Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Krimi muzikál Chicago po 33 letech opět v Brně

''Jako své první číslo by vám paní Roxie Hartová ráda zazpívala píseň o lásce a oddanosti, kterou věnuje svému milovanému manželu Amosovi''Hudební adaptaci hry Maurine Dallas Watkinové napsali Bob Fosse a Fred Ebb s hudbou Johna Kandera především, aby prodchli diváky hříšným jazzem a upozornili na problémy korupce a gangsterství ve světě a především v Americe. Vzniklo však nečekaně nadčasové dílo, díky čemuž patří Chicago v dnešní době k nejoceňovanějším a nejnavštěvovanějším muzikálům vůbec. Ačkoliv v prvopočátcích nebylo příliš populární, po letech se dočkalo uznání a navíc bylo ještě proslaveno známou filmovou verzí z roku 2002. Nikoho tudíž nepřekvapí, že muzikál získal sedm hlavních cen Tony.

''Five, six, seven, eight... show začíná!''Jak hlásá nadpis, slavné Chicago bylo na prknech MdB již jednou uváděno, a to v roce 1978 s Evou Gorčicovou v hlavní roli. Novou brněnskou verzi představil 25. března 2011 na Hudební scéně Městského divadla Brno režisér a zároveň ředitel divadla Stanislav Moša.

''Velma Kellyová válí svůj hříšný jazz''O choreografii se tentokrát postarala Aneta Majerová s Hanou Kratochvílovou a scénu vyřešil Jaroslav Milfajt. Orchestr vede Ondřej Tajovský.

Brno však jistě není jediným městem, kde zní jazz a půvabné tanečnice roztáčí kabarety – Chicago bylo v České republice uvedeno také například v Hudebním divadle Karlín, v Divadle J. K. Tyla v Plzni nebo ve Východočeském divadle v Pardubicích. ''Dovolujeme si vám představit zlatoústého prince soudních síní... jedinečného pana Billyho Flinna!''V Brně se však můžete těšit především na ženskou část souboru, a to rozhodně ne ve fádních kostýmech. Naopak! Hlavně pánové si přijdou na své. Kostýmy Andrey Kučerové nás totiž zavedou přímo do kabaretního prostředí dvacátých let. Zatímco ve filmové verzi dominuje svou svérázností vražedkyně Velma (za kterou Catherine Zeta-Jones získala Oscara), v Brně na sebe více poutá pohledy diváků naopak představitelka Roxie. Radka Coufalová je živá, svá a přesně taková, jak má Roxie Hartová vypadat. Ocitáme se v kanceláři Billyho Flinna, který Amosovi sděluje, že otcem Roxiina dítěte není on a že by se s ní proto měl nechat rozvéstDivák z ní ani na vteřinku nespustí oči, a sympatická herečka se tak bez pochyb stává hvězdou představení. Neméně kvalitní výkon podává i Ivana Vaňková (Velma Kellyová), ze které ale divák občas může nabýt dojmu, že představením nežije.

Petr Gazdík, který představuje hlavní mužskou roli (Billy Flinn), opět využil svého pěveckého nadání a nezklamal. Snad jen jeho činoherní výstupy občas můžou na diváka působit nepřesvědčivě, i když na postavu právníka se typově hodí. ''Klíčnice, Kněžna Basových Klíčů, vrchní dozorkyně Máma Mortonová s mordýřkou Velmou Kellyovou''Role Amose Harta, manžela Roxie, v podání Milana Němce, která ze začátku působí poněkud nenápadně, se posléze jako jediná zcela vymyká stylu celého muzikálu a to svojí písní „Mr. Celofán/Mister Cellophano“, kterou zpívá v klaunském kostýmu.

Máma Mortonová v Městském divadle Brno je asi jediná postava, kterou režisér do představení příliš detailně nerozpracoval. Začíná tanec! Vražedně krásné vězenkyně vítají a volají k sobě právníka Billyho FlinnaAlena Antalová po herecké stránce září, bohužel však byla navlečena do příšerného kostýmu, který jí neslušel, nepůsobila v něm nikterak kabaretně, natož pak jako klíčnice ve věznici. O ráznosti a drsnosti jejího pěveckého projevu ani nemluvě.

Jednou z nejpopulárnějších písní je „Mordy – Tango/Cell Block Tango“ v podání chicagských mordýřek (Mária Laľková, Johana Gazdíková, Lenka Janíková, Tereza Martinková a Eva Jedličková) v čele s Velmou Kellyovou.

Billy Flinn jen ve spodním prádlem, obklopen děvčaty, se nás snaží přesvědčit, že není jen láska fyzická, ale že existuje i láska k spravedlnosti, láska k právnímu řádu...Nezbytnou součástí je bez pochyb konferenciér, který nás provádí celým muzikálem a uvádí jednotlivá hudební čísla, jež jsou od sebe oddělena činoherními scénami (tím se také divadelní verze liší od té filmové). Představení tak působí jako koncertní výstup dvou jazzových hvězd showbussinesu. Vojtěch Blahuta, který se stará především o pobavení a pohodlí diváků, navíc skvěle ovládá hru na klavír. Dále se v muzikálu představí také např. Lenka Bartolšicová jako bulvární novinářka Mary Sunshinová nebo Jiří Mach coby Fred Casely.''Je nutné předvést všem novinářům, jak se to událo! Ta káča z Evening Staru, Mary Sunshineová, co píše ty dojímavé slátaniny, to spolkne i s navijákem''

Až na vynikající herecké výkony hlavních představitelů je však muzikál spíše průměrný. Druhá půlka se mírně táhne a celému představení vesměs chybí šmrnc a energie. Opěrným sloupem tohoto představení by měla být především taneční choreografie, která v Brně působí lehce nedotaženě. Herci proto občas postávají, nebo se pohybují bez elánu. Příkladem může být úvodní číslo „Když válí jazz/All that jazz“ a song Mámy Mortonové "When You're Good To Mama/Ten, kdo táhne s mámou", které po taneční stránce poněkud zklamaly. Vytkla bych také počeštělou úpravu příjmení hrdinů, jež působí vyloženě rušivě.

''Pan Billy Flinn vám teď zazpívá se svojí panenkou "Ragtime tiskové konference" a račte si povšimnout, že jeho rty se vůbec nepohnou... skoro''Jinak je děj muzikálu dynamický a zajímavý. Stanislav Moša navíc vsadil na komičnost a grotesknost některých scén, především těch, kde „company“ předvádí hlavním představitelům a divákům různé situace. V podobném stylu se nese i jedna ze závěrečných scén – proces, který je sice poněkud zdlouhavý, ale diváky baví, a proto mu jeho délka nijak neubližuje. Nejlepší scénou a nejpovedenějším momentem je určitě „loutková scéna“, kdy Billy Flinn ovládá Roxie Hartovou jako hadrovou panenku. Příjemný je i závěrečný výstup Velmy s Roxie, který však bohužel výrazněji negradoval.

''A nyní poezie pohybů... dvě... které se pohybují jako jedna duše, jedno tělo''Přes vyřčené výhrady však muzikál dostál svým očekáváním. Diváky jistě nadchne i živá hudba v podání Orchestru MdB. Tentokrát je navíc v pozadí jeviště vkusně poskládán do jednotlivých vězeňských kójí, situovaných do tří pater. Mezi hudebníky se kromě toho pohybují i herečky ztvárňující vězenkyně a celá tato „kulisa“ působí velmi dobře scénicky. Zvuku ani hudbě to nijak výrazně nevadí. Scénu dále tvoří už jen klavír s židlí, které jsou nasvíceny žárovkami, jež během představení září hned několika barvami. ''Obě stojí, uklánějí se, mávají, usmívají se... a nejen ony... celé divadlo''Nezaujme, ale ani neurazí klasické osvětlení jeviště laděné do bílé, modré a rudé barvy. V této barevné kombinaci se nese celé představení, od kostýmů přes světla až po kulisy.

Chicago, i když nezanechalo hlubší dojem, jistě stojí za zhlédnutí, a prokazuje, že je stále jazzovým fenoménem! Toto představení, sice není strhující, ale přesto může být dobrou volbou pro klidně strávený večer. Třeba se však v Brně ještě probudí a dozrají, a překvapí nás na nějaké další repríze…

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2024 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.