V rámci dlouhodobé kulturní spolupráce maďarského hlavního města Budapešti s Prahou uvedlo pražské Hudební divadlo Karlín 25. a 26. května představení s výmluvným názvem Opereta mezi Budapeští a Prahou.
Slavnostního zahájení večera se spolu s ředitelem HdK Egonem Kulhánkem 
a tvůrci zúčastnili i primátoři obou zainteresovaných měst Pavel Bém a Gábor Demszky. Pražský primátor Pavel Bém při této příležitosti připomenul pomoc Budapešti Praze v čase povodní v roce 2002.
Hlavními hvězdami večera byli členové Budapesti Operettszínház neboli 
Budapešťské operety: sopranistky Zsuzsa Kalocsai a Mónika Fischl, tenoristé Zsolt Vadász a Attila Dolhai a zástupci spíše komických rolí Dávid Szabó, Károly Peller, Szilvi Szendi a Marika Oszvald. Jako hosté pak v několika skladbách vystoupili i čeští a slovenští zpěváci známí mimo jiné z prken hostitelského Hudebního divadla Karlín v čele s Pavlou Břínkovou a Janem Ježkem, kteří diváky celým večerem provedli coby konferenciéři.
Zhruba tříhodinová show se skládala ze šesti tématických bloků a celkem v ní zaznělo přes třicet skladeb zpívaných převážně v maďarštině. Největší prostor dostala tvorba Franze Lehára, Johanna Strausse a Emmericha Kálmána, ale zazněly i melodie Jacquese Offenbacha, Zoltána Kodályho a Jenő Huszky.
Největší radost měli jistě milovníci Kálmánovy Čardášové princezny, k níž se maďarští i „čeští“ účinkující vraceli v průběhu celého večera. Téměř třetina všech písní pocházela právě z této operety, již má také HdK aktuálně na repertoáru v nastudování režiséra Miklóse Gábora Kerényiho alias KERO ®, který režíroval i show Opereta mezi Budapeští a Prahou.
První blok nazvaný „Elegantní Vídeň“ se nesl převážně v duchu Čardášové princezny, v níž se coby hosté představili i Iveta Dufková, Marián Vojtko, Roman Škoda a Pavla Břínková. Diváci si mohli užít i ukázky z Netopýra či Vídeňské krve Johanna Strausse.
Druhou sérii „Kouzelná Budapešť“ zahájilo taneční vystoupení na hudbu v Maďarsku známého (u nás výrazně méně) autora Jenő Huszky pod názvem „Palotás“. Zbytek již patřil tvorbě Emmericha Kálmána. Kromě Čardášové princezny - zde se představila Sisa Sklovská v roli Sylvy Varescu - došlo i na Hraběnku Maricu. Jeden z duetů z Čardášové princezny zazpívali i Iveta Dufková a Marián Vojtko.
Třetí blok „Zamilovaná Paříž“ uvedla Pavla Břínková slovy, že opereta je přece jenom o lásce. Zazněly zde převážně skladby z Lehárovy Veselé vdovy, jedna z nich i v podání Jana Ježka. Jedinou ukázkou se mezi ně pak vmísil Jacques Offenbach se svými Zásnubami při světle lampy.
Druhou část večera zahájila série nazvaná „Tajuplný orient“, složená z operet Bajadér Emmericha Kálmána a Země úsměvů Franze Lehára. Následovala krátká „Zasněžená Moskva“ a celou show uzavřelo pásmo „Maďarská zábava“ opět z pera Emmericha Kálmána a Jenő Huszky. V závěrečné skladbě „Hej páni muzikanti“ se pak představili všichni sólisté i tanečníci společně.
Opereta patří k žánrům, které oslovují zejména starší generaci. Tuto skutečnost jen potvrzoval pohled do publika. Zástupců mladších ročníků bylo v sále k vidění naprosté minimum. Ovšem bylo patrné, že zejména maďarští umělci okamžitě získali diváky na svou stranu. Největších ovací se dočkala sopranistka 
Mónika Fischl a tenorista Zsolt Vadász, kteří byli co do zpěvu i pro mne jasnými favority.
Bohužel nemohu nezmínit, že „čeští“ hosté působili ve srovnání se svými maďarskými kolegy trošku jako „chudí příbuzní“. Už přechod z maďarštiny do češtiny atmosféru spíše nabourával, ale i na výkonech bylo velmi znát, že v Budapešti ohromně dbají na všestrannost a suverénní projev svých interpretů. Taneční kreace subrety Szilvi Szendi a „komiků“ Károlyho Pellera a Dávida Szabó byly opravdovou podívanou, 
aniž by ovšem dotyční ztráceli body ve zpěvu. Kapitolou sama pro sebe byla pak subreta Marika Oszvald, jež dokázala předvést vzhledem ke svým proporcím naprosto neuvěřitelný fyzický výkon.
Na „českých“ interpretech byla zato mnohdy patrná nervozita. Přiznám se, že osobně bych asi na místě tvůrců programu dala větší prostor maďarským účinkujícím a pozvala jediného domácího zástupce Jana Ježka, neboť právě on zvládl jak konferování tak svůj pěvecký part s grácií a česky hovořící moderátor byl nezbytný.
Nicméně, jak jsem již zmínila, opereta se v našich divadlech nehraje kvůli divákům mého věku a rozhodně tento žánr není šálkem mého čaje, takže můj pocit v tomto může být velmi zkreslený a opravdové operetní publikum mohlo být zcela jiného názoru.
Pro všechny, kdo jsou na tom s láskou k operetě výrazně lépe nežli já, jen připomínám, že na podzim se mohou v HdK těšit na premiéru Polské krve Oskara Nedbala.
Komentáře k článku
Takže díky ještě jednou autorce za velmi pěkný článek a přiblížení atmosféry, která byla opravdu úžasná.