Dlouho očekávaný nový muzikál Němcová! aneb, dle slov režiséra a autora scénáře a veškerých textů písní Jiřího Pokorného - "hudební obrazy volně inspirované životem Boženy Němcové" měl premiéru v pražském divadle TaFantastika. "Hudební obrazy" je v tomto případě trefný výraz, který asi nejlépe charakterizuje povahu tohoto díla.
Němcová! tak navazuje na tradici nového pojetí muzikálového divadla, se kterým se mohli diváci setkat již při první z Pokorného inscenací v TaFantastice, v Obrazu Doriana Graye. Němcová! je totiž velmi nepodobná současným "muzikálům-písničkálům", které známe z některých konkurenčních pražských produkcí.
Rozhodně překvapí hudba Vaška NOIDa Bárty, který dle svých slov neumí noty a skládal veškerou hudbu na počítači. Na výsledku to však není poznat a překvapivě se neobjevuje převaha tvrdých rockových skladeb. Je poznat, že je Němcová!psána přímo na tělo Lucii Bílé, která má v díle pochopitelně největší prostor.
Scéna je postavena opět ve stylu TaFantastiky, minimalistické kulisy s několika přestavbami, které jsou nápadité hlavně tím, že jsou kulisáci oblečeni v kostýmech. Od začátku pak sledujeme konec Němcové, v naprosto temných a depresivních kulisách, její boj se životem de facto od konce do začátku, od smrti do tvůrčího vrcholu.
Němcová! je dalším z majstrštyků Lucie Bílé, která zde podává vrcholný výkon srovnatelný snad s její Johankou nebo Lorraine v Draculovi. Je vidět, že Bílá dozrála a podařilo se jí oprostit se od svých hlášek typu "lidiček" a "srdíček" a konečně opravdu hraje. Po dlouhé době pak není Lucii Bílou v roli Boženy Němcové ale Boženou Němcovou, českou vlastenkou. Píšící, trpící, bojující. Matkou, spisovatelkou, manželkou. Pěvecky se jí samozřejmě nedá nic vytknout a ve své roli je naprosto nepřekonatelná. Tuto roli pochopitelně hraje bez alternace.
Lucie Bílá v roli Němcové na sebe strhává veškerou pozornost a tak jí ostatní účinkující pouze velice zdatně sekundují. Je škoda, že majitel takové hlasu, jako je Kamil Střihavka, nedostal větší prostor, ale i tak je radost ho z jeviště slyšet. Ani v Němcové se neobjevuje tradiční company, ale více či méně zdatní sólisti ve vedlejších rolích.
Z vedlejších rolí nejvíce zaujmou zpěvačky ve vedlejších rolích, popsány prostě jako Žena 1 a Žena 2. V roli ženy jedna, která je chvíli posluhovačkou, následně německou šlechtičnou nebo postavou "babičky", se představují Iva Marešová (alt. Gabriela Vermelho) a Michaela Zemánková (alt. Dáša Součková) v roli ženy dvě. Ta asi nejvíce vynikne jako posluhovačka Bára, která se stará o nemocného syna Němcové a následně již jako Divá Bára. Němcová! je převážně ženská inscenace, představitelé vedlejších mužských rolí jsou víceméně upozaděni.
Děj Němcové je již od počátku velice rozvleklý a téměř dvě hodiny první poloviny jsou až neúnosné. V temném prostředí jsme svědky Boženina životního osudu, živoření na hranici chudoby, nenaplněného vztahu s manželem, pronásledování od říšských úřadů.
Začátky tvorby Němcové jsou přijímány rozporuplně, stává se jedinou živitelkou rodiny, protože Němec je jako český vlastenec v německých službách odříznut od platu. Peníze na přežití pak Němcová paradoxně získává od Němky. Němec je převelen do Uher a dlouho se nevidí s rodinou.
Němcová za ním odjíždí, mezitím v Praze umírá její syn Hynek. O toho se starají přátelé (Tomáš Petřík, Václav Renč) a Bára (Michaela Zemánková). Umírajícího Hynka velice sugestivním způsobem ztvárnil Jan Battěk. Po smrti Hynka začíná Němcová plnohodnotně tvořit, napíše třeba svůj neslavnější román - Babičku.
Pak ovšem přichází největší kámen úrazu - druhá polovina představení. I přes nápadité projekce a ne tak depresivní náladu je druhá polovina jak vystřižená z feťáckého snu. Oslavu toho, jak babička sbírá houbičky nebo jak Bára provozuje hrátky na způsob sado-maso s kostlivci v márnici, vydýchá asi málokdo.
Dalším příkladem naprostých absurdit nasadí sborová píseň ala "babičko, kytičko, mám tě rád" která je asi výsledkem toho, že zřejmě postavy zkonzumovaly vetší množství "houbiček" pochybné kvality. Velké finále se pak sestává z objevného zjištění, že nejdůležitější na světě je láska, jakoby autoři chtěli ještě nakonec přidat nějaké morální poselství.
Možná by autoři udělali lépe, kdyby celý muzikál přepsali, výrazně pokrátili a doporučili všem divákům podrobně si nastudovat život a dílo naší nejznámější spisovatelky, protože jinak zřejmě některé prvky jako jsou hýbající se prostěradla plné krve nebo postavy pochodující s lebkami, prostě nejde pochopit.
Délka představení přes necelé tři hodiny je i přes celkem slušnou první polovinu naprosto přehnaná. I přes vynikající pěvecké výkony a překvapivě dobrou hudbu zřejmě potká Němcovou podobný osud jako další Pokorného inscenaci v TaFantastice - Obraz Doriana Graye - lidé jí budou buď milovat nebo z divadla utečou. Závratná návštěvnost však tuhle vysněnou inscenaci Lucie Bílé rozhodně nečeká.
PS: Recenze je psána z představení premiéry 12. května, fotografie k tomuto článku jsou použity z představení 22. května - na premiéře totiž Lucie Bílá zakázala fotografování. Tato verze představení již byla pokrácena o celkových třicet minut.
Komentáře k článku