Jan Apolenář patří bezesporu k nejobsazovanějším moravsko-českým muzikálovým interpretům. Přestože jeho domovskou scénou bylo v letech 1991-5 a od roku 2003 opět je Městské divadlo Brno, vždy jsem jej na prknech, která znamenají svět, viděl pouze v Praze, ať už šlo o Vinohradské divadlo, Ta Fantastiku, Globus nebo Kongresové centrum. Teprve na jaře 2005 se mi poštěstilo setkat se s ním v MdB. Stalo se tak při generálních zkouškách muzikálové revue Kdyby tisíc klarinetů, kde ztvárňuje roli desátníka Apíka. Využil jsem neplánované evakuace sálu (kvůli podezření požáru) a s Apíkem si popovídal.
Hudební komedie Kdyby tisíc klarinetů měla v MdB premiéru 30. dubna a je tak nejčerstvějším představením, ve kterém Vás můžeme vidět. Jaký je desátník Apík - role, kterou v Klarinetech hrajete a která je pojmenována přímo podle Vás?
Je to postava snaživého člověka, který chtěl být velký bavič, ale nikdo ho nebere. 
Humor té role spočívá v tom, že chce být zábavný, ale není, je spíš směšný. Co si pamatuji z filmu, tak to byl člověk trošku kulatější než já. Jinak naše představení celkem věrně kopíruje filmový scénář. Zpívám tam jednu sólovou písničku, která se jmenuje Andula. Podklad je hrací strojek a Apík ji zpívá jakoby při konkurzu, protože když se připravuje show, každý má ukázat, co umí. A oni mu tu písničku nevezmou. "Děkujeme, my se Vám ozveme…"
Proč jsou vlastně Klarinety uváděny na činoherní a ne na hudební scéně?
Myslím se, že Klarinety se více hodí do komornějšího prostoru a právě činoherní scéna je menší, je tam lepší kontakt s divákem. Možná i proto, že se u nás chystá festival hudebního divadla a mohlo by to bránit hraní.
Vaší domovskou scénou je od 1. 4. 2003 opět MdB. Přesto jste strávil devět let v pražských muzikálových produkcích. Jak Vám Praha přirostla k srdci?
V době Draculy, Johanky, Krysaře jsem hrál v Praze třeba osmkrát devětkrát týdně, protože o víkendech byly dvojáky. Takže jsem byl vděčný, že můžu přijet do Brna a zahrát si také něco jiného. V Praze mám spoustu dobrých kamarádů, jenže jsem se musel rozhodnout. 
Buď Praha nebo rodina. A rodinu mám v Brně. Už jsem musel šest nabídek z Prahy odřeknout, protože provoz tady je dost náročný a nestíhal bych. Nedávno jsem musel odříci nabídku Dana Landy na účinkování v Tajemství. Samozřejmě nevylučuji, že budu v Praze ještě někdy hostovat, ale až to půjde. Jsem rád, že mám angažmá tady v Brně, že se rodina dala dohromady, ale nemyslím tím, že bych automaticky odmítal nabídky z Prahy. Když bude něco opravdu pěkného a budu mít čas, tak neřeknu ne.
Navštěvujete jako divák pražská muzikálová divadla?
Chystám se, že až budu mít pár dní volno, udělám si víkend v Praze, obejdu kamarády a představení, která jsem neviděl. Naposledy jsem viděl Tři mušketýry…
… ano, vzpomínám si, viděli jsme se v Divadle Broadway na jubilejním 100. představení.
Nechci nic hanět, ale vyloženě mé sousto to nebylo. Jsem spíš na taková představení jako je Krysař, i Johanka byla o čem hrát, a ne na vyloženě komerční. Obzvlášť Krysař je můj oblíbený, hrál jsem v něm dokonce pět různých rolí. Jednak v Praze v divadle Ta Fantastika, kde jsem byl Osud a Štěpán, jednak na Nové scéně v Bratislavě, tam jsem byl Krysař. Štěpán je úžasně akční role, ale i Osud je nádherný, 
i když to možná tak nevypadá. Právě to, co on říká svými písněmi, a to jak to říká, jak je nad věcí, jak si s lidmi hraje. Měl jsem tu roli moc rád.
Představení Sny nocí svatojánských a Bastard, ve kterých jste ztvárnil stěžejní role Puka a Bastarda se už nehrají, mimochodem neměli ani oficiální derniéru. "Myslí na Vás" Stanislav Moša se Zdenkem Mertou i při psaní dalších inscenací?
Máme tolik premiér, že se některá starší představení musí vyřadit, aby měly prostor nové inscenace. Myslím si, že příští sezónu bude premiér méně, takže i ten provoz bude klidnější.
Každopádně jsem teď dostal od Standy Moši a Zdenka Merty krásnou roli v Zahradě divů. Hraji v ní krále skřetů Izeru a ten má úžasnou písničku. A pořád ještě hraji Jana ve Světě plném andělů a krále Dannama v Babylonu. Uvidíme jestli něco dalšího napíšou. Petr Ulrych také říkal, že něco připravuje, tak se necháme překvapit. Na druhou stranu tady je spousta mladých, talentovaných, nadějných…
…nerozumím, patříte snad do jiné skupiny?
Dozvěděl jsem se, že se prý už přehrávám do středních poloh. 
Ale třeba v Hráčích jsem hrál osmnáctiletého, v Máji hraji padesátiletého a v Klarinetech vojáčka.
12. listopadu 2005 by měl mít v MdB premiéru Jesus Christ Superstar. Uvidíme Vás v některé z rolí?
Pokud se bude hrát v češtině, tak bych měl hrát Kaifáše. Už jsem měl hrát v německé verzi, ale nestíhal jsem se to naučit.
Jak se Vám zpívají party pro bas? Už třeba král Dannam byl prakticky čistý bas…
… úplně normálně (hlubokým hlasem), některé věci si musím dokonce dát o oktávu níž ;-)
Jak se Vám hraje na nové, hudební scéně? Je pro Vás, v porovnání s menší, činoherní scénou, výhodou například větší jeviště?
Myslím si, že je to pořád ještě dost neprobádané. Ta scéna dává spoustu možností, pro zvukaře vychytat všechny prostory, je to zkrátka oříšek. Co všechno skýtá jeviště, zajíždění-vyjíždění… Neřekl bych, že by se mi tam hrálo špatně, to určitě ne. 
Jenom architektura mohla trošku víc myslet na boční řady, protože portály jsou užší než sedadla. Samozřejmě to bude záležet na architektovi scény té či oné budoucí inscenace, protože se bude muset počítat s tím, aby bylo vidět opravdu z každého místa. Je to nové, tak se to nejdřív musí všechno vyzkoušet. Myslím si, že je pochopitelné, že mám větší vztah ke staré scéně, ale jak říkám, hudební scéna jede necelou sezónu, takže za pár let se uvidí.
Jakou posloucháte hudbu?
Strašně moc mám rád folk, Plíhala, Nohavicu, rád si zazpívám u ohně. Líbí se mi i Lucie, Čechomor, Dan Landa. To, jak Dan dělá Kryla, je hodně zajímavé, troufám si říct, že ty písně mohl zpívat jen tehdy Kryl nebo dneska Dan. Je tak jiný než ostatní!
Neplánujete vydat sólovou desku? Váš singl Všepachuť zůstává už dlouho osamocený.
V hlavě mám pár věcí a s kamarády se o tom bavím, ale v současné době nemám čas se ani pořádně věnovat rodině, natož udělat kapelu, 
kterou bych chtěl. I muzikanty už mám, ale není čas si sednout a dát něco dohromady. Myslím si, že všechno musí mít svůj čas a nechci se do ničeho nutit. Mí kamarádi muzikanti to vědí a až přijde čas a bude chuť, tak se něco stane.
Moc děkuji za rozhovor a doufám, že se brzy něco opravdu stane.
Také děkuji.
Fotografie Michal Škvor, rozhovor Antonín Krása
Komentáře k článku