Zataženo, deštivo. Těmito dvěma slovy by se dal popsat den s datem 5. května. Byly ohlášeny dokonce i bouřky. A ve městě Hluboká nad Vltavou přesto pro Musicalnet pochmurno nebylo. Jel se právě zúčastnit jedné z dalších čtených zkoušek muzikálu Casanova a náladu si rozhodně nenechal zkazit. Dojmů je z celého dne hodně, proto toto bude první článek ze dvou připravovaných. V tomto článku popíši dění na zkoušce, kolegyně vás v dalším zase blíže seznámí s děním na akci po zkoušce nazvané „Casaparty“.
Zkouška, které se mnohočlenný tým Musicalnetu zúčastnil, byla opět pořádána v uzavřené místnosti u stolu, se scénářem, který měli protagonisté před sebou a s režisérem představení - Davidem Codym. Po devatenácti dnech od první zkoušky byl jednoznačně znát pokrok. Herci už text pouze nečetli, ale svou roli ztvárňovali s patřičnou intonací v hlase a s hereckým přednesem. Nechyběly ani výraz a grimasa ve tváři, či gestikulace.
Každý z účinkujících svou roli pojímá tak, jak si myslí, že by měla vypadat. 
Mnohokrát ale pronesený text vyzní jinak, než jakou představu má režisér. Ten poté herci vysvětluje, jak má v daný okamžik roli pojmout, aby lépe zapadala do celkového kontextu hry.
Režiséra Davida Codyho je skvělé sledovat při práci. Musí mít naprostou detailní představu o každé scéně, účinkujících v ní, pohybu na ní a o všech replikách postav. Směřuje herce tam, kde ho chce mít. Vysvětluje herci, co přesně si jeho postava myslí. Proč říká to či ono, co tím chce získat, jaká je, čím si už prošla, jaké má názory a proč se chová tímto způsobem. Zda k ostatním postavám cítí zášť, úctu, vztek, oddanost, náklonnost, lhostejnost, rozezlenost, atd. Pod textem se mnohokrát skrývá podtext - další význam věty.
Podtext scénáře vždy najevo nevyjde. Je podstatný rozdíl, zda postava například větu „Úplně vás zbožňuji“ myslí v dobrém smyslu slova, protože postavu, které to říká, skutečně obdivuje, nebo zda ji myslí ironicky – protože danou osobu nemá ráda, vystrašeně – protože se bojí pomsty osloveného, úlisně – protože se dotyčnému chce vnutit do přízně, či má znít jako skrytá hrozba, nebo postava větu vyslovuje v zoufalství, kdy si chce zachránit kůži. Ani scénář není všemohoucí a jedna replika se může dané postavě hodit vyslovit tak, i tak. I od toho je tu režisér – řekne, jaká varianta je správná nebo lepší. 
Zde se párkrát stalo, že po ztvárnění stejné repliky dvěma alternacemi se David Cody rozhodl pro podání, které ho více oslovilo.
Když herci režisér přesně představí, jak chce, aby věta vyzněla, dále je potřeba nastavit co nejpřesnější vyjádření věty nejen s pomocí grimas a intonace, ale například i s pomocí hlasitosti. Když je herec málo přesvědčivý, málo naštvaný, nebo naopak příliš sebevědomý, či hlasitý, režisér jeho počínání upravuje k obrazu svému.
Většinu diváků ani nenapadne, že dialogy v jednotlivých scénách vyžadují také určité tempo. 
Aby rozhovor postav a celkové rozpoložení scény vyznělo správně, musí někdy dialog plynout svižně, jindy zpomaleně, či hekticky, delší dialog nesmí diváka přestat bavit – proto se také musí nastavit odpovídající tempo. Je třeba myslet i na scény, kde některá z postav vystupuje sama. Nestačí jen stát a odříkávat text. Herec by se měl pohybovat po scéně a celkově se prezentovat tak, aby jeho role byla pro diváka stále zajímavá.
Režisér je z části i hercem, protože leckdy musí, nebo má potřebu herci či zpěvákovi názorně předvádět, jak by se měl chovat (v tomto případě například inspiroval alternaci komtesy Adély, jak se má upravovat před zrcadlem).
Takto pracoval při zkoušce s herci David Cody a jeho výkon je podle mého názoru úctyhodný, proto jsem se vám pokusila co nejdetailněji přiblížit jeho počínání.
Opět jsme byli svědky mnoha zábavných situací. Některé herci vytvářeli díky svému přeřeknutí, někdo pobavil své kolegy perfektním hereckým ztvárněním role – prvenství bych rozhodně připsala Luďkovi Šindelářovi (alternace postavy Bednáře, ke které neodmyslitelně patří německá slovíčka), který svůj prostor ve hře jistě dokáže patřičně využít.
Jak bylo panem režisérem na zkoušce zmíněno, někteří herci by už mohli vyjít na jeviště, někteří zatím nikoli.
Je dobře, že všechny alternace se od sebe něčím odlišují. Některé více, některé méně, o to bude zajímavější herce porovnávat.
Čtené zkoušky jsou už sice v plném proudu, ale dá se říct, že teprve teď v květnu začne účinkujícím to pravé náročné zkoušení. Na „Casaparty“ jim své termíny zkoušek diktovali David Cody, Petra Parvočinová (choreografie), Martin Peschík (hudební nastudování). Náročná bude i zkoušecí frekvence, která je sice vysoká, ale potřebná. 
K tomu přičtěte i fakt, že mnoho účinkujících dojíždí a další fakt, že zkoušet se nebude jen v Hluboké nad Vltavou, ale i v jiných městech.
Opět si troufám tvrdit (a to se už, myslím, nezmění), že se máme nač těšit. Neváhejte a kupte si vstupenky na toto představení, které už je v prodeji! Více informací naleznete na oficiálních stránkách muzikálu Casanova.
Komentáře k článku