Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Robin Hood je padouch

Vítězové talentové soutěže Cesta ke slávěZpěváka Jana Kříže mohli fanoušci reality show vídat před šesti lety na televizních obrazovkách v talentové show Cesta ke slávě, kde se vybírali představitelé Robina a Mariany do muzikálu Robin Hood. Od té doby Jan Kříž ztvárnil na jevišti řadu úspěšných muzikálových rolí. O svých postavách mluví s velkým zaujetím, nechtěl by hrát superhrdiny, zato jít do extrémů na jevišti by se nebál. Jaký byl jeho scénografický sen a jak se liší inscenování muzikálu, baletu, činohry i opery, i to se dozvíte v rozhovoru s čerstvým držitelem Thálie, zpěvákem, scénografem i režisérem.

Získal jste již druhou cenu Thálie, je pro vás tahle něčím zvláštní?
Už ze samotné nominace jsem měl velkou radost. Cenu jsem neočekával. Byl jsem překvapený, že jsem ji získal. O ocenění mi přišel říct kolega přímo na jeviště. Zrovna jsem zpíval v muzikálu Pomáda v Divadle Kalich, právě za níž jsem dostal první cenu.

Výrazně taneční je vedle Pomády i Horečka sobotní noci. Mohl byste obě představení porovnat?
Za roli v Pomádě Jan Kříž získal první TháliiTěžko srovnávat. Přijde mi, že v Čechách vznikl zvláštní mýtus, že ty dva filmy jsou něčím propojené. Ale nejspíš je to tím, že v obou filmech hraje John Travolta. Přitom třeba Pulp fiction (pozn.: film, v němž John Travolta hrál hlavní roli) a Pomádu si dohromady nespojujete! Zatímco filmová Pomáda je muzikál o středoškolácích, s jednodušší zápletkou, Horečka sobotní noci je drama a má silný příběh. A John Travolta ke každé roli přistupoval úplně odlišně. Už v té době byl fantastický herec a v Horečce sobotní noci je vidět, jak roli ztvárnil chytře.

V čem se vám líbí jeho podání?
Tony Manero v podání Jana Kříže je plný výbušné taneční energieNehraje na velká gesta, ale velmi citlivě. Do příběhu vchází jako král a odchází jako absolutní nula, aniž by se jakkoliv změnil, jenom prozřel. Film je oproti muzikálu syrovější, depresivní. Tony Manero (pozn.: hlavní hrdina Horečky sobotní noci) žije pro ten úžasný pocit, který zažívá každou sobotu na diskotéce, a myslí si, že mu patří celá čtvrť. Je to bizarní, protože se zaměřuje na věci, které dlouhodobě nedávají smysl. Ale postupně vnímá, že lidé ve čtvrti nemají budoucnost a že i jeho přátelé s ním jsou náhodou. A i díky Stefanii, která se odtud pokusila odejít, si vše uvědomí. Obdobný pocit mám ze závěru filmu Dobrý Will Hunting, kdy se kamarád hlavní postavy vždy modlí, aby ráno, když ho vyzvedává, tam už nebyl, aby se mu povedlo vymanit z onoho prostředí.

Která profese určuje charakter představení nejvíc? Je to režisér?
Představení vytváří celý tým. Každá profese v něm má svoji úlohu, od režiséra přes producenta až po scénografa. Ale je to jako při fotbale, někteří útočníci více brání, někteří obránci zase dávají góly, jsou i brankáři kopající penalty. Někteří režiséři jsou dogmatičtější, mají konkrétní vizi. Pak jsou ti, kteří více důvěřují hercům a spíše korigují proces tvorby, než aby je vmanipulovávali do své představy.

Jaký přístup vyhovuje vám?
Film Zpívání v dešti byl v době vzniku vlastně takový hit-muzikálŠpatné jsou pro mě pouze dvě varianty. Pokud režisér, který má rád volnost, absolutně nemá vizi, nebo naopak režisér, který má přesnou vizi, a ta není dobrá. Když je dobrý režisér, nezáleží na tom, jestli je, nebo není dogmatik, jestli je představení moderní, nebo tradiční. Podstatné je předat divákovi informaci. Jestliže je v danou chvíli potřeba zvolit více klasickou verzi, je to správně. Spíše ale inklinuji k modernějším věcem. Takové pojetí předává divákům více informací. Žijeme v současné době, a umíme tak identifikovat moderní znaky. Jsme schopni například rozpoznat levné nebo drahé hodinky v případě, že jde o moderní hodinky, ale už ne u hodinek ze čtyřicátých let. U historických věcí se hůře pomocí takových znaků vypráví, ale zase je představení malebnější a lépe vyhovíte konzervativnějšímu publiku.

Co říkáte na filmové projekce v muzikálu?
Jejich použití není výmyslem muzikálu. Jenže diváci, kteří jsou zaměřeni převážně na muzikál, nevnímají divadelní historii. Přitom scénograf Josef Svoboda je využil pro představení Létající cirkus v Laterně Magice již před pětatřiceti lety a i on nebyl první. Podobně mají lidé pocit, že jsme objevili jukeboxový muzikál, ale přitom něco takového se hrálo už dávno. Třeba Zpívání v dešti z padesátých let je hit muzikál. Písně nebyly psané přímo pro film, byly to staré hity.

Atlantida vsadila na minimalistickou scénu a projekceNení vizualizace někdy nadbytečná? Třeba v Atlantidě v Divadle Kalich je tímto způsobem dokreslena fotbalová šatna. Proč se nespolehnout jenom na divadelní prostředky?
Záleží na inscenátorech. Vezměte si, že lidé považují za alternativní a nové, když se představení odehrává kolem jedné židle. Přitom kolem jedné židle se hrálo už před sto lety, a je to naprosto normální. Někomu přijde nadbytečné dát do scény skutečné dveře, přece je herec dokáže zahrát. Koneckonců by tam na jevišti nemusela být ani lavička a zpěváci by nemuseli mít kopačky.

Záleží na tom, zda se inscenace přiklání k minimalistickému ztvárnění.
Jan Kříž vytvořil scénu pro inscenaci Dědečkův automobilVždy je dobré dodržet celkově jednotný ráz. Pokud se v minimalistické inscenaci náhle zjeví naturalistická živá Socha svobody, nevyznívá takový záměr dobře. Problém filmových projekcí je, že jich je poslední dobou příliš. Někdy je levnější dekoraci promítnout, než ji vyrobit. Na druhou stranu v Atlantidě mají projekce inscenační důvod. Okamžik, kdy se vchází do jeskyně, je klíčovým zlomem v představení. Od téhle chvíle se musí díky scénografii měnit prostor. Do té doby je tam plátno a promítají se projekce, pak už nastupují jiné scénografické prostředky, syrovější a hmatatelnější.

Jak těžké je pro vás vcítit se do postavy, kterou hrajete?
Když je dobře napsaná postava, tak je radost na ni přicházet. Hry od Shakespeare jsou úžasné tím, že je můžete inscenovat miliardami způsobů, od úplně klasické až po moderní, protože pořád je tam co objevovat. Na druhou stranu jsou i představení, v nichž čím více člověk hledá, tím více přichází na to, že je všechno vystavěné pouze na efekt.

Velmi působivé je vaše pojetí Šer Chána v muzikálu Mauglí.
Šer Chán v muzikálu Mauglí v podání Jana Kříže projevuje bolest i vztekŠer Chán je krásně napsaná postava, velmi kontroverzní a silná svojí výpovědí, i když nemá ve hře velký prostor. Hodně si vytrpěl, a z té bolesti je v něm hodně zloby a nenávisti. Jeho důvody jsou vlastně velmi lidské, správné. Věří tomu, co dělá. Baví mě v záporné roli nacházet pozitiva. Stejně tak kladná postava by byla těžko hratelná, pokud by byla super kladná. Robin Hood v adaptaci Gábiny Osvaldové a Ondřeje Soukupa do příběhu vchází jako velmi sebestředný člověk, který má ne až tak oprávněně pocit, že je velký hrdina. Skutečným hrdinou se stává postupně. Pokud do představení vstoupíte jako Superman, tak se role těžko vytváří.

Supermana byste nechtěl hrát?
Ani ne. Vždycky, když hraji kladnou postavu, tak se snažím najít co možná nejvíce špatných vlastností, pak se dá pojmout uvěřitelně. V dobrých komiksech mají superhrdinové i špatné vlastnosti. Nikoho by nebavilo sledovat v představení člověka, který je superkladný, protože mu nebudou věřit.

Není uklidňující vidět superhrdinu, jak bojuje se zlem?
Uklidňující je, že je to jedinec chybující stejně jako vy, ale přesto se dokáže poprat za něco, co je správné. Takové jednání inspiruje. Johanka je v muzikálu představena jako obyčejný člověk, který se bojí. Stejně tak Ježíš v Jesus Christ Superstar je skvěle napsaná role i proto, že se bojí umřít, jako kdokoliv jiný. Proto s ním divák soucití.

Využijete scénografii i při práci herce?
V Robinovi Hoodovi Jan Kříž získal roli díky televizní soutěži a jeho Marianou byla Martina BártováMě to obohacuje oboustranně. Je dobré, když scénograf ví, co jde nebo nejde fyzicky provést v jevištní dekoraci. Podle významného českého scénografa FrantiškaTröstra, který byl scénograf opravdu světového formátu, je scénografie do jisté míry i o vytváření překážek herci. Dokážete změnit pohyb herce jenom tím, že mu budete klást správné překážky v rámci dekorace. Například nepravidelný schod přinutí herce kulhat. V momentě, kdy herec v kostýmu vstoupí na jeviště, tak by již divák měl být schopný o té postavě něco říct.

Aniž by herec cokoliv udělal?
Jan Kříž se jako scénograf podílel i na muzikálu Je třeba zabít DavidaAno, hodně se dá znázornit samotným kostýmem. Například Boris Rösner měl v Lakomci v Národním divadle malý oblek. Lakomý člověk si nekoupí nový oblek, má ten starý ještě od maturity. Pro mě jako scénografa je zajímavé znát hereckou disciplínu. Hercům tak mohu oponovat, ale i pomoct. Jako herec to zase vidím i z druhé strany. Pokud kostým váží patnáct kilo, vím, že je to pro moje dobro. Třeba Oidipus v Národním divadle byl celý inscenován na schodech. Takový prostor, tvořený schody, musel být pro herce nepohodlný, ale pro představení to bylo dobře.

Co všechno tvoří scénografii? Patří k ní třeba světelný design?
Režisér Ján Ďurovčík si světelný design rád připravuje sámKaždý scénograf je jiný. I spolupráce mezi scénografem a režisérem se liší. Někdy jsem jako scénograf více spolupracoval na koncepci představení, jindy má režisér konkrétní představu o prostoru a zasahuje do mé práce. Obě profese se prolínají. Když se představení odehrává v prázdném prostoru, tak jde o zásah scénografa nebo režiséra? Režisér Ján Ďurovčík si třeba světelný design zásadně navrhuje sám. Jako scénograf si ale světelný design rád připravuji sám zas já. V zahraničí je běžné, že mají režiséra, scénografa a light designéra, který řídí světelný design, a to „bez ohledu” na scénografa.

Máte scénografa, kterého obdivujete?
Vážím si Josefa Svobody a Františka Tröstra. Ve své době vytvářeli úžasné věci. Vážím si všech, co dělají divadlo dobře, ať už jsou to scénografové, režiséři, či dramaturgové. Dramaturgie je vůbec obor, který je u muzikálu u nás hodně opomíjený. Někdy je režisér zároveň i dramaturg, ale takových je málo. Jsem příznivcem více lidí v týmu. To pak dramaturg může režiséra pohlídat, aby neuhnul z daného směru. Stejně tak herec nebo i scénograf potřebuje na jevišti korekci režiséra.

Je nám bližší americké, či evropské divadlo?
V muzikálu Monty Python´s Spamalot si Jan Kříž zahrál kouzelník TimaHodně jsme ovlivněni americkou kulturou, a to i v muzikálech. Američané ve svém životě spěchají, a i jejich představení jsou rychlejší, dynamičtější. Třeba pro americké sitkomy je typické, že nedohrávají situace. Už se k danému gagu nevracejí. Když porovnáte anglický film Monty Python a Svatý grál a muzikál Monty Python a Spamelot, který byl napsaný pro Američany, tak tempo vyprávění  je nesrovnatelně odlišné. Film je velmi pomalý ve vyprávění i v humoru. Muzikál je dynamický v hudbě a celkově ve všem. Dříve mívala evropská představení i šest hodin. Dnes děti neudrží pozornost ani čtyřicet pět minut ve škole. Mladé generaci rychlé tempo vyhovuje. Na Facebooku málokdy článek rozklikou. Dnes se nediskutuje o článcích, ale o titulcích!

Jak vidíte budoucnost muzikálu?
V Divadle F.X. Šaldy v Liberci na muzikálu Sugar spolupracoval Jan Kříž i se svým otcemMožná budou představení čím dál kratší. Lidé už nevydrží poslouchat, aniž by neměli další impulsy, jako ve 4D filmech. V inscenaci tak bude zapotřebí přidat více filmových dotáček, připravit větší show. V zahraničí jsou představení výpravnější, dynamičtější. Na druhou stranu hudební divadlo se za posledních tři sta let zas tak zásadně nezměnilo. Bídníci a Bohéma (pozn.: opera od Giacoma Pucciniho) žánrově tak daleko od sebe vlastně nejsou. Doufám jen, že divadlo bude divákovi stále moci klást otázky, a přimět ho tím k zamyšlení.

Jak se liší scénografie u muzikálu a opery?
Jan Kříž si s Michaelou Noskovou a se svým otcem zazpíval na koncertě Světem muzikáluJe to úplně jiné. Když jsem vytvářel svoji absolventskou práci jako scénograf, tak mě lákalo vzít nějaké téma, třeba Carmen, a rozpracovat scénu pro balet, operu, muzikál a činohru. Každý žánr vyprávíte odlišným jazykem, vyžaduje jiný prostor a dekorace. Opera je statičtější žánr, a proto se inscenuje více do obrazů. Muzikál potřebuje dynamičtější scénografii. Více pracuje s pohybem lidí po jevišti, a můžete tak více znaků dávat do akcí. U opery toho musíte za zpěváka více říct třeba tím, jaké prostředí mu vytvoříte. Musí vyzpívat těžké árie, a proto se po scéně „tolik nepohybuje”.

Znamená to, že ve stejných kulisách by se muzikálový, operní zpěvák nebo baletní tanečník choval jinak?
Operní pěvec se v baletní dekoraci nebude cítit dobře. Tanečníci potřebují prostor, vyjadřují se velkým pohybem po jevišti. Operní zpěvák potřebuje více věcí, které mu na jevišti pomáhají vyprávět. Je to pořád jedno divadlo, ale různé jazyky. Muzikál má například obrovskou výhodu oproti činohře, a to v místě, kdy je herec na limitech svých prostředků, tak muzikálový zpěvák začíná zpívat. Emoci dokáže posunout dál, protože může přejít do řeči hudby.

Za redakci Musicalnet.cz přejeme Janu Křížovi hodně hezkých a úspěšných rolí a zajímavých scénografických počinů. V nejbližší době ho můžete přes léto vídat zpívat v Noci na Karlštejně, a na podzim pak v nových muzikálech Mefisto a Srdcový král

 

 

 

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2024 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.