V Divadle Bez Zábradlí jsme 25. května 2022 navštívili kultovní muzikál Cikáni jdou do nebe. V divadle mělo představení první premiéru v roce 2004 a hrálo se až do roku 2012. Obnovenou premiéru mělo 7. září 2020. Během covidové pauzy se dva roky muzikál nehrál, proto jsme neváhali a na představení jsme se museli po této dlouhé pauze jít podívat. Možná si vzpomenete na film Cikáni jdou do nebe, který byl natočen podle povídek Maxima Gorkého v tehdejším Sovětském svazu v roce 1975. Ve filmu dominují hlavně záběry cválajících koní, nádherné přírody a roztančených barevných cikánských sukní. Snímek získal řadu ocenění a dobrých kritik díky skvělé kameře, hudbě Jevgenije Dogy a režii Emila Loteanua a ve své době se stal velmi oblíbeným také v tehdejším Československu.
V divadle jsme o záběry koní a divoké přírody ochuzeni, je tedy jasné, že na jevišti musí stát představení na jiných atributech. Jsou to samozřejmě nezapomenutelné cikánské melodie, krásné kostýmy a především brilantní herecké a pěvecké výkony, pro které stojí za to muzikál vidět. Režie se mistrovsky zhostil již podruhé Radek Balaš, stejně jako již u prvního uvedení díla na této scéně (článek najdete zde). Děj stojí na příběhu ústřední dvojice: zloděje koní Lujka Zobara a nezkrotné a hrdé cikánky Rady, jejichž složitá láska vzhledem k jejich povahám zkrátka nemůže dopadnout dobře. Romantická balada Cikáni jdou do nebe je plná vášně, touze po svobodě, volnosti a hlavně je nabitá nádhernou muzikou, která vás vezme za srdce jak v sólových partech, tak hlavně v úžasných sborových písních, při kterých běhá mráz po zádech.
Hlavní roli Lujka Zobara, zloděje koní ztvárnil Peter Pecha opravdu mistrovsky. Role mu velice sedne a Peter se na ni hodí hlavně typově. Navíc má natrénováno v posilovně a neváhá se se svou vypracovanou figurou pochlubit, což ocení především dámská část publika (mimochodem Peter je držitelem Ceny Thálie za roli boxera Rockyho z roku 2018). Výborně zpívá, skvěle tančí a dech beroucí jsou i společné choreografie se Zobarovými kumpány Aralambim, kterého si zahrál skvělý Tomáš Smička a Talimonem, kterého ztvárnil jedinečný Ondřej Bábor. Otce Zobara, který nakonec Lujka zradí, aby ušetřil před smrtí své koně, skvěle zahrál Zdeněk Žák, čišela z něj životní moudrost a zkušenost, jeho projev byl niterný a velice věrohodný. Mile překvapil i svým zapojením do sborových písní, ač je jeho role činoherní.
Role Rady, Danilovy dcery, hrdé a sebevědomé cikánské dívky se ujala Felicita Prokešová. Publikum nechává v úžasu svou grácií, zpěvem, tancem a svou krásou, a pro ni typickou dýmkou, ale především vyzařuje neuvěřitelnou energii a vášeň, kterou si s jejím dekoltem vychutnává zase mužská část publika. Přesně takhle má představitelka hlavní role v tomto muzikálu vypadat. Otce Rady - cikána Danila - si zahrál Zdeněk Maryška, i on je podobně jako Zdeněk Žák zkušeným matadorem a ani on nemohl ve své roli snad nikoho z diváků zklamat. V roli staré cikánky a vědmy Izregil jsme viděli Sabinu Královou, která diváky vlastně provází dějem a jen tak mimochodem ho podtrhává svým nadhledem a životními moudry.
Zobarovu milenku Julišku velmi temperamentně a procítěně ztvárnila Eliška Ochmanová, láska a vášeň z ní jen čiší. Elis se na muzikálových prknech již pohybuje pěkných pár let, a tak stačila nasbírat dostatek zkušeností, aby tuto roli zahrála věrohodně a dojemně. Zajímavé je, že Juliška má jako jediná na jevišti světlé vlasy, což by mohlo některé diváky trochu zarazit. Ale kdo zhlédl původní filmové zpracování tohoto tématu, i zde je milenka Zobara světlovlasá. To nic nemění na faktu, že v muzikálu skvěle zpívá i tančí, s ostatními tanečníky jsou skvěle sehraní a společné sbory berou za srdce.
Ve výčtu rolí nemůžeme vynechat Buču, cikánského zlodějíčka, jehož úkolem je v muzikálu diváky především bavit, a tak jeho part obsahuje hodně humorných scének, ať už jde o krádež slepic, nebo tanec v šatech Rady. Diváky zaujme vlastně už před začátkem představení, kdy prochází řady a žebrá o pár drobných. A diváci na jeho hru většinou přistoupí, za chvilku mu v kapse cinká slušná hromádka mincí. (Kreditku ode mne odmítl s tím, že na ni nemá mašinku...) Buču skvěle ztvárnil Tomáš Šulaj, bylo na něm vidět, že ho role baví a opravdu si ji užívá. Předvedl v ní celou škálu citových poloh, od humorných až po dramaticky vypjatých, kdy přestala všechna legrace.
Bubulja je mladý cikán, kterého si zahrál Josef Fečo. I u něj se musím zastavit, neboť tento výrazný talent, který vídáme na muzikálových jevištích již od dětských let, na sobě neuvěřitelně zapracoval a dělá obrovské pokroky. Do své sólové písně, kterou vkleče zpívá na forbíně, vkládá takový cit a naléhavost, že nemůže nechat nikoho z diváků chladným, když mu po tvářích tečou opravdové nehrané slzy. Přestože text písně zpívá v romštině, člověk mu rozumí srdcem a ani nedýchá. Osud této postavy je velmi smutný, neboť na konci představení v jedné scéně umírá.
Naproti cikánům stojí muži zákona, kteří jim jdou tvrdě po krku, kam se hnou. Poručík Antal Siládi, kterého ztvárnil Josef Vrána, se posedlý chycením zloděje koní Lujka Zobara, ale zároveň se zamiluje do Rady a žádá jejího otce o její ruku. Ale nemá u ní žádnou šanci, ani když ji chce zahrnout přepychem a bohatstvím. Hrdá Rada není na prodej a nade vše miluje svoji svobodu a volnost, nechce se vázat a poručíkem pohrdá. A tak se zhrzený Siládi mstí snad všem. Schwoba, Sidáliho pobočníka, typického ochránce zákona, který je občas pro smích, si zahrál Martin Kubačák. Tyto dvě postavy rozhodně nepatří k těm sympatickým a diváci jim zřejmě fandit nebudou, i když se při jejich výstupech i občas zasmějí. Ale to je jen důkazem toho, že oba pánové své postavy ztvárnili věrohodně.
V muzikálu můžeme vidět ještě několik vedlejších postav, které sice nemají tolik prostoru v sólových partech, ale důležité jsou pro dokreslení celé atmosféry představení a skvělé jsou ve sborových písních a tancích. Všem to úžasně ladí, dýchají jedním společným dechem, a je to vidět také na perfektně zvládnutých choreografiích tanečních čísel. Zobarovu sestru Rusalindu si zahrála Adriana Bessogonov, cikánku Máriu ztvárnila Andrea Holá, a další dvě cikánské dívky Asju a Márijku zahrály Veronika Heráková a Beata Strohnerová. V tanečních číslech choreografky Jany Burkiewiczové vyznívají především kostýmy z výtvarné dílny Jany Zbořilové, rozevláté cikánské sukně a šátky s cinkavými penízky.
Divadlo Bez zábradlí vydalo k představení stejnojmenné CD, které rozhodně stojí za zakoupení. Zpívá na něm Ida Kelarová a sólisté, kteří v představení účinkují, doprovází je vyhlášená cikánská kapela Romano Rat. Na CD najdete 14 písní z muzikálu a znovu se tam můžete ponořit do tklivých sólových písní i nádherně znějících a ladících sborů, a jména všech, kteří se na hudebním provedení muzikálu podíleli. A co je nejdůležitější, v bookletu najdete texty písní v romštině i jejich překlady do češtiny a angličtiny. Jak už jsem napsala, všechny písně v představení uslyšíte v romštině, ale to vůbec nevadí, naopak jim to dodává autentičnosti. Jejich sdělení má takovou sílu, že člověk pochopí, o čem se zpívá, když poslouchá srdcem.
A ještě musím přidat jednu zajímavost pro muzikanty. Při poslechu CD jsem se zamyslela na tím, čím to je, že jsou cikánské melodie tak tklivé a čiší z nich taková naléhavost. Domnívala jsem se, že je to způsobeno především mollovými stupnicemi. A tak jsem začala trochu pátrat. Zjištění bylo aspoň pro mne více méně překvapivé. Cikánská stupnice je totiž obvykle odvozována od diatonické durové stupnice, která má snížený druhý a šestý stupeň (malá sekunda místo velké, malá sexta místo velké). Jedná se tedy o durovou stupnici, která je charakteristická dvěma exoticky znějícími „skoky“ o zvětšenou sekundu – mezi II. a III. stupněm a také mezi VI. a VII. stupněm. Tak tím se cikánské melodie odlišují jiných, a to jim právě dodává jejich jedinečnost a originalitu, podle které cikánské melodie poznáme na první poslech.
Ale to jsem trochu odbočila. Představení dominuje prostá, kulisami nezahlcená scéna Jozefa Cillera, který si nepomáhá ani žádnými projekcemi. Na jevišti hraje jen houpačka a především osvětlení, které má ve svých rukou Jiří Hátle. Jednoduchá scéna dává prostor právě tanečním číslům a hereckým a pěveckým výkonům. Všichni hlavní představitelé se naučili práskat bičem, což působí neuvěřitelně efektně a místy dokonce až nebezpečně. Ale mistr výuky práskání bičů Jindřich Zobl přesně věděl, co dělá, aby práce s biči byla pro herce bezpečná. Za zmínku stojí i práce choreografa romských tanců čapášů Davida Mikuly.
Cikáni v Divadle Bez zábradlí dorazili do muzikálového nebe, a každou další reprízou si tento zážitek zopakují. Pokud se do divadla na tuto romantickou hudební baladu vypravíte, určitě nebudete litovat. Uvidíte krásné divadlo, plné chytlavých cikánských melodií, ohromujících tklivých a nádherně ladících sborů, energických a vášnivých tanců, a jistě na vás dýchne touha po nespoutanosti, svobodě a volnosti, se kterou se člověk v reálném životě už málokdy může setkat. Nenechte si toto krásné a léty prověřené dílo ujít a do Divadla Bez zábradlí se určitě vypravte. Vstupenky si můžete zakoupit přímo v pokladně divadla, anebo na jejich webu. https://www.bezzabradli.cz/repertoar/cikani-jdou-do-nebe/nakup/?id=2022-06-15-1900
Lujko Zobar, zloděj koní | Peter Pecha |
Juliška, Zobarova milenka | Eliška Ochmanová / Felicita Prokešová |
Rada, Danilova dcera | Felicita Prokešová / Kateřina Marie Fialová |
Danilo, vysloužilý voják, otec Rady | Zdeněk Maryška / Petr Pospíchal |
Otec Zobar, stařešina | Zdeněk Žák / Dušan Sitek |
Antal Siládi, poručík | Josef Vrána |
Schwob, Sidáliho pobočník | Martin Kubačák / Matěj Nechvátal |
Izregil, stará cikánka | Sabina Králová / Ludmila Molínová |
Buča, cikánský zloděj | Tomáš Šulaj / Filip Kaňkovský |
Aralambi, zpěvák a Zobarův kumpán | Tomáš Smička / Milan Peroutka |
Talimon, Zobarův kumpán | Ondřej Bábor / Michal Kavalčík / Tomáš Smička |
Bubulja, mladý cikán | Josef Fečo |
Rusalinda, Zobarova sestra | Adriana Bessogonov |
Mária, cikánka | Andrea Holá / Mária Bikárová |
Asja, cikánská dívka | Veronika Heráková / Jennifer Boldiová |
Márijka, cikánská dívka | Beata Strohnerová |
Režie, choreografické koncepce hudebních čísel | Radek Balaš |
Režijní a dramaturgická supervize | Karel Heřmánek |
Scénografie | Josef Ciller |
Supervize scénografie | Daniel Dvořák |
Kostýmní výtvarník | Jana Zbořilová |
Scénická hudba | Petr Malásek |
Pěvecké nastudování | Jana Balašová |
Korepetice | Petr Ožana |
Choreografie | Jana Burkiewiczová |
Asistent choreografie | Hanna Nussbaumer |
Výuka bičů | Jindřich Zobl |
Choreografie čapášů | David Mikula |
Hlasový poradce | Eva Spoustová |
PR, marketing | Nikol Kouklová Heřmánková |
Fotografie | Tereza Křenová |
Scénickou hudbu nahrál | Pražský komorní studiový orchestr |
Dirigent | Jan Chalupecký |
Zvuková režie | Andy Lažo, Michal Pekárek |
Zvuková spolupráce Dolby Digital Mastering | Jiří Obst |
Nahráno | v SONO studiu a ve studiu FHS Smečky |
Vedoucí osvětlovač | Jiří Hátle |
Vedoucí jevištní techniky | Michal Kročil |
Mistr zvuku | Jiří Obst |
Porty | Alan Dvořák |
Garderoba | Valerie Vrbová, Martin Brumerčík |
Tajemnice divadla | Tereza Bílková |
Produkce | Hana Heřmánková |
Komentáře k článku