravě chráněný před nástrahami okolního světa svou matkou, si pojednou začne uvědomovat, že se musí sám postavit na vlastní nohy a vyráží se zdviženou korouhví za svými zkreslenými ideály hlava nehlava. Sebevražda nesťastné Lancelotovy milenky v podání Apoleny Veldové patří k jedné z nejpůsobivějšch scén představeníNad tím, co na své cestě prožívá a co svým chováním způsobuje, se divákovi musí tajit dech a rovněž tak nad Patrikovým hereckým výkonem. Jeho zoufalý křik v závěru představení: „Co mám změnit?! Já tomu nerozumím… Co mám změnit?!!!“ mi zní v uších ještě teď.

Trochu vybočující a odlišná, ale o to zajímavější je v ději postava Smrti. Hraje ji exotická Linda Fernandez Saez. „Jiná“ je už fyziognomicky, barvou pleti, svou kudrnatou hřívou. Je všudypřítomná, od začátku nenápadně zamíchaná na peróně v davu a prolíná se všemi obrazy. Vůbec není krutá, své potenciální oběti láskyplně objímá. Na konci představení opět nastupuje do vagónu a splývá s ostatními. A Merlin, stojící nade vším, nad časem, nad všemi ději, je odtlačí po kolejnici do mnohoznačné obrovské černé díry… Ondřej Ruml hraje v představení slepého zpěvákaČlověk ze smrti v podání Lindy Fernandez Saez nemá strach, ale na druhou stranu ho nenechá ani minutu v klidu. Je mrazivě přítomná.

Říká se, že není malých rolí. U tohoto představení to platí dvojnásob. Za zmínku stojí role slepého zpěváka, kterého ztvárnil Ondřej Ruml. U něho jsme zvyklí, že v jiných představeních (Kudykam – hlavní role Martina, Johanka z Arku – Raimond) má více prostoru. Ondřej ho má vlastně dostatek i zde, ale trochu jinak, než by člověk čekal.

Hudebních čísel v představení není mnoho, o to více však vyniknouUž tím – nejen svou výškou a vlastně barvami kostýmu trochu vybočuje z řady. Většinu času představení stojí nebo sedí a "dívá se" na svět přes své černé brýle. Vnímá všechno kolem sebe, ovšem ne očima, ale vnitřně, což se na první pohled nijak neprojevuje. A pak, náhle, v reakci na děj začne zpívat, najednou se cosi vyvalí z hlubin na povrch, a je to krásné až k pláči… O čem zpívá, je díky latině zahaleno trochu tajemstvím… V každém případě i Ondřej Ruml, ač původně neherec, touto náročnou rolí krásně herecky zraje. Má v sobě vnitřní napětí a opravdovost, která chvílemi dovede krásně zamrazit.

Elaina Lancelota podvodem svedla a později mu porodila synaV představení najdete ještě celou řadu dalších postav, a každá z nich by si zasloužila samostatné zastavení. Vývoj všem postav vlastně nezačíná ani nekončí, můžeme nahlédnout jen do určitého úseku jejich příběhu. Zaujaly mne všechny a je mi skoro líto, že se nestihnu zmínit o všech, ať už je to třeba Miroslav Hruška, který v roli truhláře bojuje se svým strachem vytvořit něco tak ideově obrovského, čím je kulatý stůl rytířů, nebo výborná muzikantka Réka Derzsi v trojroli Hanny, paní Biseny a slečny z Astolat. Náročné stepařské číslo znázorňující jedoucí vlak, zvládla ženská část souboru na jedničkuZa zmínku jistě stojí i herecký výkon Evy Leimbergerové, která ztvárňuje Elainu, matku Lancelotova syna.

Sira Agrawaina a krále Cornwallského představuje Jan Bursa, kterého možná budete znát především jako stepaře z představení Kudykam, kde ztvárnil jednoho z Šumichrástů. Petra Hřebíčková v roli Ginevry a Kristýna Frejová coby Lancelot tvoří pár plný vnitřního napětíI zde dostal prostor nejen jako herec, ale i jako pohybový poradce s dámskou částí souboru nacvičil do Merlina skvělé taneční číslo, kde ženy stepují na forbíně a evokují tak zvuk jedoucího vlaku.

Jednajících osob je v představení mnoho, a každá má své přesné místo. Snad proto nemají postavy žádné alternace. Herci jsou se svými postavami natolik srostlí, že každá tvoří jednolitý celek od osobnosti herce, kostýmu přes charakter postavy až po její nezastupitelné místo ve hře. Obsazení jiného herce by nejspíš působilo rušivě a zdá se mi, že celá hra by byla najednou „někde jinde“.

Každý herec má v příběhu své nezastupitelné místoZ děje představení vám mnoho neprozradím. Ne že bych nechtěla, ale je to něco, co se slovy vyjádřit nedá. Představení stojí na pocitech, a v těch se musí každý divák zorientovat sám. Děj – mnohokrát zpracovaný a známý příběh krále Artuše – není až tak podstatný, je "jen" jakousi kostrou, na které představení drží pohromadě. Je zpracován velmi volně a chvílemi zachází do jiných dějových zákoutí, než by člověk čekal. Důležité jsou v představení emoce, které vyvolává.

Při jedné z posledních scén Merlin s ďáblem naloží všechy cestující do vagónu a odtlačí je do velké černé díry na konci kolejištěA je na každém divákovi, jak hluboko je ochoten se do nich ponořit, které z nich si vybrat a které nechat být, neboť každá z nich brnká na jinou strunu složité lidské osobnosti. Které struny necháme v sobě rozeznít? Bude to jen jedna struna nebo celý orchestr? Rozbouří to hladiny našich strachů ve znepokojujících disharmonických akordech, donutí nás to k zamyšlení se nad svým životem, vyvolá to touhu něco změnit? Nebo to probudí pocit radosti z neuchopitelné krásy? To je na každém z vás… Představení Merlin: Zrození vám k tomu dává dostatek příležitostí. Rozhodně to stojí za to zkusit.

Tvůrčí tým: 

Režie Dodo Gombár
Překlad Vladimír Tomeš
Dramaturgie Martina Kinská
Hudba Roman Holý
Scéna a kostýmy Eva Jiřikovská j.h.
Pohybová spolupráce    Linda Fernandez Saez, Jan Bursa
Produkce Jana Bergerová
Inspice Blanka Popková
Asistent režie Blanka Popková

Osoby a obsazení:

Merlin Csongor Kassai j.h.
Král Artuš Kamil Halbich
Lancelot z jezera    Kristýna Frejová
Královna Ginevra Petra Hřebíčková
Mordred Zuzana Onufráková
Parzival Patrik Děrgel j.h.
Sir Galahad Matyáš Valenta j.h.
Sir Gawain Tomáš Pavelka
Sir Kay Viktor Limr
Sir Girflet David Punčochář
Sir Gaheris Matouš Filcík
Ďábel Robert Jašków
Hanna, Paní Bisena, Slečna z Aatolatu   Réka Derzsi j.h.
Klaun, Sir Lamorak Milan Kačmarčík
Král Vortiger, Sir Orilus, Truhlář Miroslav Hruška
Král Uther Pendragon, Sir Ector, Kronikář   Stanislav Šárský
Proximus, Ješuta, Morgana le Fay Gabriela Vermelho j.h.
Král Waleský, Agrawain, Sir Persant Jan Bursa j.h.
Král Cornwallský, Sir Beauface Filip Čapka
Sir Ither, Sir Ironside Jaroslav Šmíd
Herceloida, Blanchefleur, Morgawsa Apolena Veldová
Isolda, Elaina Eva Leimbergerová
Zpěvák, Sir Segramur, Sir Gareth Ondřej Ruml j.h.
Paní, co hlásí Blanka Popková
Smrt Linda Fernandez Saez j.h.
On Mário Čermák j.h.
V dalších rolích zaměstnanci ŠD

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2024 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.