Musicalnet.cz

Dne 20. ledna jsme v předpremiéře zhlédli novinářskou projekci filmu Zlatovláska. Samozřejmě se nabízí srovnání s původní filmovou Zlatovláskou z roku 1973, ale když vezmu v úvahu, že dnešní generace si ji možná ani nemůže pamatovat, tak se mi teď nějaké srovnávání zdá být zbytečné. Původní Zlatovláska má svoji poezii a nostalgii, nová Zlatovláska je pojata moderně, je určena dnešnímu divákovi, využívá nejnovější filmové a trikové technologie, je daleko akčnější, výpravnější, uvidíme v ní o mnoho víc zvířátek, je obohacena o další postavy, také víc ctí původní Erbenovu předlohu. Z projekce jsme odcházeli plní dojmů a nadšeni, navíc jsme měli možnost mluvit s režisérem Janem Těšitelem a představitelem Jiříka Tomášem Weberem. Rozhovory s nimi najdete na konci článku.

Kdo by neznal pohádkový příběh, pojďme si ho nyní připomenout. Královský panoš Jiřík tajně ochutná sousto z kouzelného hada, a porozumí tak řeči zvířat. Proviní se tím však proti příkazu svého krále, a tak jej čeká buď trest smrti, nebo nejistá a nebezpečná cesta za Zlatovláskou (ztvárněnou Jasmínou Houf), princeznou z tajemné říše uprostřed moře. Vydá se proto na cestu v doprovodu Štěpána, (ztvárněného Markem Lamborou) se kterým vyrůstal od dětství, a malého psíka Štístka, jemuž Jiřík zachránil život. Jiříka čeká po cestě celá řada dobrodružství i překvapení. Netuší, že Štěpánem cloumá závist a není to tak upřímný kamarád, jakým se zdál být. Naštěstí má Jiřík statečné spojence, zvířátka, kterým pomohl.

Děj je velmi dramatický, plný bojových scén a různých dobrodružství. Nakonec – jako v každé správné pohádce – vše dobře dopadne. Kromě hlavních již výše jmenovaných postav, ve filmu uvidíte ještě Petra Štěpánka, který v této verzi pohádky zahrál krále, otce Zlatovlásky. Ján Jackuliak ztvárnil krále, u něhož Jiřík sloužil jako panoš a ochutnal kouzelného hada. Krále, který se uchází o ruku Zlatovlásky a který jako dar přiváží lahvičky s živou a mrtvou vodou, si velmi přesvědčivě zahrál Marián Mitaš. Zvířátka namluvili také velmi známí herci. Psíka Štístka si opravdu užíval Martin Písařík, kočku brilantně vystřihla Taťána Dyková a jednoho z holoubků, kteří se dohadovali o pár zlatých vlasů princezny, ztvárnil Kryštof Hádek. Premiéra Zlatovlásky se odehrála 23. ledna 2025 v kině Lucerna v Praze. A my vám ji můžeme jen vřele doporučit ke zhlédnutí!

Na novou Zlatovlásku jsme se zeptali tvůrců:

TOMÁŠ WEBER – JIŘÍK

Jak se vám hrála postava Jiříka v nové verzi Zlatovlásky?
To byla cesta – metaforicky i fyzicky. Ale příjemná, náročná, dobrodružná, vyzývající cesta.

Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděl, že jste roli dostal?
Byl to příliv pozitivní energie a zároveň to doplnil pocit zodpovědnosti vůči tomu, že je to velká postava, velký závazek a co z toho bude.

Co pro vás bylo na Zlatovlásce nejjednodušší nebo nejsložitější?
Ono v tom odstupu se všechno jeví vesměs úsměvné a pozitivní, takže všechny ty vzpomínky se dnes jeví hrozně pozitivně. Ale samozřejmě nejsložitější bylo si říct – mně se rozbořila nějaká představa, že to natáčení může být klidné. A nejjednodušší bylo vyjít se všemi herci a celým štábem, který byl hrozně prima, to bylo skvělé.

Měl jste možnost bavit se o Jiříkovi s Petrem Štěpánkem? Poradil vám něco?
Neporadil mi vůbec nic, a to je dobře. Já jsem se tomu i snažil vyhýbat, protože ten scénář je samozřejmě jiný a zákonitě ta postava Jiříka prošla vývojem a já oproti Petru Štěpánkovi vnímám ten svět trochu jinak. Řekl mi, že si postavu Jiříka musím vytvořit podle sebe, jak to cítím já. A to byla nejlepší rada, jakou mi mohl dát.

Jak se vám spolupracovalo s Markem Lamborou? O něm je známo, že nezkazí žádnou legraci.
Přesně tak. Marek dostál své pověsti, byl fakt skvělý. On je tak energeticky příjemná bytost, že být s ním a vůbec s ním hrát, to je za odměnu.

Jak náročná byla pro vás příprava, například jízda na koni, bojové scény s mečem?
Tak proto to dělám, abych mohl ochutnat co nejvíc z toho, co ten svět nabízí. Takže to byl skvost, že jsem se mohl naučit něco nového.

Jak se vám dařilo spolupracovat s psíkem Štístkem, který se vlastně jmenuje Borego? Jak reagoval na jméno Štístko? Poslouchal vás nebo si spíš dělal, co chtěl?
On je hodně dobře vycvičený, má spousty diplomů, takže on je fakt vycepovaný do morku kostí. Samozřejmě někdy má svoji hlavu, a někdy je naštvaný, někdy víc nadšený a energický. Ale má svoji hlavu a vycházet s ním bylo někdy trochu náročné, ale člověk si ho napamlskoval a fungovalo to.

V pohádce je hodně zvířátek, která mluví lidským hlasem. Bylo těžké tvářit se, že jim rozumíte?
Vůbec ne. To je vlastnost té postavy, že rozumí zvířatům – člověk jen zapojí víc představivosti.

Jak se vám spolupracovalo s režisérem Janem Těšitelem?
Skvěle! To je člověk, který s pokorou přistupuje ke každému projektu, s takovou přípravou a s takovým levelem nasazení, že jsem byl fakt nadšený, opravdu. On má nakoukáno a je připravený na všechno, co přijde.

V čem bude nová Zlatovláska jiná?
Je jiná v té akčnosti, v bohatší výpravě, v rozšíření o další postavy a zvířata, a dá se říci, že je snad i krásnější. Ale nechci urazit původní film z roku 1973, ta verze má svoji krásu a poetiku, a my se vůči ní nesnažíme vymezovat.

Proč by na ni měli diváci přijít?
Naše verze je jiná v tom, že se klade víc důraz na psychologii těch postav, děti si zase užijí zvířátka, která mluví, zvláště Štístka, který to odlehčuje, takže si myslím, že je to film opravdu pro celou rodinu, kdy děti si užijí tu akci a jejich rodiče, popřípadě prarodiče, můžou porovnávat tu starší verzi, zároveň se tam řeší témata jako je láska, přátelství, čest nebo morálka, a to může dát prostor pro nějakou rodinnou debatu, co je správné.

Co byste Zlatovlásce popřál do budoucna?
Aby se s Jiříkem pořád milovali a všechny své hádky, které mohou samozřejmě nastat i v královské rodině, tak aby vyřešili s laskavostí a s empatií. Ale tomuhle filmu? Co nejrozmanitější diváctvo, abychom se potom třeba mohli bavit o tom, co jim to dalo, a jestli to splnilo jejich očekávání nebo ne, tak na to se těším. Takže jí přeju spoustu spokojených diváků.

Děkuji za rozhovor.

JAN TĚŠITEL – REŽISÉR

Dobrý den, já vám chci nejdříve pogratulovat k pohádce, která se vám opravdu povedla a doufám, že zaujme přední místo ve vánočních televizních programech. Těžko vypíchnout, co se mi líbilo nejvíc, na pohádce je vidět, že to byl ohromný kus práce, například zajímavými lokacemi.
Ano, to máte pravdu, bylo to hodně náročné, ten natáčecí plán byl extrémně těžký. Měli jsme na to jen 34 natáčecích dní, což opravdu není moc - ty dny byly extrémně plné, že člověk neměl vůbec chvilku si vydechnout.

Pak obdivuji tu práci se zvířaty. Jak jste je režíroval? To tam mělo každé svého páníčka?
My jsme měli Mílu Pražáka, což je člověk, který se specializuje na práci se zvířaty a měl tam ještě Viktora Čahoje, který měl na starosti ptáky, ještě u režiséra Vorlíčka. On je vlastně legenda. Byly situace, kdy já jsem třeba říkal Mílovi: „To by bylo super, kdyby se teď oklepal“ a on se oklepal. Ale bylo to i těžké, protože ne vždycky to zvíře – nejenom pejsek – opravdu dělali to, co jsme potřebovali.

Martin Písařík byl jako hlas pejska Štístka úžasný.
Nejenom on, Taťána Dyková namluvila třeba kočku, máme tam Kryštofa Hádka, který mluví za jednoho z holubů. Jsou to malinké role, ale tihle lidé to udělali spíš jako takovou laskavost pro nás. Ale já jsem chtěl, aby tam byli opravdu ti nejlepší - kdyby to nebylo úplně stoprocentní, tak ten film by spadl.

Co třeba ti mravenci? Jak se dají „cvičit“? To byla náhoda ten mravenec na prstě Jiříka?
No, ona je to kombinace reálných věcí a digitálních. Snažili jsme se, aby to bylo co nejvíc realistické, aby nebylo poznat, co je reálné a co digitální trik.

Jinak obdivuji Tomáše a Marka, jak zvládali jízdy na koni a i práci s mečem. Třeba ta náročná scéna v dešti… Jak dlouho jste to točili?
Tuhle scénu jsme natočili za jeden den. Samozřejmě to bylo pro ně extrémně náročné, ale naštěstí to zvládli. Ten souboj už byl ke konci natáčení na Slovensku, a myslím si, že tou dobou toho měli za sebou už tolik, že to tělo si navykne na nějaký nouzový režim, mám pocit, takže oni prostě v tom modu už jeli.

Ještě se chci zeptat na Marka Lamboru, on je známý tím, že si pořád dělá nějaké legrácky. Jak to s ním vypadalo na place?
My jsme potřebovali, aby herci před kamerou mohli rozkvést a mohli dělat to, v čem jsou dobří, to znamená skvěle hrát své postavy, takže náladu jsme se snažili držet pozitivní, občas si dělat legraci sami ze sebe a ono to tomu prospělo. Já myslím, že ono to je hezky vidět na tom, jak oni přibíhají k moři, že mají dobrou energii, a ukázka toho, že to může být hezké nejen mezi těmi postavami, ale i mezi těmi, kteří je hrají.

Ještě bych se ráda zastavila u hudby filmu, kterou napsal Daniel Pařík. Já jeho tvorbu sleduji již delší dobu, a on se stále zlepšuje, což se ukazuje i na filmu Zlatovláska.
Já hudební stránku považuji za velmi důležitou, věnovali jsme jí velkou péči a myslím si, že se Dan v některých pasážích překonává. Ten milostný motiv, který napsal, hraje, když hlavní představitelé jedou zpátky, nebo hudba závodu, to je složitá, vrstevnatá věc…

S tím nelze než souhlasit. Takže ještě jednou moc gratuluji, a za naši redakci přeji filmu úspěch a spoustu spokojených diváků, a hlavně ať se vám to podaří dostat do těch televizí. Přeji Zlatovlásce hodně štěstí a děkuji za rozhovor.