Po velmi dlouhé době se Daniel Hůlka objevil v roli doktora Jekylla. Stalo se tak bohužel v den derniéry muzikálu Jekyll & Hyde na prknech hudebního divadla Karlín.
Ti, kdo muzikál sledují od jeho premiéry 11.3.2005 v Kongresovém centru Praha až do dnešního dne na jeviště Hudebního divadla Karlín si jistě vzpomenou na velkolepé entréé, kterým se Dan zapsal do srdcí diváků. I Frank Wildhorn a Leslie Bricusse byli spokojeni. Jeho podání zaníceného vědce před správou nemocnice, jeho nefalšovaná láska smíšená s trochou 
neomalenosti a nedochvilnosti z něj činily osobu, kterou si divák zamiloval. První šok jsme zažili při jeho proměně v pana Hyda. Když se poprvé objevil za čočkou s rozcuchanými vlasy, každý hned pochopil, že je zle, že tohle není dobrá proměna.
Výborné bylo jeho ztvárnění proměn, dovedl herecky oddělit dobro od zla a nepřehrávat. Když vraždil Lucy, byla to zrůda, když se změnil zpět, uvěřili jsme mu 
jeho lítost a rozervanost. I jeho smrt byla uvěřitelná a slzy jeho milé opravdové.
Po návratu HDK na svou domovskou scénu začal vedle úspěšných Producentů uvádět i Jekyll & Hyde. Návštěvnost postupně klesala - tragické věci v dnešní době většiny veskrze pozitivních, o to však 
přiblblejších seriálů - netáhnou. Vzpomínám si na vynikající scénku Josefa Aloise Náhlovského "Chosé nepřijel", která veskrze přesně vystihla tyto soap opery.
Proto se divadlo rozhodlo s koncem rokem ukončit uvádění muzikálu na své scéně. Stalo se tak na začátku posledního měsíce končícího roku 2007. Dana Hůlku 
už diváci dlouho neviděli, tak se na něj těšili s obavami. Krom jediného výpadku textu si svou roli užil. Jeho podání písně "To je ta chvíle" bylo stejně strhující jako před dvěma lety. Ale čas byl neúprosný i k němu. Ta tam je havraní barva jeho vlasů - nyní je protkávají šediny. Jeho obličej působil vysíleněji, také váha šla nahoru, přesto se s rolí vědce na pokraji propasti popral dobře. Naposledy.
Daniel Hůlka se tak možná na dlouhou dobu (nebo navždy?) rozloučil s muzikálovým publikem. Publikem, které bylo rozděleno na dva tábory: jedni Danovi nevěřili a odsoudilo ho před prvními tóny, a druzí, kteří věřili, že poslední Hydova smrt bude důstojná. Dan v současné době již nehraje ani v Bídnících, a v nových muzikálech se jeho jméno také neuvádí. 
Ať už to je jak chce, dle mého názoru Danielova cesta muzikály (Dracula, Monte Cristo, Bídníci, Jekyll & Hyde) v mnohých divácích zanechala stopu, mnozí diváci podlehli jeho kouzlu (leckdy i zpěvačky samotné) a jeho árie k nám ještě dlouho mohou promlouvat ze záznamů na CD.
Jeho dvojité derniéře byl přítomen i Rino Brezina, režisér tohoto díla. S ním jsem udělal následující rozhovor.
Jak jste prožíval "smrt svého dítěte"?
Je to smutek, protože to bylo krásné představení a lidé ho milovali. Taky jsme měli asi 5-minutovou děkovačku. A každý herec, každý, co tady v tom je, toho lituje… ale je to bohužel tak. Neprodávalo se to zřejmě tak, jak to mělo být. Já nevím, jak moc komerční takové městské divadlo musí být. Ale je to dobré představení, já sám ho mám opravdu 
rád. Jsem strašně hrdý na všechny herce, že se to hrálo, jak se to hrálo.
Když Jekyll začínal, bylo to v náhradních prostorech, protože HDK bylo vytopené. Jak hodnotíte 
změnu tohoto prostředí?
Mě se ten veliký prostor v Kongresovém paláci docela líbil, 15-metrová forbína je něco… Tady to zase má jinou kvalitu, je to takové víc intimní a dává to víc city, má to větší nádech sexuality - všechny ty věci, co v tom jsou. V Kongresovém paláci byly zase hezčí obrazy, široké…
Těší Vás, že osobně Franku Wildhornovi se strašlivě líbil nápad, kdy se v laboratoři poprvé Jekyll objeví za zvětšovacím sklem?
To víte, že ano. Mě se to líbí taky. Tenhle muzikál je jednou z jeho nejlepších inscenací a to víte, že jsem hrdý. Ale já to nedělal kvůli němu, já jsem to dělal kvůli divákům a udělal jsem to, jak jsem to chtěl.
Jak se Vám pracovalo s českými herci?
Dobře. 
Moc dobře. Měl jsem štěstí, že jsem s těmi hlavními rolemi pracoval sám - asi měsíc na podzim, než jsme začali velikou zkoušku. Měl jsem tam Dana Hůlku, Mariána Vojtka, tenkrát i Ivetu Dufkovou a taky Ilonu a všichni pracovali strašně profesionálně. Já jsem na ně dost tlačil, aby hráli činoherně, aby to nebyl jenom povrchní muzikál. Aby do toho dali činoherní podtexty a vážnost, protože to je vážný muzikál plný filozofických úvah nad životně důležitými otázkami. A to má každý člověk v sobě. Každý má v 
sobě Jekylla i Hydea. Tak to je a není to legrace.
V průběhu uvádění nastoupila do role Lucy Míša Nosková, kterou jste dnes na derniéře viděl. Jak se Vám v této roli líbí?
Míša je senzační, musím říct. Se mnou moc nezkoušela, zato jí strašně pomohla Tereza Duchková. Tereza je dobrá herečka - byla v tom procesu od začátku, takže věděla a odvedla velikánskou práci. Musím říct, že 50 % toho, jak to dělá Míša, je Terezky práce, jak jí tu roli předala.
Takže Tereza Duchková se vlastně stala takovou asistentkou režiséra.
Jak jsem řekl - Tereza je umělec, věděla proč, jak a co, protože v tom procesu byla. Je to chytrá a inteligentní herečka, tak se jí to podařilo Míše předat.
Derniéry v Čechách jsou známá tím, že tam herci vymýšlejí různé vtípky. Jak se Vám líbily ty, které vymysleli na této derniéře?
Z principu nemám takové "oblbovačky" rád, ale… neřešíme to.
Děkuji za rozhovor.
Fotografie, text a rozhovor Michal Škvor
Komentáře k článku