„Ahoj, kočky! Jsem kocour Modroočko a zvu vás k nám na střechu. Scházejí se tu kočičí kamarádi a krásné kočky“, zaznělo mile z úst mladičkého kudrnatého kluka v ponožkách s kalhotami na kšandách. A takhle mile, pohodově a něžně znělo 26. ledna 2013 odpoledne i celé muzikálové představení pro malé diváky v podání studentů Mezinárodní konzervatoře Praha.
Když náš fotograf Michal Škvor zjišťoval, kdo by s ním v sobotu odpoledne do divadla v Korunní ulici šel, napadlo mne, že budu vzhledem ke svému civilnímu povolání, takřka nejvhodnějším adeptem k posouzení kvality představení. Z pozice vzdělání a zkušeností učitelky mateřské školky určitě. Z pozice pedagogů konzervatoře si hodnocení nechám do posledních z odstavců.
Také musím říci, že CD Kocour Modroočko, které ve školce máme, patří k mým oblíbeným a mohu pozorovat, že i děti ho mají velmi rády. Kocourkův příběh, který už byl v minulosti např. zpracován na divadle v Jižních Čechách některými našimi kamarády z muzikálů na Hluboké, je jednoduchý a děti si jej umí představit i bez vizualizace. I hudba a písničky Marka Ebena, jsou bezvadné, melodické, rytmické a zapamatovatelné. Usedajíc mezi maminky, tatínky a děti, jsem byla zvědavá, zda na mne bude toto představení působit stejně příjemně jako podání na „cédéčku“.
Uvítala jsem, že představení hráli studenti 1. - 4. ročníku muzikálového oddělení konzervatoře. Měla jsem pocit, že se k příběhu tak akorát hodí svou začátečnickou nejistotou a trémou a současně mladistvým, nespoutaným nadšením. Vůbec si neumím představit, že bych v těchto mazlivých kočičích rolích měla vidět nějakého „profláknutého profíka“. Vypadal by sice asi učesaněji od hlavy až k patě, od hlasu až k tanci, ale mohla by mu chybět hravost a přirozenost, důležitá pro dětská představení, vlastní právě zmiňovaným „začátečníkům“.
Děti totiž potřebují mít okolo sebe lidi a svět podobný svému. A bohužel skutečnost současného života je jiná. Některé děti jsou příliš brzy vtahovány do světa dospělých, do světa přetechnizovaného, plného novot, nebezpečí, chladu, do světa, kde výkonnost a kvantita převládá nad prožitkem, láskou a pocitem bezpečí. Upřímně řečeno musím konstatovat, že jsem se na Modroočkovi cítila mnohem lépe, než třeba na muzikálu Kapka medu pro Verunku, v Divadle Hybernia, který byl také určen pro malé diváky (i když spíše ty školního věku).
Kapka medu má samozřejmě vše připravené přes profesionální provedení od herců přes scénu, kostýmy, světla, efekty, zvuk až po propagaci. Modroočko se s tímto muzikálem srovnávat v žádném směru nedá a z hlediska vyjmenovaných aspektů by to nebylo ani správné. Ale zamyslíme–li se nad dětskou dušičkou, hraje v ní studentský Modroočko mnohem vzácnější, prospěšnější a neodmyslitelnou roli, stejně jako čtená pohádka či opravdové vyprávění a taneční vyjádření. Modroočko má pro děti velký přínos ve své „obyčejnosti“, která dítěti umožňuje rozvoj jeho fantazie, tolik ubíjené dokonalým světem.
Jednoduchá scéna, tvořená látkovým pódiem se dvěma žebříky, po kterých kočky opravdu lezou, ze kterých Zrzunda skáče, zapojuje dětskou představivost a bystří pozornost. Stejně jako kostýmy tvořené asi „co dům dal“ ze šatníku samotných herců, neodvádějící děti od vnímání děje, hudby, zpěvu a sledování pohybu, oproti často používaným přezlaceným, načesaným a namaskovaným hercům.
Módní policie by asi prosazovala ve smyslu současných módních trendů více kožíšků, ale nápad sladěných z byť obyčejných známých častí oblečení, mně osobně přijde opět smysluplnější.
Zásadní chvíli v ději, a pro studenty hereckým oříškem, byla část, kdy kocouři Zrzunda a Modroočko navazují kontakt přímo s publikem a musí rychle, správně a logicky reagovat na nepředvídatelné reakce, když řeší svým dotazem k dětem velikost krávy. Nevím, kolik lekcí pedagogiky a psychologie za sebou kocouři měli, ale já studovaná, bych nezvládla situaci lépe.
K výkonům jednotlivých herců nutno říci, že rozdíly byly postřehnutelné i slyšitelné. Jak by také ne, když pro některé bylo představení premiérovým vystoupením a někteří už byli ve svých rolích kočičími mazáky. Každopádně já za sebe si umím představit, že bych si právě tento herecký tým pozvala do naší školky. 
Zvláště, když pan režisér Miroslav Dvořák po představení prozradil, že to jeho svěřenci dokáží podat ještě lépe a že vždy je co vylepšovat.
Držím palce celému tomuto kočičímu týmu a doufám, že naše fotografie zaujmou někoho z vyšších míst, kdo posune studenty Mezinárodní konzervatoře Praha a moje myšlenky o kultuře pro děti na vyšší pódia než je, ač krásné, Divadlo v Korunní.
Mňau.
Realizační tým:
Autoři: Josef Kolář, Petr Prchal
Hudba: Marek Eben
Režie: Miroslav Dvořák
Asistentka režie: Tereza Vacíková
Choreografie: Jana Charlote Pščolková
Obsazení 26. 1. 2013:
Modroočko: Jan Rychta (3. ročník)
Zelenoočko: Marcela Laurinová (2. ročník)
Zrzunda: Bartoloměj Veselý (3. ročník)
Křeček: Lucie – Anna Zatloukalová (1. ročník – 26. ledna premiéra)
Krtek: Iva Harazimová (4. ročník)
Natrhouško: Jan Hanžlík (1. ročník)
Kiki: Monika Jedličková (2. ročník – 26. ledna premiéra)
Mici Angora: Anna Beránková (3. ročník)
Komentáře k článku